Asi všichni známe Franze Kafku. Mnoho z nás si už dokonce všimlo, že letos uplynulo 100 let od jeho smrti. Ale kdo ho zná doopravdy?
Praha kafkovská je nejnovější průvodce nakladatelství Academia důležitými místy Franze Kafky, která nám tohoto spisovatele tajuplných děl představuje jako člověka, syna, nejistého partnera, vášnivého pisatele, milovníka ticha, návštěvníka bordelů a tak dále.
Autoři publikace, Radim Kopáč (1976) a Petr Stančík (1968) již mají s psaním zkušenosti. První zmíněný se věnuje tématům z okraje literatury, zejména sexualitě a konzumaci alkoholu, druhý autor píše pro děti, mládež a dospělé. A spolu jim to v této knize dobře šlape.
Dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí, které jsem netušila. Například o tom:
- proč psal F.K. německy a zda byl Němec či Čech (správná odpověď: byl Čech, doma se mluvilo česky, ale otec ho od první třídy posílal do německých škol kvůli jazyku.)
- že F.K. kreslil
- že F.K. započal vysokoškolská studia chemií, odkud po 2 týdnech přešel na práva, jež dostudoval
- spoluvlastnil továrnu na azbest sídlící na Žižkově, tehdy vedlejší vesnici. Vdechování zdejších výparů (pracoval tam 5 let) pravděpodobně přispělo k jeho brzké smrti (na tuberkulózu)
- o všech jeho zásadních ženách/partnerkách – byly čtyři (o prvních třech jsme se dozvěděli dost, ale o té poslední, osudové ženě F.K., Doře Diamantové, bych si byla přála více informací.)
- o vztahu F.K. k sexu
- o rodinném zázemí F.K., o tyranském otci, třech mladších sestrách i dvou bratrech, kteří zemřeli v dětském věku
- o židovství F.K.
- že F.K. vystřídal MNOHO bydlišť – už jako devítiletý bydlel s rodiči na sedmé adrese
A mnoho mnoho mnoho více. Bylo pro mě děsivé číst o tolika lidech ze života Franze Kafky, jejichž data úmrtí se pohybovala mezi 1939 a 1945. Všechny jeho sestry, jejich muži, jejich děti a mnoho dalších zemřelo v koncentračních táborech. F.K. zemřel 3.6.1924, Max Brod, jeho nejlepší kamarád a kumpán, ten, který neuposlechl přání F.K. a jeho díla nespálil, nýbrž vydal, odjel úplně posledním vlakem z okupovaného Československa 15.3.1939. Kniha je tedy i ukázkou, byť velmi okrajově, hrůz 2. světové války.
Na knize se mi líbilo, že autoři obsáhli mnoho míst v Praze a do knihy na poměrně malém prostoru přinesli mnoho zajímavostí. K tomu také použili hodně zdrojů. Kniha je plná fotografií míst (tehdy i dnes), lidí, dokumentů, rukopisů, dokonce i plánek bytu, ve kterém Kafkovi bydleli. Bylo pro mě velmi zajímavé vidět Prahu před více než sto lety: s výrazně menším množstvím lidí v centru města, jinak oblečené, muže v kloboucích, ženy v šatech či sukních… Dýchl na mě duch doby. Velmi oceňuji plastový obal knihy, v němž je kniha prodávána, díky kterému kniha dlouho vydrží. Líbí se mi i v knize použitý kvalitní lesklý papír, na kterém zvlášť fotografie pěkně vyniknou. V neposlední řadě se mi kniha snadno četla, krátké kapitoly vybízely k dalšímu a dalšímu čtení.
Na druhou stranu mi v knize strašně chyběla mapa Prahy. Nerozumím tomu, proč v knize nebyla, obrazovéhho materiálu tu bylo habaděj. Mýma laickýma očima přece stačilo jen očíslovat kapitoly či místa v nich, zaznačit je do mapky a hurá, čtenář mohl cestovat i prstem na papírové mapě, ne jako já, s chytrým telefonem po boku. Také jsem trochu bojovala s pořadím kapitol: nebyly seřazeny chronologicky, nýbrž skákaly v čase tam, zpět a tak stále dokola. Ani místně například od severu na jih. Pokožka by mu v tom nějaká, autory ozřejmená logika.
V knize jsem našla několik drobných chybek, překlepů z hlediska čísel, let či věků. Týkají se například roku rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část, nebo věku herce Jizchaka Löwyho. Ale to jsou detaily.
Kniha se mi velmi líbila. Vtáhla mě a nepustila. Je to rozhodně “must read” pro všechny kafkology, milovníky literatury, nedávné historie a Prahy. Myslím, že ji ocení i studenti psychologie a psychoterapie – je tu věnováno dost prostoru vztahům a dětství Franze Kafky. Já za sebe ji mohu jen doporučit.