Čeština je prý kouzelný jazyk. Zvučný s řadou synonym, nějaký výměnný student mi jednou řekl, že když si povídáme, zní to jako zpěv. Umí být tvrdý i dětinsky zdrobnělý. Uvádí se, že pasivní slovní zásoba tvoří v češtině průměrně 40 000 slov, ale jako v každém jazyce, i v naší mateřštině nastávají situace, kdy prostě „nemáme slov…“
Obtížnost cizího jazyka závisí především na jazyce mateřském. Neurofyziologové přesto věří, že Čínština a Arabština jsou nejobtížnějšími jazyky. A to zejména pro rodilé mluvčí těchto jazyků, jejichž mozek při učení musí vynaložit nejvíce úsilí.[1] My ale víme své. Vysvětlete takovému cizinci, že i když je mladá žena mladice, nemusí být nutně ta silnější silnice. Že ta slečna, co se brání, není bránice a ta stojící rovně opodál rovnice.
Co na to mozek? Vešlo již do obecného povědomí, že levá část mozku se stará o texty a rozpoznává řeč, zatímco pravou zaměstnáváme abstraktem, intuicí atp. Obě hemisféry se tedy při samotné řeči zapojí: Díky pravé chápeme metafory a levá rozpoznává doslovný překlad slov. Vraťme se nyní k jednomu z nejtěžších jazyků: Čínská slova mají častokrát čtyři hlavní tóny (záleží na dialektu) a mozek proto musí být ve střehu celý, aby zpracoval tento druh informací. Posloucháme-li tedy čínský rozhovor, budou aktivní obě poloviny, zatímco při poslechu anglického hovoru používáme zejména levou hemisféru.
Sociální psychologové z Haifské univerzity v Izraeli provedli následující dva experimenty[2]:
- Dobrovolníkům byla ukázána slova i nesmyslné kombinace písmen v jejich mateřském jazyce. Respondenti museli určit, zda má slovo nějaký význam. Vědci během této činnosti sledovali rychlost a správnost odpovědí.
- Vědci ukazovali subjektům slova současně na pravé a levé části monitoru. Mozek tedy musel zpracovávat symboly jak pravou, tak levou hemisférou současně.
Výsledek? Anglicky a hebrejsky mluvící dobrovolníci dokázali snadno rozeznávat slova za pomocí obou z hemisfér nezávisle na sobě. Výsledky arabsky mluvících respondentů ale byly odlišné. Při čtení arabštiny nedokázali používat pravou hemisféru bez pomoci údajů z levé. Ukázalo se, že při čtení písmen v arabštině se aktivují kognitivní systémy mozku.
Hlava to zkrátka nemá jednoduché, považme třeba takové eufemismy. Slovník spisovné češtiny se s námi podělí o tento výklad: Eufemismus je nahrazení výrazu drsného nebo označujícího nepříjemné skutečnosti, popřípadě představy, výrazem jemnějším, mírnějším. Jinými slovy, hrajeme si. A pejorativum nám dává možnost „nevyřčených pravd“. To, že jsme krmeni nepřímou variantou slov, je zřejmé z každodenního života (od přátel, politiků, rodiny, televize, novin,…)
Zkusme si představit hovor přímý i nepřímý. Ten samý význam, jen různě užitá slova.
- Pusť tu zralou madam sednout, Josefe. Myslela jsem, že otec – jakožto policista – tě už naučil slušnému chování.
- Promiň, neviděl jsem ji.
- Chceš mi říct, že jsi tuhle velkoryse tvarovanou dámu přehlédl?
- Ano.
- Neuváděj mě v omyl, Josefe! Sic jednou skončíš v Ústavu nápravného zařízení. Nepřizpůsobivých občanů tady máme už mnoho.
A nyní bez eufemismů:
- Pusť tu babu sednout, Pepo. Myslela jsem, že otec – když patří mezi benga – tě už naučil, jak se chovat.
- Sorry, přehlíd jsem ji.
- Chceš mi říct, že jsi tu obézní lady přehlíd?
- Jo.
- Nekecej, Pepo! Nebo jednou skončíš v lochu. Narkomanů, nemakačenků a těch, kteří zneužívají stát, tady máme už dost.
Jistě, přehnané, ale není špatné si uvědomit, jak může řeč na ostatní působit a tedy i ovlivňovat naše možnosti na úspěch, postavení a přístup dalších lidí. Neboť to, že jsme něco nevyslovili, neznamená, že jsme to samé nevyjádřili. Tato zdánlivá zdrženlivost ve vyjadřování, toto zdánlivé gesto smířlivosti, získává v kontextu konkrétní společenské diskuze úplně jiný význam.[3]
Na závěr krátká zkouška: Pokuste se říkat nahlas barvy u horního obrázku (v záhlaví tohoto článku), nečtěte slova. (Více informací o tomto testu prozradí Stroopova interference)[4]. Autorka článku Vám přeje radostné chvíle a vhodně používaná slova, popřípadě takové přátele, se kterými budete vycházet i s mluvenou kulturou, která je vám blízká. Hezké zbytky prázdnin!
[1] http://www.fairlist.cz/
[2] http://www.fairlist.cz/
[3] http://blog.respekt.cz/
[4] Atkinson, Psychologie: Portál, Praha 2012, str. 709