Tipuji, že o stresu jste už něco četli. Je nebezpečný, ohrožuje imunitu, je to civilizační nemoc a je nutné se mu za každou cenu bránit. Bohužel to nepůjde. Stresu se totiž nevyhnete ani když jste lektor jógy nebo žijete na samotě u lesa. On si vás vždy zase hezky najde, až budete stát v zácpě cestou do práce nebo vám dítě oznámí dva dny před dovolenou, že ho nějak bolí v krku.Také je občas možné, že přijde celosvětová pandemie, nebo nějaká krajina napadne jinou… I když se nám zdá, že “stres” je to otřepané nic neříkající slovo, o kterém jsme už slyšeli snad všechno, pořád platí, že o jeho zdravém zvládání toho většina populace nezná dohromady nic.

A to přesto, že se o něm napsalo už tak na jednu samostatnou knihovnu. Autorka proto nemá snadnou pozici, publikací k danému tématu je nemálo a zaujmout čtenáře je oříšek.  V takovém případě hraje hlavní roli styl, který musí čtenáři sednout – a v tom bych  viděla hlavní výhodu (a místy nevýhodu) této knihy.

Primární profesí autorky Dagmar Kožinové je koučink a v celém textu je tento přístup citelný. Autorka v textu nabízí se krátká (i když za mě trochu vágní) cvičení, která cílí na různé oblasti, jako je zvědomování těla, zpřítomňování, práce s emocemi, zvyšování empatie. To vnímám rozhodně jako plus. Celá kniha je psaná hodně motivačně a s optimistickým nádechem. V knize se objevují různé poznatky pozitivní psychologie, inspirativní citáty a příběhy klientů. Autorka se samozřejmě nevyhýbá tématu digitální éry a dopadu sociálních sítí, které dodávají knize punc současnosti.

Zajímavým leitmotivem se stává zkušenost autorky z rané fáze psaní této knihy. Tehdy se její zahradou v moravské vesnici prohnalo tornádo, které zanechalo, kromě jiného, spoustu emočního materiálu. Autorka byla součástí krizového týmu a vzpomínky a různé zážitky z této udalosti využívá naplno v celé knize. Je možné říct, že právě tornádo je symbolickou metaforou pro stres, který se prožene vaším životem bez pozvání a zanechá v něm spoušť, kterou je pak potřeba dlouho uklízet. Líbí se mi, že autorka je v knize hodně osobní, její životní zkušenosti v celém textu dominují a ráda se podělí i o svá selhání nebo traumata. Její styl je hodně úvahový, místy až filosofický, ale udržuje si jistou lehkost a víru v to, že to nakonec všechno dobře dopadne – to je sympatické a může být pro čtenáře nakažlivé. Platí, že ne každému tento styl psaní sedne, tak to ale s literaturou bývá. 

Kniha je podle mě hezky a povzbudivě napsaná pro laiky, kteří o stresu zatím moc nečetli a kterým představí různé pohledy na zvolenou problematiku. Nedoporučila bych ji profesionálům v pomáhajících profesích, kteří by zmiňované koncepty již měli znát. Může být ale obohacující jako ochutnávka zajímavých studií v dané oblasti a zdroj mentálních cvičení a úvah o zdravém životním stylu.

Nejlépe hodnotím široký záběr témat, která se stresem souvisí, tady si autorka dala práci a důkladně se věnovala oblastem, ve kterých je možné svou odolnost pozitivně ovlivnit. To je také pro čtenáře nejvíce přínosné. Bylo by totiž užitečné chápat, že nelze “žít zdravě” bez stresu, lze jenom se stresem zdravě pracovat a to by se hodilo učit už od základní školy.  Možná by pak v zácpě lidé méně často troubili a nadávali a méně často bychom těsně před dovolenou schytali virózu. Kdo ví, stojí to však za vyzkoušení.