Izraelský jungián Erel Shalit nabízí ve své knize netradiční pohled na vývojovou psychologii. Ontogeneze člověka podle něj probíhá formou cesty „od předurčeného osudu k individuálnímu údělu“ – cesty pro každého člověka jedinečné, avšak také s jistými opakujícími se vzorci. Být na cestě je způsob bytí člověka.

Kniha nejprve stručně objasňuje, jak se na vývoj dívají jednotlivé osobnosti hlubinně orientované psychologie. Carl Gustav Jung přišel s konceptem celoživotního vývoje již 20 let před dobře známým Eriksonovým schématem Osmi věků. Podle Junga se vývoj také realizuje prostřednictvím řešení dilemat – problémů, přičemž každé životní fázi přisuzuje některý specifický problém. Problémy zprostředkovávají kontakt s vlastním vědomím, neboť „neexistují žádné problémy bez vědomí“.

Shalit se postupně věnuje jednotlivým etapám života, které dle Jungova vzoru vymezuje jako dětství, puer a puella (tj. mladík a dívka; dospívání), dospělost, a senex (z lat. starý). Celým tímto cyklem života nás provede s nebývalou komplexností a nabídne nám cenné podněty k přemýšlení.

Každý životní běh začíná dětstvím. Dobrodružství dětství spočívá v jeho přirozenosti, v tom, že dítě „je, jaké je“.  V dětství jsme nejblíže kolektivnímu nevědomí, a to díky bezprostřední otevřenosti, nevinnosti, nezkaženosti. Autor na tomto místě hovoří o archetypu božského dítěte, které přebývá v ráji – v láskyplném prostředí laskavé rodičovské péče. I v případě, že jsou jeho podmínky života horší, méně bezpečné a nedokonalé, je dítě obvykle schopno přežít, a to díky svému vitálnímu, „božskému“ jádru. Božské dítě musí však prostředí ráje zákonitě opustit a pokračovat na cestě životem, na cestě k vlastní nezávislosti.

Období dospívání popisuje Shalit velice trefně těmito slovy: „Dospívající lehce rozpoznáme v každodenních střetech, když se sexuální touha střídá s agresivní zuřivostí, jedno zanechává dům v plamenech, druhé boří jeho zdi. Anebo, což je ještě horší, nevysvětlitelné odcizení s sebou přináší zemětřesení v hrobovém tichu“. Pro dospívání jsou typické vzlety a pády, což samo o sobě vyjadřuje ambivalenci, náladovost a polaritu této životní etapy. Dospívající je připodobňován k archetypu hrdiny, který se potýká s vlastní vnitřní rozervaností, a také s vnějšími okolnostmi. Na konci čekají na jedince nové výzvy v podobě nabyté dospělosti. Stejně jako na hrdinu, který splnil všechny své úkoly a dosedl na pomyslný královský trůn.

Dospělost je totiž charakterizována archetypem krále jako doba vrcholu, doba jednoty s vlastní identitou. Vyznačuje se dostatkem sil a nejvyšší mírou kontaktu se svým vědomím. Pro vědomí jsou podstatné hranice já, díky nimž víme o svých limitech i ctnostech, o svých emocích i racionálních úvahách. Avšak ani to neznamená, že by dospělé já bylo úplně celistvé, neboť se stále vynořují nové otázky, které jej staví do nutnosti volby. Dospělý je v kontaktu nejen se svým já, ale také s archetypem stínu, to znamená se svými neřestmi a strachy.

Stářím se pomalu uzavírá cyklus života. Příliš často se staří lidé stávají ve společnosti neviditelnými, jako by byli stíny svých dříve úspěšných a výkonných já. Někdy odmítáme vidět těžkosti, spojené s nemocemi a se slábnutím sil. Avšak tím zároveň odmítáme naslouchat moudrosti a životním zkušenostem. Když totiž například dostali mladí a staří lidé k přečtení tentýž text, „mladí si jej lépe zapamatovali a staří lépe chápali, co v něm bylo napsáno“.

Životní cyklus vrcholí smrtí – opuštěním pozemského života, ale také možná novou cestou. Zatímco stáří je „nevyhnutelné obětování tělesných funkcí a síly já“, smrt „je schopností opustit, nechat věci zemřít a upustit od jednostranné dominance já“.

Kniha je protkána celou řadou mýtických příběhů, pohádek, snů, ale také příklady z terapeutické praxe. Analytická orientace publikace nelze přehlédnout a nabízí zajímavé pohledy na interpretaci jednotlivých životních událostí nebo uměleckých děl. Hodí se pro pomalé a soustředěné čtení, neboť v množství mýtů a příběhů je těžší se zorientovat. Jak je již patrné z užitých ukázek, autor užívá květnatý a specifický jazyk, který přímo podněcuje k úvahám a k obrazovým představám.

Pokud se například učíte na zkoušku z vývojové psychologie a chcete si studium obohatit o nový úhel pohledu, představuje Cyklus života správnou volbu. Knihu lze doporučit také všem, kteří se zajímají o jungiánsky orientované psychoterapeutické směry, kterým autor přiblíží Jungovo pojetí člověka.

Osobně si myslím, že jde o pozoruhodnou knihu, která stojí za přečtení. Zároveň však musím připustit, že se nečte snadno, neboť vyžaduje pozorného a vnímavého čtenáře.