Recenze

Restart kreativity

Kdybych měla v pár slovech popsat svůj dojem z knihy Restart kreativity od spisovatele, novináře a lektora Reného Nekudy, řekla bych: hravost, překonávání strachu z dělání chyb, myšlení jinak

Kniha má přívětivý kapesní formát 15×15 cm a její nedílnou součástí jsou osobité (a kreativní) ilustrace od Dory Dutkové. 

V úvodu knihy je její představení, vysvětlení struktury, cílů (mj. „zbavení se nánosu stereotypu“) a podpora ze strany autora, ať se čtenář nebojí experiment a zkoušet – dělat chyby zde není možné. 

Kniha je rozdělena do pěti hlavních sekcí:

1. Sebepoznání: Jaké jsou hranice mého kreativního myšlení? 

2. Kreativita: Jak funguje moje tvořivost

3. Pozorování: Jaké jsou mé pozorovací schopnosti

4. Slovní zásoba: Jak bohatá je má slovní zásoba

5. Příběhy: Jak dobře umím uplatnit různé kreativní postupy při vyprávění příběhů? 

Namísto čísel stránek kniha obsahuje různá slova. Jde o neotřelou metodu, která se využívá v poslední sekci k tvoření příběhů: čtenář si vylosuje náhodně stránky a tím získá spolu nesouvisející slova, s nimiž musí vytvořit rozličné, ideálně smysluplné příběhy, novinové titulky, detektivní zápletky a jiné. 

Celá kniha je cvičebnice čekající na vyplnění. Co s knihou čtenář udělá, je zcela na něm. Autor v jednom cvičení dokonce nabádá k ušpinění či vytrhnutí stránky, to vše v rámci nabourání zažitých návyků. Tohle cvičení pro mě, vychovanou k až zbožné úctě ke knihám, představovalo poměrně velkou bariéru, dokonce jsem myslela, že nepřekonatelnou. Nakonec jsem ale povolila uzdu kontroly a uznávám – dokonce jsem si to i užila. 

Některé z úloh ze sekce sebepoznání jako by byly vystřižené ze svépomocné knihy o psychické pohodě, či odposlechnuty ze sezení s psychologem, terapeutem či koučem; například: Jaké sny jste si ještě nesplnili? V čem cítíte bezmoc (10 oblastí) a na kterou 1 oblast se dnes zaměříte a něco s ní uděláte? Nakreslete svůj největší strach, a další.

Nedokážu vybrat jedno cvičení, které by mě bavilo nejvíce, bylo jich hodně. Velmi jsem si užila tvorbu detektivního příběhu z náhodně vylosovaných slov a úlohy testující slovní zásobu („vymyslete co nejvíce…slov končících na -ura – např. literatura, co nejvíce slov složených – např. koloběžka, co nejdelší smysluplný příběh z jednoslabičných slov).

Častokrát jsem zažila, že mě „řešení“ k úkolu napadlo ihned (slovo řešení je v uvozovkách, čímž chci podtrhnout, že neexistuje jedno správné), dokonce jsem úkolu věnovala více než autorem odhadovaných 3-10 minut. Jiné úlohy mě ale vysloveně nebavily a musela jsem se do nich nutit, a u některých mě nenapadlo zhola nic; díky tomu jsem si ověřila, v jakém typu zadání mám ještě prostor pro trénink. Kniha mě naučila, že chci-li přijít s neotřelým nápadem, je třeba mu věnovat čas. Někdy přijde nápad ihned, jindy za různě dlouhou chvíli. 

Jednu věc, kterou bych změnila, by byla záložka, ta v knize chyběla. Kvůli neexistenci čísel stránek jsem někdy nevěděla, kde v knize jsem skončila a kde tak chci příště navázat. Na druhou stranu si to lze vysvětlit jako autorův záměr: Kreativně vyřeš, milý čtenáři, chybějící záložku. 

Knihu můžu doporučit úplně všem, především těm, kteří často fungují na autopilota a ocenili by trochu rozproudění mysli a vytrhnutí ze stereotypu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.