Ráda bych Vám představila Knižní rozhovor s Petrem Pithartem od Andrey Procházkové, který se jmenuje Podnik s nejistým koncem.
K tomuto rozhovoru mám citový vztah. Jako studentka práv jsem k Petru Pithartovi docházela na semináře z politologie a jeho způsob přemýšlení a vyjadřování mě velmi oslovil. S autorkou knihy, novinárkou Andreou Procházkovou jsem v podstatě vrstevnice a její pohled na věci je mi blízký. Petra Pitharta nešetří, dokáže mu pokládat velmi úderné a náročné otázky a nenechá ho odejít s jednoduchou odpovědí. Na druhou stranu vždy Petra Pitharta respektuje a nikdy nepřekračuje hranice slušnosti. Rozhovor tedy probíhá ve velmi příjemném duchu, kdy se ale dozvíte i o těch náročnějších tématech, o kterých se jinde moc nemluví.
Kniha je rozdělená do 13 večerů, každý večer představuje něco jako kapitolu, ke které se váže určité téma. Cílem je oslovit mladou generaci a poskytnout jí srozumitelné informace o nedávné historii a důležitém politickém dění okolo Sametové revoluce a následujících let.
Petra Pitharta v knize poznáváme v roli disidenta, chartisty, předsedy vlády a senátu, vysokoškolského učitele atd. Jde o vyprávění člověka, který byl u všech nedávných milníků naší historie, který se nebojí přiznat své chyby a autenticky odhalit fungování politického života v Čechách. Tím pro mě osobně kniha byla mimořádně obohacující. Není snadné najít knihu, kde by se o politickém dění mluvilo s takovou upřímností a zároveň s velkou sebereflexí a nadhledem.
Kniha splňuje svůj cíl. Lze se přehledně dozvědět i úplně základní fakta o událostech jako je Sametová revoluce, dění okolo Charty 77 nebo opoziční smlouvy. Na tato fakta se postupně nabaluje hlubší a detailnější linka, která je ale opět velmi jasná a srozumitelná. Andrea Procházková ve složitých místech dává velmi trefné otázky, které nejasnosti osvětlují, takže se kniha velmi dobře čte, protože nemusíte pořád odbíhat ke googlu. Jak už jsem zmínila, dynamika mezi oběma aktéry funguje výborně a jak kniha pokračuje, rozhovory jsou stále intimnější. Musím říct, že mi bylo příjemné sledovat vývoj vztahu mezi Petrem Pithartem a redaktorkou. Lze jej číst mezi řádky, což dodává vyprávění další rozměr.
Problém vidím v množství postav, které kniha obsahuje. Petr Pithart během vyprávění mluví o opravdu velkém množství různých osoba a vy nikdy nevíte, jestli se jedná o jednorázovou zmínku, nebo naopak o někoho důležitého, o kom bude ještě řeč. Ke každé postavě je pod čarou medailonek s jejich politickým působením, případně zaměstnáním a porevolučním zařazením. To situaci jistě zpřehledňuje, ale velice brzy se vám nejspíš jako porevolučně narozenému dítěti začnou všichni plést, a už nevíte, kdo byl kdo. Naštěstí v poslední části knihy najdeme obsah, kde se daří případně opět postavy dohledat. I přesto se neubráním myšlence na přílohu, kde by byla u nejdůležitějších postav alespoň fotografie a trochu podrobnější popis. Chápu však, že by to již tak dost dlouhou knihu natáhlo. Kniha má okolo 550 stran a místy působí zdlouhavě a možná trochu repetetivně, čemuž se nejspíš u takto obsáhlého vyprávění nedá vyhnout.
Musím říct, že obdivuji, jakým způsobem se povedlo množství informací získat a zpracovat. Je potřeba počítat s tím, že kniha není objektivním povídáním o historii, ale nahlížení událostí optikou Petra Pitharta. I přesto, že se s názory Petra Pitharta v některých místech můžete rozcházet a mít chuť ho kritizovat, kniha je opravdu mimořádným přehledem a inspirativním čtením. Je velmi podnětná, pravděpodobně vás přivede k hlubšímu přemýšlení o tom, jak žijeme v dnešní společnosti a dodá chuť se o ni začít více zajímat.