Když světoznámý psycholog, někdejší koordinátor legendárního vězeňského experimentu ze sklepení Stanfordovy univerzity, zakladatel neziskového projektu podporující vznik hrdinů Heroic Imagination Project a celoživotní popularizátor vědy z oblasti lidské psychiky, Philip Zimbardo, napíše (další) knihu, srdce knihomolů zaměřených na svépomocné populárně-naučné knihy z oblasti psychologie zaplesá.
Má očekávání byla vysoká. Ač v originále (The Time Paradox: using the new psychology of time to your advantage) byla kniha vydána už v roce 2012, českého překladu a vydání se dočkala letos. Za mě lepší pozdě, než-li později.
Typograficky je české vydání knihy Časový paradox bezvadně zpracované. Kniha je rozdělena do dvou základních částí. Část první: Nová věda o času, jak funguje čas, se věnuje zejména popisu jednotlivých časových perspektiv a výzkumům, na jejichž základě koncept vznikl. Čtenář se v první části dozví i nesmírně zajímavou a dobrodružnou historii pojetí času napříč vývojem lidstva. Část druhá: Nechejte čas, aby pracoval pro vás je pak zaměřena více na aplikaci výzkumných dat do praxe včetně nápadů, jak si vytvořit ideální časovou perspektivu. Obě části jsou psány čtivě, srozumitelně, kombinují příběhy, výzkumy, praktické návody, pracovní listy a dokonce i poměrně osobní informace ze života autorů.
Emeritní profesor Standfordovy univerzity Philip Zimbardo a výzkumník John Boyd v knize předkládají postřehy sesbírané více než 30 let trvajícím výzkumem ve více než 30 zemích světa (včetně ČR) zaměřeného na individuální vnímání času a s tím spojené dopady na životy jedinců. Autoři vychází z předpokladu, že čas je ta nejcennější komodita, kterou máme – jakmile uplyne, je navždy pryč. Čas nelze nahromadit do zásoby, nejde získat zpět. To, jaká je naše osobní převažující časová perspektiva/vnímání času, má pak podle autorů konceptu časové perspektivy rozhodující vliv nejen na naši životní spokojenost nebo úspěšnost, ale také třeba na délku života, zdraví, náš příjem nebo na míru úzkosti a depresivity, kterou zažíváme. Na příkladech z různých zemí od Itálie přes Nizozemsko až po Peru autoři ukazují, jak odlišná časová perspektiva může ovlivňovat nejen osudy jednotlivců, ale dokonce celých národů včetně takových záležitostí, jakými je třeba dluh státního rozpočtu.
“Na času záleží, protože jsme koneční, protože čas je médium, ve kterém žijeme své životy, a protože existují výdaje (za nevyužité příležitosti), které jsou spojené s tím, když čas neinvestujeme moudře.”
Zimbardův koncept časové perspektivy sestává ze šesti (resp. sedmi) nejběžnějších časových perspektiv v Západním světě:
- pozitivní minulost
- negativní minulost
- hedonistická přítomnost
- fatalistická přítomnost
- pozitivní budoucnost
- transcendentální budoucnost
- poměrně nedávno byl koncept rozšířen o “negativní budoucnost”
Mimochodem, svou časovou perspektivu můžete zjistit buď vyplněním dotazníku v knize nebo na webových stránkách
http://www.casovaperspektiva.cz/zimbarduv-dotaznik-casove-perspektivy-ztpi/
Autoři se domnívají, že existuje něco jako „ideální“ časová perspektiva, kterou lze natrénovat a lze ji dobře uplatnit jak v seberozvoji, tak v práci s traumatem, úzkostí a depresivitou. V tomto místě se s autory coby postmoderně laděný člověk rozcházím, k jakýmkoliv “univezálně platným návodům” jsem spíše skeptická a obdobně to, zdá se, má více respondentů dotazníku (jejichž komentáře jsem si pročítala), kteří jsou spokojeni se svým životem, ale nejsou spokojeni se zpětnou vazbou z dotazníku, že jsou jejich časové perspektivy nevhodně vyvážené a nejsou v pořádku. Náměty a doporučení v druhé části knihy (zejména pak z oblasti přístupu k financím, podnikání a důchodového věku) jsou pak relevantní spíše pro americkou vyšší střední třídu, než pro průměrného středoevropana z postkomunistické země.
Za mě má Časový paradox to, co od populárně-naučné knihy amerických autorů lze očekávat: je čtivá, napěchovaná výzkumy a studiemi, nabízí humor i vhled, místy je (někdy snad až příliš) zjednodušující, je také plná nápadů, pracovních listů k zastavení a zamyšlení, rad a návodů. Průlomová pro mě kniha nebyla, užitečná, perspektivy rozšiřující a inspirativní je rozhodně.
“Žijeme své životy, jako kdybychom plavali v moři času a byli zmítáni a otáčeni proudy kolem sebe, plaveme s hlavou ponořenou soustředěně směrem ke svým cílům a pryč od nebezpečí. Čas od času vynoříme hlavu ze svého na přítomnost zaměřeného, mimovolně vnímaného světa a rozhlédneme se, kde jsme byli a kam jdeme. Občas jsme osvíceni krátkými obdobími vědomí, kdy zhodnotíme minulost a plánujeme do budoucna. Pak se hlava opět ponoří a my plaveme jako šílení k dalšímu záchrannému člunu nebo k pevnině.”