Recenze

Zrození Evropanů: Skutečný příběh našich předků vyprávěný geny

V posledních několika desetiletích došlo na poli genetického výzkumu k velkému pokroku, jenž přispěl k praktickým poznatkům, které našly uplatnění na poli medicíny, historie ale také psychologie. Jednou z nejnovějších oblastí je obor archeogenetiky, která nám přináší přesnější poznatky o genetické konstituci prehistorického člověka, a tak odkrývá nová zjištění, potvrzuje některé dřívější teorie, v nichž panoval nesouhlas, a pomáhá nahlédnou hlouběji do historie lidstva, než bylo dosud možné. Kniha Zrození Evropanů toto vše rozpracovává s pozorností k lokaci, kde začala moderní civilizace, tak jak ji známe dnes, na základě moderních pokroků v mladé, ale nesmírně plodné disciplíně.

Publikace vznikla prací dvou německých autorů. První, mluvící o svém výzkumu a získaném poznání v první osobě, je výzkumník na poli archeogenetiky, prof. Dr. Johannes Krause. Do roku 2020 působil coby ředitel institutu Maxe Plancka v Jeně odkud se přesunul do institutu  evoluční antropologie Maxe Plancka v Lipsku. Podle slov svého spoluautora je jedním z předních výzkumníků na poli archeogenetiky, což dokládá fakt, že jako první objevil genetické důkazy o Denisovanech (vyhynulá větev rodu Homo, jenž se oddělila od člověka vzpřímeného) a přispěl k výzkumu neandrtálců a historii šíření patogenů. Práce druhého autora  a novináře Thomase Trappeho pak spočívala ve sjednocení poznatků a jejich zakomponování do moderně podaného vyprávění.

Kniha má jednoduchou strukturu předmluvy, prologu, 9 kapitol, závěru a doslovu k českému vydání. Každá z kapitol má vlastní myšlenku, která však plynule vyvstává z předchozí díky chronologickému postupu od prehistorie do novověku podle časové osy začínající 600 000 př.nl. První kapitola začíná diskusí původu člověka, neandrtálců a Denisovanů z jejich nejbližšího společného předka na základě nových zjištění a vlastního výzkumu autora s vysvětlením použitých metod. Následující dvě kapitoly zaznamenávají vývoj a migraci lidí do vzniku zemědělství v Evropě kolem (8 000 př.nl.). Čtvrtá a pátá kapitola se zabývají soužitím Evropských lovců/sběračů se zemědělci, a vytlačením prvních druhými, následnou migraci z Pontsko-Kaspické stepi 4 800 př.nl. a významem mléka pro růst společnosti. Šestá kapitola odbočuje od migrace národů k migraci jazyka, zatímco sedmá se vrací k příběhu Evropanů s nástupem doby bronzové a poslední migrační vlnou kolem roku 1200 př.nl. Poslední dvě kapitoly mapují 3 velké morové rány (Justiniánský mor, Černou smrt a poslední Hongkongský mor) a nemoci jako lepra, syfilis, talasémie a tuberkulóza s jejich genetickým původem u konkrétního druhu, mechanismy přenosu a migrací napříč světem. Český doslov nakonec krátce zmiňuje nové objevy od prvního vydání knihy v roce 2019.

Zdroj: Jan Melvil

Styl, kterým je kniha napsaná, můžu nazvat populárně psanou učebnicí. Teoretickým obsahem kniha nešetří, ale je tak dobře zakomponovaný, že vzdělávací charakter publikace je takřka nepostřehnutelný. Navíc, autoři se snaží poskytnout i velmi zajímavé informace, které jsou pro čtenáře relevantní i mimo prostý zájem o problematiku archeogenetiky. Dozvíte se, mimo jiné, proč není dobrý nápad nosit oblečení z veverčí kožešiny, proč byly všichni Afričani původně bílé pleti a Evropani tmavé, proč měli lovci a sběrači bílé zuby a proč dnešní nabídka testů nabízející pohled na vaši „Keltskou“ nebo třeba „Spartskou“ DNA nedává smysl a jedná se pouze o marketingový trik.

