Velká akademická gramatika spisovné češtiny je opravdu velká. Nejenom svým rozsahem, jak vás možná při pohledu na několik svazků díla napadne, ale hlavně svými cíli a heroickou prací autorů na jejich naplnění.
Hodnoceným je v tomto případě druhý díl čtyřdílné gramatiky zaměřený na morfologické kategorie a ohýbání slov. Nesmějte se mi, prosím, ale jako cizinci, který není rodilým mluvčím, mně jako první myšlenka při kontaktu s knihou napadlo – super, tak teď svou pokulhávající češtinu můžu konečně někam posunout. Tak to byl teda omyl! Tato gramatika není žádnou příručkou do kapsy ani slovníkem nebo souborem skloňovacích tabulek. Podle autorů je určena především lingvistům a učitelům, ale i “celé kulturní a vzdělané veřejnosti”, což velmi dobře poukazuje na snahu udržet v užívání českého jazyka vysoký standard. Já bych dodala, že sbírka patří do rukou i každému, kdo se profesionálně věnuje jazyku anebo mu chce doopravdy rozumět.
Druhý díl je rozdělený pro lepší přehlednost do dvou svazků, jejichž obsah tvoří šest oddílů věnujících se různým oblastem morfologie. Poprvé v historii českých gramatik je komplexně a rozsáhle zpracované téma morfologické homonymie a reflexivních sloves, za což jistě přidávám body. Témata jsou propracovaná do neuvěřitelné hloubky, rozebírají se nejenom konkrétní kategorie samostatně, ale i jejich vzájemné interakce a uvádí se taky statistické zastoupení jevů v běžně užívaném jazyce. Navíc, a to byla pro mě největší přednost tohoto díla, jsou pokaždé přítomny naprosto vyčerpávající příklady. Napadlo by vás věnovat se označení každé planety v sluneční soustavě? Autorům ano. Upřímně by mě velmi překvapilo, kdyby existoval morfologický jev nepostižen v této gramatice.
Oba zmiňované svazky obsahují kompletní obsah aktuálního dílu, to mé orientaci velmi pomohlo. Dále má čtenáři asistovat i jmenný a věcný rejstřík v závěru a seznam použitých odborných zkratek. Možná bych ocenila i slovník odborných pojmů, protože se mi jazyk publikace zdá odborný natolik, že laika může snadno zmást a možná i odradit. Platí, že kniha je určena spíš odborníkům a tak trochu se počítá s tím, že víte, co jsou deverbativní reflexiva, deklinační typy nebo sekundární imperfektiva. Pro mě jako laika to byl moment, kdy jsem pochopila, že jazykověda je pravděpodobně mnohem složitější než třeba chemie. Její pravidla totiž nejsou zas tak moc stabilní v čase. Právě proto se ale autoři s takovou vervou dílu věnují. Český jazyk se tak, jako každý jiný, dynamicky proměňuje a obohacuje, navíc je ale díky ohýbání slov mnohem barvitější a nepochybně má význam v něm udržovat pořádek. Právě to vnímám jako primární motivaci autorů – nejenom sepsat několik pravidel českého jazyka. Sepsat všechny známá pravidla českého jazyka, vysvětlit logiku jejich vzniku i fungování a udržet je tak pro národ jako kulturní dědictví v dokonalé kondici.