Výjimečná kniha, která ve mně bude dlouho doznívat. Dvanáct rozhovorů se třinácti inspirativními lidmi o odvaze a strachu. Také o propojení nás lidí mezi sebou. Různorodé příběhy a skvělá práce autorů. Nebát se je neobyčejná kniha, u které mi bylo líto, že jsem ji už dočetla.

Knihu jsem si vybrala kvůli autorovi a jeho tvorbě. Jiří Pasz (*1981) je fotograf, dokumentarista, novinář a humanitární pracovník. Pobýval v různých zemích, například v Nepálu, Barmě, Středoafrické republice a Blízkém východě. Specializuje se na lidská práva, pozitivní žurnalistiku, sociální témata, destigmatizaci duševních onemocnění a zvyšování povědomí o humanitárních a rozvojových problémech. Marianna Stránská (*1986) je multimediální umělkyně, která ve své tvorbě pracuje s divákem jako s neodmyslitelnou součástí díla. Tato kniha navazuje na společné moderování autorů stejnojmenného pořadu Skautského institutu, který probíhal v letech 2020-2023.

Jiří Pasz pokryl většinu rozhovorů, Marianna Stránská jen 2 z 12, nicméně oba autoři odvedli skvělou práci. Připadalo mi, že se oba uměli citlivě napojit na své “vyzpovídané”. Zároveň mám dojem, že s těmi, co si autoři tykali, šly rozhovory více do hloubky. Tyto osobní příběhy se mě dotkly více a déle ve mně zůstaly. U několika rozhovorů od Jiřího Pasze jsem zalitovala, že se autor neptal více na osobní témata spíš než na znalosti či informace. Zejména u Michaely Duffkové, abstinující alkoholičky, na jejíž rozhovor jsem se obzvlášť těšila. Dozvěděla jsem se něco o postoji Čechů k alkoholu, mě ale víc zajímal život Michaely. Naopak velmi osobní pro mě byly, a tím pádem se mi více dostaly pod kůži, rozhovory s Davidem Böhmem, Jiřím Čeloudem, Erikem Tauberym, Danielem Stachem… nechci čtenáře zahltit, ale pokračovala bych dál. Kniha je vskutku výborná. A to nejen díky výborné předmluvě Lucie Výborné.

Design knihy stojí za zmínku – ve formátu menší A5 vyniká decentní modro-oranžové ladění obalu i fotografií. Bohužel přebal není moc odolný a po týdnu nošení v batohu se rohy ošoupaly až na papírovou “dřeň”. Některé detaily mě při čtení zarazily, například seznam rozhovorů na zadním přebalu je řazen podle křestních jmen, zatímco v knize podle příjmení, což pro mne bylo poněkud matoucí. Také jsem si všimla neaktuálnosti u informace o Michaele Duffkové – v době rozhovoru měla dvě děti, zatímco v době vydání už tři, přičemž u jiných autorů byly údaje aktualizované na rok 2024. V celkovém kontextu jde však skutečně o detaily.

Po přečtení knihy odcházím s vědomím, že je dobré odvahu projevovat činy. Všichni vyzpovídaní v knize tuto odvahu projevují, minimálně tím, že sdílí svůj příběh, své zkušenosti a znalosti a tím inspirují a exponují se potenciálním hejtům či všelijakým komentářům.

Odnáším si nakažlivou odvahu žít naplno, překonávat strach a obavy a prokázat zejména odvahu otevřít se lidem a mít s nimi blízké vztahy.

Knihu doporučuji všem. Žijeme v nesnadné době, kdy se svět štěpí na to správné a to úplně na h***o a kdy se sobě samým i mezi sebou navzájem více odcizujeme. Kniha Nebát se nabízí naději a inspiraci.