Již v úvodu je patrná snaha zachovat si objektivitu a představovat poznatky takové, jaké jsou. Autoři se zde zmiňují o migrační krizi a moje uznání si získali hned dvěma způsoby. Nejdříve zmiňují, že poznatky, které úvodu následují, nabízejí podporu jak přívržencům, tak odpůrcům migrace, což nakonec rozpracovávají v závěru nazvaném „konec černobílého vidění“. Poté jasně vyjadřují, kam spadá jejich vlastní názor a z něho pramenící zaujetí. Dále autoři zmiňují, kde jsou výsledky neprůkazné, sporné či úplně chybí relevantní data. Podobná vědecká erudice a snaha o transparentní hledání pravdy bez ohledu na možné politické ramifikace je minimálně to, co osobně hledám v naučných publikacích a zde jsem nebyl zklamán.

Mám však i několik výhrad. Řekl bych, že se autor dopustil jistého konfirmačního zkreslení právě v poslední kapitole „konec černobílého vidění“, kde mám problém s dvěma výroky. Za prvé, výrok, že „za inteligenci se obecně považuje to, co měří inteligenční testy“ je pouze jedním pojetím tohoto pojmu (z pohledu kritiků testů IQ) a další pohled nabídnut není. Dále mě překvapilo tvrzení od výzkumníka zabývajícího se genetikou tvrzení, že „vnější faktory jsou mnohem důležitější než faktory genetické“, při diskusi úspěchu ve vzdělávání. Očekával bych, že výzkumník podoboru genetiky bude seznámen se studiem behaviorální genetiky (oblast se zabývá individuálními rozdíly v chování ), které osvětluje ve své knize „Blueprint“ (plán) přední výzkumník v této oblasti Robert Plomin. Z behaviorální genetiky vyplývá, že socioekonomický status, pokud je společnost meritokratická (postavení na základě zásluh) vykazuje silné genetické vlivy. To znamená, že děti bohatých rodičů budou také bohatší spíše díky jejich vzájemné podobnosti v genetické výbavě (IQ, osobnost…), která stála původně za tím, že jejich rodiče zbohatli. Pokud však systém není meritokratický (postavení v práci, plat a prestiž se získají například přátelstvím se správnými osobami bez ohledu na schopnosti), socioekonomický status vykazuje nižší genetické vlivy a podléhá situačním vlivům. Výše dědivosti je tedy ukazatelem rovných příležitostí ve zkoumaném společenství. Minimálně bych očekával zmínění obou těchto pohledů.

Zdroj: Jan Melvil

Rozložení a grafická úprava je opravdovou pýchou knihy. Normálně bych tento fakt takto nezdůrazňoval, ale zde je vzhledem k funkčnosti využitých prvků chvála na místě. Obsah knihy se věnuje útržkovitým informacím rozloženým v časovém horizontu stovek tisíc let, a tak bylo výbornou volbou vyžít mapy uvozující každou jednotlivou kapitolu, která zároveň obsahovala časovou osu se zanesenými daty, které byly předmětem každé části. Narativ celé kapitoly se tak stává přehlednějším a snadněji se pamatuje; vrátit se na začátek kapitoly je velice snadné. Kromě uvození mapou je každá sekce uvedena poněkud nezvyklým způsobem. Pod názvem kapitoly je napsáno několik heslovitých slovních spojení, která bez vysvětlení předkládají hlavní zjištění témat obsažených v následující kapitole. Najít vysvětlení pro heslo je pak jako najít malý poklad – tuto techniku musím z pohledu čtenáře pochválit zvláště v případě knihy, která je sice populárně naučná, ale zachovává si punc vědeckosti. Kromě kapitol jsem ocenil obrázkový doprovod s popisky a především graficky oddělené pasáže vysvětlující techniku, vědeckou teorii nebo jakoukoliv pasáž připomínající úryvek z učebnice. Každá z kapitol je navíc segmentována do trefně nazvaných sekcí, které velmi usnadňují čtení. Celkově je kniha psaná velmi moderně v tom nejlepším slova smyslu a několik přítomných překlepů jí na kvalitě neubírá.

Zrození Evropanů nabízí propojení mladé vědy archeogenetiky s dosud získanými poznatky archeologie a historie podané s úctyhodnou vědeckou upřímností jednoho z předních výzkumníků, vyprávěné překvapivě čtivým způsobem a představené s velmi přehlednou grafickou úpravou. Každý Evropan se zájmem o své kořeny, ale i kterýkoliv odborník zabývající se obdobnými tématy v knize najde užitečné informace, aniž by se nudil nebo ztratil v představených datech. Těmto, ale i všem se zájmem o vědecky podanou historii, velmi doporučuji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *