Příběhů pacientů, kteří docházejí na psychoterapii, je napsáno již velké množství. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, co se vlastně během sezení honí v hlavě terapeutovi?
Lillian B. Rubin byla americká psychoterapeutka, profesorka a socioložka, jejíž knihy vycházejí především z vlastních zkušeností a dlouhých let praxe. Její kniha Muž s nádherným hlasem může tedy čtenáři nabídnout autentický pohled do hlubin terapeutovy duše a odkrýt aspoň zlomek toho, co se děje za zavřenými dveřmi během terapeutického sezení.
Kniha je souborem šesti povídek popisujících příběhy klientů. Každá z nich pojednává o tom, jak probíhá konkrétní terapie a jak je někdy těžké pohlídat si své vlastní hranice a vymezit vztah, který během terapie vzniká. Autorka navíc vybrala příběhy, které pro ni byly obzvláště náročné a které přijala jako výzvu. Musela se totiž dle vlastních slov potýkat s tím, že klient očekává více, než by měl, a terapeut současně slibuje více, než ve skutečnosti umí a může poskytnout.
Vyjma této – hlavní – části kniha disponuje také dvěma více teoretickými kapitoly. V úvodu knihy autorka popisuje, jakým způsobem se provádí terapie a jak je obtížné zvolit pro konkrétního klienta tu nejlepší cestu. Závěr knihy pak doplňuje kapitola nazvaná „Proč terapie funguje?“.
Autorčin záměr napsat knihu z tzv. druhé strany pohovky považuji za velice přínosný, neboť je takových publikací opravdu málo. A přitom nejen budoucí psychologové a terapeuti, ale i lidé z řad klientů určitě již někdy zatoužili po tom dozvědět se více o průběhu sezení očima terapeuta. Používání první osoby v knize navíc umožňuje čtenáři vžít se do jednotlivých příběhů a prožít si je tak trochu na vlastní kůži. Rubinové se také povedlo vyhnout se nadměrnému používání odborných termínů; kniha se tedy bude příjemně číst nejen odborníkům v dané profesi, ale i veřejnosti neodborné.
Subjektivně knihu hodnotím velmi kladně: čte se velmi příjemně a nabízí nový, neotřelý vhled do psychoterapie. Protože bych se jednou sama této profesi věnovala, bylo pro mě velmi zajímavé přečíst si, jaké jsou prožitky někoho jiného v situacích, které mě snad jednou také čekají. To, že je kniha napsána velmi čtivou formou, je už jen malou třešničkou na dortu.