Recenze

Krása jednoduchosti

Krása jednoduchosti….už jen když tuto úžasnou knihu dostanete do rukou, uvědomíte si, že její název opravdu nelže. Jedná se totiž o malou knížečku, formátu menšího než A5, jejíž obsah je vytištěn na recyklovaném papíře, wau, naprostá bomba, žádný lesklý papír, ale obyčejný recyklovaný papír, který nese poselství samotné krásy jednoduchosti. Tedy už takřka na první pohled je Vám tato knížečka velmi sympatická a co když ji teprve otevřete? Jejím otevřením a začtením se do prvních řádků se před Vámi otevře svět nekonečna možností.

Satiš Kumár, kdo to byl? Je to člověk, který po smrti otce v pouhých devíti letech odešel ze svého domova s džinistickýcm mnichem, aby se se zřekl světa a dosáhl nirvány. Po následujících devět let vedl velmi přísný život džinistického mnicha, kdy se ani jedinkrát nekoupal, často se postil a dlouhé hodiny trávil meditací. Dlouho si Satiš Kumár myslel, že vést takový život je v pořádku, avšak v osmnácti letech si tajně přečetl knihu Mahátmy Gándhího, která ho velmi osvobodila a ve které se ihned našel. Po přečtení této knihy Satiš Kumár džinistický řád tajně opustil a vstoupil do gándhíovského ašrámu, kde již nemusel prožívat život v absolutní askezi, ale mohl si začít užívat krásy tvoření a přijímat život se všemi jeho slastmi a strastmi tak, jak přicházejí. V ašrámu se Satiš dozvěděl o čtyřech fázích života, které od té doby vedly jeho kroky. Prvních pětadvacet let je dle ašrámu dobou učení, kdy jsou položeny základy pro zbytek života. Druhých pětadvacet let slouží k uplatňování dovedností a nápadů, kterých člověk nabyl v první fázi. Třetí čtvrtstoletí je určeno k tomu, aby se člověk oddal službě svého společenství a celé společnosti. A čtvrtá, poslední etapa, představuje prostor k prožívání niterné pravdy prostřednictvím meditace, rozjímání, sebezapření a zříkání se všech pout k materiálním i emočním statkům.

Satiš se se svým přítelem rozhodli vykonat pouť do 4 hlavních měst států, které v té době vlastnily jaderné zbraně, do Moskvy, Paříže, Londýna a Washingtonu, na znamení odporu proti zbrojení. Tuto velkou pouť se rozhodli vykonat pěšky a zcela bez peněz, kdy před jejím započetím jim jejich velký učitel zvaný Vinoba dal toto požehnání: „Válka začíná strachem z druhých, ale mír pramení z důvěry. Kázat o míru nestačí – jestli chcete být skutečnými mírotvůrci, musíte mír žít, což znamená projevovat důvěru. Takže na svou velkou pouť vyrazte s důvěrou v srdci. Věřte lidem, věřte záměrům vesmíru a všechno dobře dopadne.“ Satiš se svým přítelem tedy vyrazili na tuto dlouhou a náročnou pouť zcela bez peněz a pěšky, a i když měli zprvu obavy, zda to bez peněz zvládnou, lidé je všude vítali a zahrnovali je svou pohostinností a tak mohli tito dva poutníci šířit mír. To, že šli bez peněz se následně ukázalo jako požehnání a ne jako překážka. Jakmile lidé zjistili, že to jsou poutníci za mír, kteří se zřekli závislosti na penězích, předháněli se, aby jim pomohli a byli mnohem ochotnější, než kdyby s sebou peníze měli. Oba poutníci opravdu dorazili do 4 velkých hlavních měst, kde se setkali s představiteli vlády každé země a hovořili spolu o nutnosti míru a nevyužití jaderných zbraní.

Základní myšlenkou celé knihy je důležitost posunutí od ega k eku. Ego dle Satiše rozděluje a eko spojuje. Ego komplikuje a eko zjednodušuje. Eko znamená domov, kde kvetou vztahy. Když uvázneme v egu, ostatním se odcizíme. Jak Satiš ve své knize píše, základním faktem je, že na omezeně velké planetě si nemůžeme dovolit neomezeně velkou spotřebu, znečištění a odpad. Prosté žití tím pádem představuje nezbytný předpoklad míru. I kdyby žádné zdroje nedocházely, nekonečný ekonomický růst vytváří zátěž v podobě nepotřebného harampádí a zbytečných věcí. Lidé tomu říkají vysoký životní standard a neváhají za něj jít umírat do války. Ve skutečnosti se jedná o válečnou ekonomiku a závažnou překážku šťastného, příjemného, mírumilovného a svobodného života. Z tohoto důvodu prosté žití představuje nezbytný předpoklad spirituality.

