Anotace nakladatelství ke knize Výchova neprůbojných a uzavřených dětí slibuje, že se vám do rukou dostane ten nejlepší rádce pro práci s neprůbojnými a uzavřenými dětmi. Za mě je to veskrze ambiciózní tvrzení. Měla jsem vysoká očekávání a moc jsem se těšila, až tohoto rádce podrobím svému kritickému čtenářskému oku.
Na úvod se patří říct, komu je kniha především určena, protože tomu mj. odpovídá pojetí a výběr témat. Podle úvodních slov autorky je kniha cílená především na rodiče, prarodiče, vyučující a další dospělé, kteří mají příležitost na děti výchovně působit a pomáhat jim učit se dovednosti zdravého sebeprosazení. Obsahem se pokochejte sami:
Autorka publikace, doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D., je psycholožka a speciální pedagožka s letitou praxí. Kromě množství akademických titulů, má za sebou i letitou praxi v poradenské práci s dětmi, rodiči i pedagogy, a na knize je to znát. V knize se dozvíte, jak se děti méně průbojné a uzavřené mohou projevovat, kdy zpozornět a pokud potomkovi v životě není právě nejradostněji, pak se dozvíte, jakým způsobem s dítětem pracovat, jak jej podpořit ke zdravé sebedůvěře a adekvátní míře sebeprosazení a jak jej vzdělávat, vychovávat a respektovat.
Teoretický výklad je podpořen řadou výzkumů, teorií a na několika místech je doplněn o tzv. odborná okénka, nabízející vědecký pohled lidskou řečí. Z hlediska vývojové psychologie se publikace zabývá obdobím od nejútlejšího věku až po období školní docházky. Autorka na stránkách vysvětluje příčiny uzavřenosti a její časté důsledky, mezi které může patřit i neúspěšnost ve škole.
Z odborného hlediska oceňuji, že autorka čtivě a srozumitelně přibližuje problematiku dětí se specifickými potřebami jako jsou mj. specifické poruchy učení, ADD, ADHD, ale také nadání a tzv. děti s dvojí výjimečností, které mnohdy systémem projdou s nálepkou jako problémové, přitom se mnohdy jedná o nerozpoznané diamanty.
A nyní na kritickou notu. Zdá se mi to jako takový častý nešvar české populárně-naučné a/nebo psychologické literatury, že mnohdy jen velmi skromně reflektuje nejnovější výzkumy a objevy k dané problematice a to i přes to, že díky online světu takové zdroje dostupné jsou. V publikaci mě tak zarazily například teorie motivace z 50.-60.let minulého století, nebo výzkumy 15-20 let staré, přičemž výzkumů mladších 5 let jsem zaznamenala jako šafránu. Nutno však dodat, že třeba k problematice ADHD autorka zajímavé nové poznatky přinesla.
Co knize nechybí je řada příkladů z praxe, kazuistiky ne/povedené spolupráce (nejčastěji v dyádě rodina-škola nebo rodiče-odborník) a příklady nejčastějších chyb, kterých se dospělí při práci s neprůbojnými dětmi dopouští. Autorka neopomíjí zmínit i dopad, jaký na řadu dětí měla plošná restriktivní opatření během pandemie.
U čeho mé srdce dětského psychologa prahnoucího po inspiraci několikrát zaplesalo, byla v knize předkládaná pokladnice technik, her a dalších aktivit k rozvoji žádoucích kompetencí, psychické odolnosti a k podpoře vnímané sebeúčinnosti. Kniha se celkově z velké míry zaměřuje na fungování dítěte ve školních zařízeních, řada technik a cvičení je ovšem zacílena na tŕenink rozvoje zdravé průbojnosti v rámci rodiny.
Tento rádce pro práci s neprůbojnými a uzavřenými dětmi by tak neměl uniknout všem, kteří s méně průbojnými dětmi pracují či na ně výchovně působí, ať už se jedná o rodiče, pedagogy, ale třeba i dětské psychology, táborové vedoucí ad. Věřím, že si každý může odnést svůj díl inspirace.