Nová kniha klinické psycholožky Veroniky Víchové, v níž nacházíme i kapitoly hostujícího autora Karla Gawlika, nás zavádí do světa relaxace pomocí metody autogenního tréninku. Autogenní trénink je systém jednoduchých cvičení, vedoucích k ponoření se do svého nitra, následnému snížení psychické tenze a svalového napětí, zlepšení funkce vegetativní nervové soustavy, zpomalení a pravidelnosti dýchání, redukci spotřeby kyslíky, poklesu frekvence srdeční činnosti či dalším fyziologickým změnám. Efekt tréninku byl pak dle autorů zaznamenán u nejrůznějších obtíží, mezi něž patřily nejen psychické problémy, jako například úzkosti, závislosti či nesnáze při učení, ale také migrény, astma, obezita apod.

Kniha je přehledně rozdělena do deseti kapitol, v nichž se postupně věnuje popisu metody, jejího vzniku a historie, indikacím a kontraindikacím, kazuistikám klientů autorů knihy, doporučením k nácviku a specifikům nejrůznějších zařízení, kde se mu můžeme věnovat, a velice detailnímu rozboru jednotlivých stádií tréninku a nejrůznějším praktickým aplikacím, jako je autogenní terapie nebo muzikoterapie. Dvě kapitoly rovněž popisují relaxační metody, které z autogenního tréninku vycházejí či se mu podobají. V přílohách pak najdeme podrobný popis indikací, nejrůznější praktická doporučení i záznamové archy, které se dají využít ve chvíli, kdy sami trénink absolvujeme.

Jde o kvalitní učebnici dané metody, v níž je množství teorie, praktických cvičení i rad velice dobře vyváženo. Po jejím přečtení tak máme určitý vhled do situace, který nám umožňuje pochopit, jak metoda vznikla, na co navazuje, jakým způsobem je třeba přemýšlet a na co si dát pozor, chceme-li ji aplikovat. Zároveň je určena nejen začátečníkům, kteří chtějí trénovat sami, ale i absolventům výcvikových kurzů v autogenním tréninku, kteří chtějí metodu naučit své klienty. Knihu jsem začínala číst jako osoba tréninkem „nepolíbená“, po jejím přečtení mám pocit, že mám vcelku kvalitní náhled na kontext metody a budu-li ji chtít cvičit, není pro mne problém si patřičnou pasáž v knize dohledat a připomenout si tak detaily.

Jediné, co bych publikaci vytkla, je to, že v knize jsou některé okolnosti prezentovány jako fakta bez konkrétnějších příkladů, což způsobuje, že ve výsledku metoda působí jako lék na zdravotní problémy všeho druhu. Také se někdy stává, že zmíněné výzkumy nenajdeme v seznamu doporučené a použité literatury. Po dočtení knihy věřím, že autogenní trénink má své místo v léčbě nejednoho onemocnění, jeho výhod jsem si však nebyla vědoma ve chvíli, kdy jsem četla první kapitolu, tudíž mne podobná tvrzení poněkud zaskočila. Je mi však jasné, že vzhledem k množství informací, které je k nácviku třeba poskytnout, nemá kniha kapacitu obsáhnout všechny výzkumy, které by daná tvrzení podložily.

Knihu bych doporučila prakticky komukoli, kdo hledá vhodnou metodu relaxace či způsob, jak předat vlastní vědomosti o autogenním tréninku svým klientům či blízkým. Díky ní jsem se totiž dozvěděla o tréninku dost na to, abych si o něm udělala představu a byla schopná ho v běžných situacích aplikovat.