Znáte to, když si před spaním čtete, pomyslíte si: „Tak ještě jednu, poslední kapitolu, a pak už doopravdy půjdu spát,“ a nakonec se od knihy odtrhnete až když neudržíte otevřené oči? Tuto zkušenost mám nejen s kvalitní beletrií či detektivkou, ale nejnověji i s knihou Psychoanalytická psychoterapie autorky Nancy McWilliams. Autorku možná někteří znají, respektive její knihu Psychoanalytická diagnóza. Hned na začátku chci ubezpečit všechny, kteří Psychoanalytickou diagnózu četli nebo se o to pokoušeli: Nebojte, kniha Psychoanalytická psychoterapie se čte nesrovnatelně snáz a celá se dá přečíst v době významně kratší než několik měsíců či let. 🙂

Psychoterapeuti a studenti ve výcviku mimo psychoanalýzu by se mohli názvem knihy nechat odradit. Sama jsem však ve výcviku gestalt psychoterapie a přesto jsem si toho z knihy hodně odnesla. Z většiny doporučení (a je jich opravdu hodně a dotýkají se širokého spektra psychoterapeutické práce a myšlení) mohou těžit psychoterapeuti všech zaměření. Také jsem se dozvěděla pro mě nové informace o historii, současnosti a myšlenkách psychoanalýzy, což změnilo můj původně lehce podezřívavý pohled na tento směr ve zvědavost a chuť se dozvědět více. 

Autorka Nancy Williams (*1945), americká psychoanalytička, psychodynamická psychoterapeutka, supervizorka, vyučující na univerzitách a dalších místech a taktéž autorka několika publikací a mnoha článků, mi od prvních stránek byla sympatická. Zcela otevřeně, autenticky a poctivě sdílí se čtenářem svou motivaci pro vznik této knihy (především napsat učebnici pro začínající psychoterapeuty). Knihu zasazuje do současné americké kultury, doby a systému. Ta je nepříznivá pro výkon dlouhodobé intenzivní psychoterapie, tlačí na krátkodobost a efektivitu a je skeptická vůči psychoanalýze (velkým zjištěním pro mě bylo, že si psychoterapeut ve výcviku nemůže vybrat svého supervizora). Je poznat, že autorka pracuje jako pedagožka, jednak stylem psaní i výběrem temat. Ostatně i sama autorka píše, že mnoho z knihy vzešlo jako přání a potřeby studentů. Většinu témat práce s klienty také autorka doprovází konkrétními větami, jak lze na klienta reagovat, což začátečník, a možná nejen ten, velmi ocení.

V knize najdeme 12 kapitol: 

1. Co vymezuje psychoanalytickou psychoterapii?
2. Psychoanalytická vnímavost
3. Příprava psychoterapeuta
4. Příprava klienta
5. Hranice I. Rámec
6. Základní psychoterapeutické procesy 
7. Hranice II. Obtížné situace
8. Molly
9. Donna
10. Doplňkový výklad z psychoanalytické psychoterapie
11. Rizika a uspokojení plynoucí z povolání
12. Péče o sebe

Poučila jsem se z obou kazuistik v kapitolách 8 a 9. V první z nich autorka popisuje případ „Molly“, spolupracující a motivované klientky s potížemi neurotické povahy, ve druhé píše o práci s „Donnou“, klientkou v hraničním a psychotickém pásmu s hlubokou a vážnou psychopatologií, která do terapie byla poslána a terapeutkou zpočátku – prvních pár let – otevřeně pohrdala. Vážím si především autorčiny upřímnosti při sdílení svých názorů i chyb a nedostatků při práci s klienty, z nichž se poučila. Celkový tón knihy je podpůrný, dodávající odvahu i zprostředkovávající zkušenost, že i s náročnými klienty je nejcennějším zdrojem vztah a laskavost. 

Kniha kombinuje autorčiny myšlenky a zkušenosti, osobní sdělení jejích učitelů a kolegů i odborné články a publikace. Množství citací odpovídá velmi bohatý rejstřík literatury. Autorka také čtenářům poskytla několikastránkový seznam doporučené literatury k dalšímu přečtení s osobním popisem, co lze v knihách čekat. Za perfektní citace jsem vděčná, díky tomu jsem si mohla přečíst další články a na svůj list “chci přečíst” mi přibylo množství knih i v češtině. Nejen zde chci také vyzdvihnout práci překladatelky Hany Drábkové či redakce za osvětlení českého systému v místech, kdy autorka hovoří o tom americkém, i krásnou práci s překladem, např. “V této knize bych se chtěla zbavit části psychoanalytické vody ve vaničce, a přitom nevylít hodnotu psychoanalytického dítěte.”

Nedostatkem knihy je občasná nesrozumitelnost dlouhých souvětí, například: „Odborník tím poskytne novou záminku klientovi, který se snaží vyhnout uznání, že odpovědnost nese psychoterapeut, a chce uniknout nabídce, aby se na odpovědnost psychoterapeuta spolehl“ (s.181). I se znalostí kontextu jsem větě ani po několikerém přečtení neporozuměla. Naštěstí jsem na taková zaseknutí nenarazila mnohokrát. Také jsem párkrát (do 5 výskytů, pamatuji-li se správně) cítila rozpačitost, když autorka vyzdvihovala psychoanalýzu nad ostatní směry způsobem, který mi připadal přinejmenším lehce urážlivý: “Akademičtí psychologové se v současné době prakticky podomácku věnují objevování věcí, které praktikující psychoterapeuti a poradci znají již desítky let, … Příslovečný člověk z Marsu by například dost těžko odlišil od krátkodobé psychodynamické psychoterapie Klermanovu “interpersonální psychoterapii”… (s.247). Zarazil mě povyšující se tón, které jsem v jiných částech knihy nevnímala. 

Celkově však na mě kniha Psychoanalytická psychoterapie působila velmi kladně, a tak by podle mého názoru neměla chybět v knihovnách nejen začínajících psychoterapeutů.