Znáte to, když si před spaním čtete, pomyslíte si: „Tak ještě jednu, poslední kapitolu, a pak už doopravdy půjdu spát,“ a nakonec se od knihy odtrhnete až když neudržíte otevřené oči? Tuto zkušenost mám nejen s kvalitní beletrií či detektivkou, ale nejnověji i s knihou Psychoanalytická psychoterapie autorky Nancy McWilliams. Autorku možná někteří znají, respektive její knihu Psychoanalytická diagnóza. Hned na začátku chci ubezpečit všechny, kteří Psychoanalytickou diagnózu četli nebo se o to pokoušeli: Nebojte, kniha Psychoanalytická psychoterapie se čte nesrovnatelně snáz a celá se dá přečíst v době významně kratší než několik měsíců či let. 🙂
Psychoterapeuti a studenti ve výcviku mimo psychoanalýzu by se mohli názvem knihy nechat odradit. Sama jsem však ve výcviku gestalt psychoterapie a přesto jsem si toho z knihy hodně odnesla. Z většiny doporučení (a je jich opravdu hodně a dotýkají se širokého spektra psychoterapeutické práce a myšlení) mohou těžit psychoterapeuti všech zaměření. Také jsem se dozvěděla pro mě nové informace o historii, současnosti a myšlenkách psychoanalýzy, což změnilo můj původně lehce podezřívavý pohled na tento směr ve zvědavost a chuť se dozvědět více.
Autorka Nancy Williams (*1945), americká psychoanalytička, psychodynamická psychoterapeutka, supervizorka, vyučující na univerzitách a dalších místech a taktéž autorka několika publikací a mnoha článků, mi od prvních stránek byla sympatická. Zcela otevřeně, autenticky a poctivě sdílí se čtenářem svou motivaci pro vznik této knihy (především napsat učebnici pro začínající psychoterapeuty). Knihu zasazuje do současné americké kultury, doby a systému. Ta je nepříznivá pro výkon dlouhodobé intenzivní psychoterapie, tlačí na krátkodobost a efektivitu a je skeptická vůči psychoanalýze (velkým zjištěním pro mě bylo, že si psychoterapeut ve výcviku nemůže vybrat svého supervizora). Je poznat, že autorka pracuje jako pedagožka, jednak stylem psaní i výběrem temat. Ostatně i sama autorka píše, že mnoho z knihy vzešlo jako přání a potřeby studentů. Většinu témat práce s klienty také autorka doprovází konkrétními větami, jak lze na klienta reagovat, což začátečník, a možná nejen ten, velmi ocení.
V knize najdeme 12 kapitol:
- Co vymezuje psychoanalytickou psychoterapii?
- Psychoanalytická vnímavost
- Příprava psychoterapeuta
- Příprava klienta
- Hranice I. Rámec
- Základní psychoterapeutické procesy
- Hranice II. Obtížné situace
- Molly
- Donna
- Doplňkový výklad z psychoanalytické psychoterapie
- Rizika a uspokojení plynoucí z povolání
- Péče o sebe
Poučila jsem se z obou kazuistik v kapitolách 8 a 9. V první z nich autorka popisuje případ „Molly“, spolupracující a motivované klientky s potížemi neurotické povahy, ve druhé píše o práci s „Donnou“, klientkou v hraničním a psychotickém pásmu s hlubokou a vážnou psychopatologií, která do terapie byla poslána a terapeutkou zpočátku – prvních pár let – otevřeně pohrdala. Vážím si především autorčiny upřímnosti při sdílení svých názorů i chyb a nedostatků při práci s klienty, z nichž se poučila. Celkový tón knihy je podpůrný, dodávající odvahu i zprostředkovávající zkušenost, že i s náročnými klienty je nejcennějším zdrojem vztah a laskavost.
Kniha kombinuje autorčiny myšlenky a zkušenosti, osobní sdělení jejích učitelů a kolegů i odborné články a publikace. Množství citací odpovídá velmi bohatý rejstřík literatury. Autorka také čtenářům poskytla několikastránkový seznam doporučené literatury k dalšímu přečtení s osobním popisem, co lze v knihách čekat. Za perfektní citace jsem vděčná, díky tomu jsem si mohla přečíst další články a na svůj list “chci přečíst” mi přibylo množství knih i v češtině. Nejen zde chci také vyzdvihnout práci překladatelky Hany Drábkové či redakce za osvětlení českého systému v místech, kdy autorka hovoří o tom americkém, i krásnou práci s překladem, např. “V této knize bych se chtěla zbavit části psychoanalytické vody ve vaničce, a přitom nevylít hodnotu psychoanalytického dítěte.”
Nedostatkem knihy je občasná nesrozumitelnost dlouhých souvětí, například: „Odborník tím poskytne novou záminku klientovi, který se snaží vyhnout uznání, že odpovědnost nese psychoterapeut, a chce uniknout nabídce, aby se na odpovědnost psychoterapeuta spolehl“ (s.181). I se znalostí kontextu jsem větě ani po několikerém přečtení neporozuměla. Naštěstí jsem na taková zaseknutí nenarazila mnohokrát. Také jsem párkrát (do 5 výskytů, pamatuji-li se správně) cítila rozpačitost, když autorka vyzdvihovala psychoanalýzu nad ostatní směry způsobem, který mi připadal přinejmenším lehce urážlivý: “Akademičtí psychologové se v současné době prakticky podomácku věnují objevování věcí, které praktikující psychoterapeuti a poradci znají již desítky let, … Příslovečný člověk z Marsu by například dost těžko odlišil od krátkodobé psychodynamické psychoterapie Klermanovu “interpersonální psychoterapii”… (s.247). Zarazil mě povyšující se tón, které jsem v jiných částech knihy nevnímala.
Celkově však na mě kniha Psychoanalytická psychoterapie působila velmi kladně, a tak by podle mého názoru neměla chybět v knihovnách nejen začínajících psychoterapeutů.