Syndrom vyhoření je v současné době velmi často propíraným tématem v oblasti pomáhajících profesí. Pro většinu lidí je nejvíce spojené s učitelstvím, neboť je to povolání, které je nejvíce na “očích“. Toho jsou si vědomi i autoři knihy, kteří na toto téma provedli rozsáhlý výzkum na přelomu let 2016/2017, přičemž dotazník vyplnilo 2394 respondentů a následně byly vytvořeny případové studie a z nich vybráni účastníci (59) pro rozhovor.

Tým autorů, který se od roku 2015 cíleně věnuje výzkumu učitelského vyhoření, působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jmenovitě jde o docentku Irenu Smetáčkovou, profesora Stanislava Štecha, doktorky Idu Viktorovou, Veroniku Pavlas Martanovou, Annu Páchovou a Veroniku Francovou.

Velmi si cením struktury knihy. Hned ze začátku jsou čtenáři informováni, o čem kniha je prostřednictvím stručného představení jednotlivých kapitol. To ocení čtenáři, kteří vědí, co od knihy chtějí, a nemusejí ztrácet čas tím, co už třeba znají a mohou jít rovnou k tématu, které je zajímá.

V první kapitole je nastíněno deset konkrétních osobních příběhů učitelů, či ředitelů v různé fázi vyhoření. Autoři se na ně v průběhu knihy odkazují, čímž celému dílu dodávají praktický a názorný ráz.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Nejdříve je představen syndrom vyhoření z obecného hlediska a v dalších částech se autoři zabývají učitelským vyhořením. Berou v potaz současný stav situace, tedy, jak si z hlediska prestiže povolání učitelství stojí. V následující kapitole se zaměřují na stav uvnitř školy. Vztahy mezi ostatními pedagogy a vedením, mezi učiteli a žáky, potažmo rodiči. Je zde nastíněna i osobnost pedagoga. Poslední dvě kapitoly se zabývají prevencí vyhoření s nastíněním vize nového učitelství – tedy opětovně získat svoji prestiž a zároveň ji spojit s větší profesní jistotou a sebereflexí.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Líbí se mi, jakým způsobem autoři pracovali s textem. Nejenže ho dělili do kratších podkapitol, ale zároveň nenápadně nabízeli praktická cvičení a zamyšlení pro čtenáře, zda je odolný vůči stresu a zátěži, a nemusí se obávat syndromu vyhoření. To samé platí o shrnutí ke každé kapitole, o čem jsme se zde dočetli.

Učitelské vyhoření je téma, které je v současné společnosti často užívaným termínem. Může být spojené i se stigmatizací, protože nějakému dítěti zrovna tato učitelka nesedla a nejde mu tak říkajíc na zob. Nicméně v podobě knihy Učitelské vyhoření se konečně nachází kuchařka, která nejen dokáže rozpoznat jednotlivé suroviny – příznaky, ale zároveň popisuje, co s nimi udělat, aby se každý cítil v pořádku a v pohodě. Doporučovala bych ji do sborovny, kde si ji prvně přečte vedení školy, aby dokázalo nějakým způsobem identifikovat a správně reagovat na případně zjištěné obtíže.