Další z velmi významných myšlenek, která se prolíná celou knihou je, že život je pouť. Jak píše Satiš Kumár, pokud je všechno nalinkováno a zařízeno, pokud máme předem zarezervované hotely a domluvené průvodce i taxikáře, představivost ani důvtip nedostanou žádný prostor. Zůstanou pod zámkem. Jestliže máme například kufr plný svátečního oblečení, ale chybí nám příležitost si ho obléct, k čemu nám ty šaty jsou? Stejně tak, když nemáme kdy se obrátit na svou houževnatost a důvěru, o něco důležitého přicházíme. Tváří v tvář těžkostem se poutník ptá: „Jak si s touhle potíží poradím? Vesmír mi do cesty poslal hádanku, tak ji pojďme v klidu vyřešit. Problémy jsou vítané, kamenitá zem je vítána.“ To, že je život neustálá pouť dále velmi úzce souvisí s potřebou jednoduchosti života. Jednoduchost dle Satiše znamená všímavý způsob života. Jednoduchý život je životem duchovním. Materiální prostota neznamená chudobu. Když žijeme jednoduše a bez zbytečného harampádí, neznamená to, že přicházíme o pohodlí. Kde je jednoduchost, tam je pravdivost. Jednoduchost mysli a uvažování vede k tomu, že člověk už po hmotných statcích ani netouží. Opakem prostého stavu mysli je posedlost jménem, slávou, prestiží a mocí. Z jednoduchosti se rodí pokora, z pokory se rodí zdravé vztahy, správná komunikace, pravé porozumění a skutečný vděk. Klíčem k úspěchu je krása jednoduchosti na všech úrovních – fyzické, materiální, mentální i spirituální. Když svůj život na všech rovinách zjednodušíme, budeme žít svobodně. Být sami sebou, cesta sebepoznání představuje cestu za jednoduchostí, cestu ke zdroji. Z onoho zdroje prýští voda, mohutní prameny. Přicházejí kolegové, přátelé, rodina. Všechno se stéká do jedné velké řeky života. Taková jednoduchost vede k životu v hojnosti.

Prakticky každá kapitola této úžasné malé knížečky je pohlazením pro duši a každá v sobě skýtá hlubokou pravdu. Jak Satiš píše, sebeuvědomění, sebepřijetí a sebeúcta jsou důležitou součástí jednoduchého života. Když nás nesvazují očekávání, nesvazují nás ani zklamání. Na jednoduchost není žádný zaručený recept ani technika. Každý si svou cestu musí najít sám – žádné železné pravidlo platné pro všechny neexistuje. Jde o celoživotní pouť bez jednoznačného cíle. Nemusíme se trápit tím, kdy už konečně dosáhneme stavu dokonalé jednoduchosti, jsme na cestě, putujeme životem. Den za dnem se soustřeďme na jednoduchost myšlení, mluvy, pocitů, jednání, jídla, oblečení, domácnosti, úmyslů i vztahů. Když v pozornosti nekolísáme, vplujeme do přirozeného a podvědomého rozpoložení jednoduchosti. Jakmile z věcí začneme dělat vědu, život se zašmodrchá. Žít jednoduše znamená proplouvat životem, jako řeka proplouvá krajinou.

Při čtení této úžasné knihy máte často pocit, že si musíte všechny důležité myšlenky někam zaznamenat, sám její autor se často odkazuje na významné duchovní mistry a jejich myšlenky, takže je kniha plná i těchto významných myšlenek a citátů. Vše v knize do sebe dokonale zapadá a možná si při jejím čtení uvědomíte, že úplně zbytečně toužíte po nějaké nové materiální věci, že i bez těchto hmotných statků je život krásný a že je vážně uměním umět jej prožívat a stále se za něčím nehonit, protože život máme jen jeden a neměli bychom si ho nechat proplout mezi prsty, ale opravdu se ho pokusit prožít vědomě a sami za sebe. Zbývá ještě tolik myšlenek, které už se do této recenze bohužel nevejdou, protože by byla příliš dlouhá, proto neváhejte a sáhněte po této malé nenápadné knížečce, při jejímž čtení pocítíte klid na duši a možná si uvědomíte mnoho nových věcí, které Vám dopomohou k lepšímu životu.

Jsou jen tři věci, kterým je potřeba se naučit: jednoduchost, trpělivost a soucit. Tyto tři klenoty Vám budou největším bohatstvím.“ Lao-C

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.