Recenze

Deprese: Jak pomoci a neztratit sám sebe

„Jak člověk pociťuje depresi? Co se odehrává v hlavě a těle vašeho partnera, dítěte nebo rodiče?“ To jsou otázky, kterými začíná první kapitola této knihy. Autorem knihy je nizozemský psycholog Huub Bujissen, odborník dlouhodobě pracující s pacienty s depresí. Autor vychází ze své praxe, ve které se často setkává s tím, že pomoc potřebuje nejen ten, kdo má tuto diagnózu, ale také jeho nejbližší okolí – rodina, partner, přátelé. A právě těmto lidem je kniha adresována. 

Je psána čtivým a srozumitelným jazykem, neobsahuje mnoho odborných termínů a pokud se nějaké vyskytnou, vždy jsou stručně vysvětleny, případně uvedeny v srozumitelném kontextu. Publikace je přívětivá i svým rozsahem – má necelých 190 stran. Autor knihy hovoří ke čtenářům stručně, s lehkým direktivním nádechem – čtenář dostává řadu rad, co dělat nebo naopak čemu se vyhnout v kontaktu se svým blízkým s touto diagnózou. V knize se lze poměrně snadno orientovat, je členěna do kratších kapitol s řadou témat, která jsou přehledně zpracována jak v obsahu knihy, tak také srozumitelně rozdělují samotný text. Lze tedy knihu poměrně rychle prolistovat a začíst se do témat, které čtenáře nejvíce zajímají. 

Hned v úvodu knihy mě překvapil popis toho, jak se člověk v depresích cítí. V knize je tento stav popisován jako vzdálení se emocím, neschopnost prožívat radost, ale i smutek, propad a vzdálení se reálnému světu. To pro mě byl zcela nový náhled na tuto diagnózu, který mi dal lepší porozumění pro osoby, které jsou tímto onemocněním zasaženy.

Skvělá je též kratičká kapitolka nesoucí název „Nedávejte laciné rady“, jež obsahovala řadu námětů k efektivní komunikaci s člověkem v depresi. V kapitole najdeme varování před řadou nevhodných sdělení, které by sice člověk intuitivně použil, ale bohužel nepřináší mnoho užitku. Autor navrhuje řadu vhodnějších vyjádření, které považuje za efektivnější pro společnou komunikaci.  

Dále velice pozitivně hodnotím přehledné shrnutí mnoha terapeutických směrů. Myslím, že se autorovi podařilo na velmi malém prostoru vyjádřit hlavní pilíře různých oblastí terapeutické péče a dává také rady, podle čeho se rozhodnout, jaký typ terapie je pro konkrétního člověka vhodný. 

Kniha je doplněna o řadu výstižných citací dalších autorů, ve kterých jsou vykresleny pocity, různé mechanismy nebo obrazná pojmenování stavů, které se s onemocněním pojí, a také mnoha kazuistik, které dokreslují teorii předkládanou autorem. 

Autor také předává stručné ale výstižné informace o různých formách deprese a o možnostech léčby. Nechybí ani konkrétní nasměrování na jednotlivé profese, které takovým lidem pomáhají. V knize také nacházíme seznam českých webových stránek, kde lze hledat další informace. Autor na více místech knihy vybízí k vyhledání psychoterapie, což je podle něj účinný nástroj umožňující dlouhodobou péči s výhledem na stabilizaci stavu. Taktéž na mnoha místech doporučuje péči psychiatrickou a různé formy lékařské pomoci – antidepresiva, elektrošokovou terapii a další metody, inklinace k psychoterapii je však z celé knihy zřejmá. 

Poslední dvě kapitoly knihy věnuje přímo těm, kdo pomáhají. Věnuje se pocitům, se kterými se příbuzní, partneři a přátelé osob s depresí, mohou potýkat – např. zármutek, vztek, osamělost nebo třeba stud. Poslední kapitolu věnuje péči o sebe sama – vybízí čtenáře k tomu, aby myslel na své potřeby a nabízí konkrétní způsoby, jak se postarat o svoji duševní i fyzickou pohodu. 

Kniha je určena spíše pro širokou veřejnost, pro osoby se zájem o psychologii a tuto konkrétní diagnózu nebo pro osoby pracující v pomáhajících profesích, kteří mohou s osobami s touto diagnózou přijít do kontaktu. Pro psychology a psychiatry by obsah knihy mohl být příliš obecný a postrádající hlubší vyjádření k samotné diagnóze. Kniha je skutečně zaměřena přímo na možnosti pomoci ze strany laické veřejnosti a citlivě zprostředkovává porozumění vůči lidem, kteří ve svém zdravotním stavu mnohdy nejsou schopni vysvětlit, co se jim děje. Lze ji doporučit všem, kteří mají ve svém okolí člověka s touto diagnózou a rádi by k němu přistupovali s větším porozuměním. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.