Kniha Marie Montessori Objevování dítěte popisuje začátky autorčiny pedagogické a výzkumné činnosti. Poprvé byla vydána v roce 1909, což je na ní znát v dobrém i ve zlém – vědecké novinky či tvrdá data byste v ní hledali marně (Montessori ve svém díle poukazuje například na studie Webera, Fechnera a Wundta). Kniha však zůstává působivým svědectvím o tom, jak jedna žena úspěšně pracovala nejprve s mentálně postiženými dětmi a později své metody aplikovala na klasickou dětskou populaci. Můžeme sledovat její cestu od otevření prvního Domu dětí až po sklízení chvály mezi odborníky. Pro některé čtenáře může být zajisté inspirativní, jak Montessori popisuje, co ji v práci s dětmi pomáhalo a „nabíjelo“; od náboženských textů až po sledování úspěchů svých svěřenců.

Kniha je vcelku přehledně strukturována do kapitol, které se zabývají konkrétními vyučovacími metodami v Domech dětí i radami pro učitele, jak by měli s těmito metodami zacházet. Často se jedná o detailní pokyny – krok za krokem –, jak by měl učitel jednat: „…nevtíravě osloví dítě, o kterém je přesvědčena, že je připraveno k nácviku…“. Zmiňuje i konkrétní pomůcky, např. pro nácvik správné chůze či zbystření jednotlivých smyslů dítěte. Nejsem si jist, do jaké míry jsou pomůcky popsané Marií Montessori využívány v dnešní době; i dnes nicméně jistě mohou rodičům sloužit – minimálně jako inspirace – a pomoci rozvíjet předškolní děti v oblastech, ve kterých mají rezervy.

Jazyk knihy je v některých případech až básnický; například když popisuje CNS a fyziologii člověka. Při čtení knihy jsem měl mnohokrát pocit, že se jedná o přímo přepsané vyprávění autorky – příjemné na čtení, avšak čas od času se stane, že informace, kterou autorka považovala za podstatnou, je zopakována několikrát, namísto toho, aby bylo využito možností, kterou nabízí knižní podání (například ztučnění textu).

Věřím, že ačkoliv uvedené poznatky nejsou již aktuálními, může kniha čtenáři nabídnout nadčasová témata k zamyšlení. Jedná se například o úvahu ohledně hranice mezi pomáháním dítěti a děláním věcí za něj (čímž mu bráníme v rozvoji) či téma odměn a trestů. Pro každého se zkušeností s dětmi a mládeží může být přínosné zamyslet se nad individuálním přijímáním odměn a funkčností trestů ve výchově a vzdělávání. Velkou výzvou je pak přizpůsobit způsob výuky dětem na míru, avšak se správným nastavením hranic a bez toho, abychom jim „podlézali“.

Autorka se v knize věnuje i učitelům a tomu, jak je těžké změnit zažité návyky a místo „nalévání“ vědomostí do hlav dětí je vzdělat pomocí jejich přirozené zvídavosti a praktických dovedností (například za využití přírody v okolí).

Knihu bych doporučil těm, kteří chtějí získat nějaké povědomí o počátcích a historii Montesorri metody a případné tipy pro konkrétní techniky práce s dětmi. Objevování dítěte není určeno čtenářům, kteří hledají moderní náhled na Montessori metodu. Ale jako náhled od významné pedagožky začátku 20. století funguje kniha více než dobře.