Proč si nedovolíme být svobodní?
Svoboda, slovo mnoha významů. Sedím a přemýšlím nad tím, proč je pro nás tolik těžké nebát se být svobodní? Odjakživa jsem byla typ člověka, který je zvyklý jednat podle nějakých pravidel, které mu někdo určil. Slýchávala jsem větu, jež se pro mě postupem času stala zaklínadlem: „Tady jde o princip!“ Až doposud jsem nechápala správný význam slova svoboda.
Svoboda je pro mě svoboda myšlení. Svoboda rozhodovat sama za sebe. Rozhodovat podle toho, co cítím srdcem. Protože srdce je to jediné, které nám nikdy nelže. Pokud jednáme podle vlastního srdce, jsme svobodní. Měla jsem velký problém s tím, abych si dovolila být svobodná. Vždycky jsem potřebovala, co by mi určovalo nějaké hranice, dávalo smysl, pořádek a zmírňovalo nejistotu, které jsem se tolik bála. Bála jsem se cítit srdcem. Vždycky jsem zvážila všechna pro a proti a racionálně vyhodnotila, jak se mám chovat a co mám udělat. Nedovolila jsem si jednat podle sebe, ale podle toho, co mi někdo určil jako správné. Jenže to, co může být správné pro někoho druhého, nemusí být správné pro mě. Naprosto jsem se s takovým postojem ztotožnila a myslela si, že tohle je moje skutečné já. Problém byl však v tom, že jsem se necítila šťastně. Nedokázala jsem prožívat radost ani štěstí. Snažila jsem se dosáhnout nějakého cíle, který by mi nahradil tento pocit. Vůbec jsem si však neuvědomovala, že hledám na nesprávném místě.
Jednou mi jedna paní řekla: „Nezapomeň, že tam uvnitř je pořád ta malá Lucinka, která si hrála a smála se, zkus ji občas obejmout.“ Stejně tak, jako jsme největší kritici k sobě samým, zkusme se taky občas obejmout. Obejmout se a pohladit se za to, co se nám povedlo, ale i za to, co se nám nepovedlo.
Pochopila jsem, že dokážu být šťastná jedině tehdy, pokud budu dělat to, co tam někde uvnitř cítím jako správné já. Ve svých 20 letech jsem objevila, kdo skutečně jsem. Stále se hledám a objevuji, jaká vlastně jsem, a hrozně mě to baví. Jsem milovník kávy (nebo káva miluje mě?), pisálek, který si potřebuje vylít srdíčko, milovník tetování (ale už končím, slibuju!), vegan, který se znovu učí jíst a objevuje, že jídlo vlastně není tak špatné J, člověk, který bezmezně miluje a nezáleží mu na tom, co o něm říká okolí. Sluníčkář, který věří, že vše se v dobré obrátí a nic se neděje jen tak. Milovník všeho alternativního od meditace, přes čakry až k ajurvédě (jo, možná jsem divná, ale jsem to já). Holka, která miluje všechno, co je odlišné, protože jinak by to byla nuda. Milovník osobitého stylu a lidí, kteří nejdou slepě s davem. Člověk, který nesnáší přetvářku, upjatost a křivé lidi. Holka, která nesnáší podprsenky a opije se po skleničce šampaňského. Holka, která zpívá i ze spánku. Holka, která miluje tanec (kdykoliv a kdekoliv). Holka, která má bláznivé nápady, kterých se chytnou její nejlepší kamarádky. Holka, která se naučila cítit srdcem.
Chci malovat
Chci zpívat
Chci tančit
Zůstat svá.
Ahoj Lucko. Z vlastní zkušenosti. Poznávání sebesama je záležitost celoživotní. Vždycky mě něco překvapí, ať negativně nebo pozitivně…