Knihu rozhodnutí, která by se díky své menší velikosti a útlosti mohla jmenovat Knížka rozhodnutí, lze bez potíží přečíst během pár hodin. Její hodnota však nespočívá v rychlém prolistování, ba ani rychlém pročtení, nýbrž v důkladnějším – pomalejším – čtením a především praktickým využíváním modelů v praxi.
Autoři Mikael Krogerus a Roman Tschäppeler jsou severští „nepsychologové“ – žurnalista a producent v tomto pořadí. V knize přináší nejen modely „všeobecně známé“ – např. Koncept a model „flow“ od autora Mihaly Csikszentmihalyi, Maslowova pyramida, kognitivní disonance Leona Festingera, Johariho okno, paradox volby, metoda SWOP, vězňovo dilema…atd. ), ale i modely pro mě dosud neznámých autorů severských zemí.
Kniha má celkem 176 stran, vizuálně přitažlivé modely a bezpečně se vejde do velikosti A5. Každý z padesáti modelů pro strategické rozhodování je vždy na jedné až dvou stránkách popsán v textu a hned posléze na jedné až třech stránkách vizuálně zobrazen. Modely jsou rozděleny do čtyř kapitol: Jak se zlepšit, Jak se lépe pochopit, Jak lépe pochopit druhé, Jak zlepšit druhé; poslední kapitola určena pro čtenáře: Teď je řada na vás.
Pro studenty psychologie může být kniha jednak neotřelou učební pomůckou: modely „známých“ psychologických teoretiků se objevují u zkoušek, a je tedy proto přínosné, stejně tak jako příjemné, si je osvojit jinak než pouze verbálním „biflováním“. Vedle toho kniha také nabízí inspiraci pro rozhodování, lepší sebe-pochopení, inspiraci, dokonce návody pro vedení týmů. Přemýšlení v grafických modelech stimuluje kreativitu, což se v dnešní době dost hodí. Autoři nadto čtenáře ve tvorbě vlastních modelů podporují v poslední kapitole: jednak návrhy na to, jak se dají poznámky načrtávat, namísto psát, v knize je také vlastním nápadům vymezen prostor několika stránek.
Četba knihy rychle plynula, k čemuž pomáhala stručnost textu k jedlotlivým modelům – člověk si po prostudování modelu řekl „Tak prozkoumám ještě jeden,“ a najednou bylo dočteno. S většinou modelů nebo spíše myšlenek v nich jsem se již někdy setkala, anebo na ně přišel můj selský rozum, nicméně i přesto jsem měla při čtení několikrát moment „aha“, aneb moment radostného poznání a „prosvětlení“, kdy jsem objevila zákonitost či myšlenku novou, anebo se z úplně nového úhlu podívala na myšlenku mi již známou.
Musím přiznat, že mě již od první stránky iritovaly 2 věci, kter0 s delším časem s knihou nijak nezmizely. První souvisí, především po absolvování vysoké školy v dnešní době, kdy je značný důraz kladen na správné citování – s uváděním zdrojů, ze kterých autoři čerpali. U většiny modelů je v textu uvedeno alespoň jedno jméno, buď člověka který s původní myšlenkou přišel, jméno toho, kdo ji proslavil, anebo obojí. Uváděny jsou někdy i data podporující původní model (např. dle Paretova zákona 20:80 dnes údajně víme, že 80% kriminálníků spáchá 20% zločinů). Vždy ale chybí rok publikace, ze které autoři čerpali (jak je na to student psychologie zvyklý), tudíž autoři studie mapující procenta kriminálníků a zločinů zůstali v utajení. Vedle toho bibliografie na konci knihy se zmíněnými jmény v knize až příliš často nesouvisí, seznam zdrojů navíc obsahuje 28 článků či knih a 9 webových stránek, přičemž modelů je celkem 50.
Druhým mínusem je umístění čísel stránek – a to dole u vazby (jasně viditelné až po kompletním rozevšením knihy dokořán). Nejsem si jista, zda touto neobvyklostí autoři sledovali zvýšení naší neotřelosti, či jde o rozhodnutí českého nakladatele, v každém případě to mě, jako čtenáře, zatěžovalo.
Navzdory tomu bych Knihu rozhodnutí rozhodnutila doporučila k přečtení, především (ale nejen) těm, kteří se zajímají o myšlenkové mapy a vizuální zobrazení informací. Kniha mě něčím inspirovala, obohatila, a některé modely z ní jsem již aplikovala ve svém životě