Kniha Metody výzkumu a evaluace od autorů Jana Hendla a Jiřího Remra je novou publikací rozšiřující českou metodologickou literaturu v oblasti sociálních věd. Jde o systematický přehled základních informací týkajících se realizace empirického výzkumu a jednotlivých výzkumných plánů a metod se speciálním zaměřením na evaluační typ výzkumu.

Kniha sestává z pomyslných dvou částí. První se zabývá nejprve hnutím praxe podporované vědeckou evidencí v jednotlivých sociálně-vědeckých disciplínách a poté obecnými metodologickými otázkami jako např. hlavními typy vědeckého výzkumu či způsoby vytváření vědeckých teorií. Také se věnuje jednotlivým etapám realizace výzkumu, metodám sběru dat a vybraným výzkumným designům – předně statistickým šetřením, experimentální a případové studii.

Druhá část je věnována výhradně evaluačnímu výzkumu, tedy druhu výzkumného projektu, který slouží primárně pro posouzení efektivity příslušných intervencí či programů realizovaných v sociální sféře.

Jako dodatek kniha ještě přikládá stručnou kapitolu o způsobu vyhledávání literatury a srovnání současných software pro správu a organizaci citací.

Co se týká kladných stránek publikace, je nutné vyzdvihnout její přehlednost a systematičnost. Organizace jednotlivých kapitol a podkapitol je srozumitelná. Čtenář ocení jasnou strukturu textu, ve které se dá velmi dobře orientovat.

Z hlediska obsahu knihy lze také pozitivně hodnotit zpracování přehledu jednotlivých výzkumných plánů v kvalitativním a kvantitativním výzkumu. U každého výzkumného projektu je vystihnuta jeho podstata a zároveň jsou také z výkladu zjevné vzájemné rozdíly mezi jednotlivým výzkumnými plány. Kvalitně je také podán popis celkové realizace výzkumu. Čtenář si na základě textu dokáže vytvořit plastickou představu o jednotlivých krocích, které musí výzkumník v rámci svého výzkumného úsilí podniknout. Výklad je orientován především na kvantitativní výzkumné strategie, nicméně je také možné si udělat i poměrně dobrou představu o realizaci výzkumů kvalitativního charakteru.

Jako pozitivum lze také nepochybně vnímat základní teoretické zpracování problematiky moderátorových a mediátorových proměnných, které v české literatuře nebyla věnována příliš velká pozornost.

Po grafické stránce je možné také pochválit jednotlivé shrnující tabulky podávající v řadě případů přehledný a souhrnný obraz o pojednávané problematice (zejm. tabulku srovnávající jednotlivé evaluační přístupy či tabulku shrnující jednotlivé body vědecké zprávy o realizaci randomizovaného experimentu).

Nyní k méně pozitivním aspektům publikace. Jako výrazné negativum jsem po celou dobu četby vnímal často přítomnou a čtenářsky nadmíru nepříjemnou tendenci autorů nedostatečně rozvádět velké množství předložených termínů, konceptů a metod. S vysokou frekvencí se v knize objevovaly de facto pouhé výčty různých pojmů bez jejich dalšího objasnění (např. vyjmenování druhů evidencí v rámci metody process tracingu bez jejich jasnější specifikace). Takovéto počínání by mohlo dávat smysl v případě, že by autoři v takovýchto situacích odkazovali na další literaturu, ve které by čtenář mohl příslušnou problematiku dostudovat; žádné takovéto odkazy však v textu přítomné nebyly. Jako čtenář jsem měl proto často dojem umělého vyplňování textu, který mohl být využit užitečnějším způsobem. Takovéto informace jsem vnímal jako zdržující a zcela nerelevantní, neboť nijak pojednávanou problematiku blíže neosvětlovaly.

Obecně se v knize také nadměrně často objevují obecná či abstraktní tvrzení, která by si zasloužila jednak jasnějšího rozvedení a jednak také ilustrování názornými příklady. S ohledem na to, že by kniha měla sloužit mj. jako učební text, je v ní příkladů značný nedostatek. Navíc pokud jsou uvedeny, je tomu tak dle mého názoru v ne zcela přiměřené podobě. Například pro ilustraci poměrně zjevného pojmu „teorie“ jsou vyčleněny prakticky tři celé kapitoly; naproti tomu u jednotlivých metod statistické analýzy by se čtenář marně dohledal alespoň nějakého příkladu, který by objasňoval, v jakých konkrétních situacích je který typ analýzy vhodný. Pro osoby bez širšího, a to zejména statistického zázemí, může být poté text místy ne zcela jasný.

Co se týká srozumitelnosti textu, jako iritující jsem také vnímal sklon autorů se při vysvětlování obtížnějších teoretických konceptů uchylovat k opakování týchž základních a relativně zjevných tvrzení a spolu s tím naopak tendenci až k přílišné stručnosti v obtížnějších momentech výkladu. Autoři v nemálo případech podrobněji daný koncept nerozvíjejí a zůstávají opět jen na rovině abstraktnějších či obecnějších prohlášení.

Z praktických důvodů je také velmi nepříjemná skutečnost, že v knize není přítomna jakákoliv forma rejstříku. Dohledávání dílčích informací na základě klíčových slov, což v rámci využití knihy pro studijní účely může být poměrně běžnou situací, se stává velmi nepohodlným a zbytečně zdlouhavým.

Celkový verdikt je tedy takový, že pokud je čtenář teprve začátečníkem v oblasti vědeckého výzkumu a jeho cílem je seznámit se základní problematikou vědecké metodologie, je na místě použít jiné existující publikace v české literatuře. Užitečnou je pro takovéhoto čtenáře kniha jen ve výše uvedených oblastech; v dalších je nutné širší statistické či často i obecně teoretické zázemí, které je možné získat srozumitelnější, ilustrativnější a podrobnější cestou v jiných zdrojích. Na druhu stranu je ale kniha obecně využitelná, pokud se čtenář chce dozvědět více o evaluačním typu výzkumu či problematice moderace a mediace. V takovémto případě ji ocení řada studentů i odborníků.