S nelehkým tématem – smrtí – si klade za cíl seznámit děti obrázková knížka Kamzíkův velký skok.

Na 40 celoplošně barevně potištěných stranách vypráví krátký příběh matky kamzice a dvou kamzíčat, z nichž jedno nešťastnou náhodou zahyne. Mladší bráška kamzík je ztrátou bratříčka nejprve zaskočen, v průběhu příběhu se s ní pak s pomocí maminky vyrovnává.

Na první pohled knížka zaujme svými nádhernými ilustracemi; právě díky nim bude jistě i pro malé děti velmi poutavá a udrží jejich pozornost.

Příběh samotný i přes těžkost tématu vyznívá pozitivně; přestože mladší kamzíče nejprve neví, jak ztrátu bratříčka uchopit a jak se s ní smířit, pomocí matky nakonec svůj zármutek překonává a zjišťuje, že smrt neznamená úplnou ztrátu, protože jistým způsobem může být s bráškou stále, a to ve svých vzpomínkách. Příběh pak končí jeho zdoláním pomyslné propasti smutku a strachu.

Způsob vyprávění mě osobně nicméně příliš neoslovil. Přestože je text psaný již pro nejmenší děti, čemuž musí být jistě přizpůsoben, působí příliš stroze, chvílemi pak jako neumělý překlad cizojazyčného textu. Smrt jednoho z kamzíčat, respektive události, které k ní vedly, pak přišly dle mého názoru v přílišném počátku příběhu. Vyprávění tak sice splňuje svůj účel – seznamuje se smrtí a nabízí cestu k vyrovnání se s ní – více jako by však nebylo záměrem; snaha vytvořit bližší pouto čtenářů k postavám příběhu chybí. Taktéž odpovědi matky – v několika případech dle mého názoru příliš vyhýbavé – mi nepřišly dostatečně vysvětlující.

Věřím, že kniha najde – především pro své vizuální zpracování – mnoho čtenářů. Na možnou ztrátu někoho blízkého děti jistě upozorní, jak ji pomůže pochopit a vyrovnat se s ní, si však nejsem jista. Rodiče by se tak měli připravit na to, že kniha spíše vzbudí více zájmu o dané téma a vyvolá další otázky, nikoli však, že bude sama o sobě postačující a dostatečně poučná.