Jak vychovávat a vzdělávat děti? Mají být fyzické tresty součástí výchovy nebo naopak škodí zdravému vývoji dítěte? Mají všechny děti postupovat podle stejného vzdělávacího plánu nebo by bylo vhodnější zaměřit se na individuální kvality každého z nich? Jaký je vhodný věk pro nástup do kolektivního vzdělávání? Patří náboženství do školních osnov?

To je jen pár z otázek, nad kterými se ve svých celoživotních dílech zamýšlela švédská pedagožka, spisovatelka a myslitelka Ellen Key již na přelomu 19. a 20. století. Ve své době významně ovlivnila pedagogické myšlení, byla čelní představitelkou ženského emancipačního hnutí, zastávala liberální společenské názory s prvky socialismu, kritizovala konvenční pojetí instituce manželství, zdůrazňovala právo na rozvod a nastolila požadavek hlasovacího práva žen. Ellen Key se se svými přednáškami o výchově nové generace proslavila a některé její teze později vyšli v souboru Století dítěte (1900), na které navazuje i druhá část, a to Století nového dítěte, které v České republice vyšlo poprvé v letošním roce (2022).

Autorka se ve svých úvahách pozastavuje nad tím, co dennodenně pozorovala ve svém okolí – neadekvátní reakce rodičů na chování dítěte, nefunkční školní osnovy, nutnost naučit se nesmyslné množství probírané látky jen pro jednorázové prokázání znalostí za účelem získání dobré známky bez přesahu do praktického života, nízký plat pedagogických pracovníků a mnohé další zajímavé oblasti výchovy i vzdělávání. Při tom se opírá o učení významných pedagogů jako byli Herbart, Pestalozzi, Komenský nebo Rousseau. Témata přednesená v této knize jsou nadčasová a stále aktuální. U některých otázek za ty dlouhé roky došlo ke změně k lepšímu, ale u mnoho úvah si můžeme postesknout, že je to stále stejné a stále je co napravovat.

Jednotlivé úvahy jsou rozdělené do 6 kapitol – Výchova nové doby, Škola budoucnosti, Výuka náboženství, Vraždění duší ve školách, Knihy místo čítanek a Pohled zpět a přehled. Doplnění doslovu s názvem Babička Evropy se ujala překladatelka Viola Somogyi. Doslovem přibližuje autorčin vztah k Evropě i samotnému Česku.

Co nám může předat kniha, která je starší více než jedno století? Překvapivě mnohé, přinejmenším alespoň těm, kteří jsou otevření přemýšlet nad tím, co je pro nás, ale především pro další generace přínosné. Tato kniha bude mít, alespoň podle mě, zřejmě celkem úzký okruh čtenářů – doporučila bych ji studentům pedagogiky, filozofie, psychologie, ale i dalších humanitních oborů. Cenné informace by z ní mohli načerpat i všichni nastávající rodiče, ale obávám se, že pro běžnou populaci je kniha psaná méně uchopitelným stylem. Formát dlouhých úvah může být náročný pro rychlé vyhledání přínosných informací. Úvahy čtenáře nabádají k hlubšímu přemýšlení o zmiňované problematice. Čtení to tedy není zrovna jednoduché, ale rozhodně nám i dalším generacím má co předat.