Přemýšlím, jak tuto komplexní knihu popsat. Jak vše podstatné obsáhnout? Přečetla jsem ji celou, ale vím, že se k ní budu muset vracet. Není to snadné čtení – musela jsem číst pomalu a pozorně. Kniha je plná cenných myšlenek, hlubokých postřehů a zkušeností autorky, ale zároveň plyne spíš jako příběh než jako učebnice. Právě proto bych si ji chtěla pročíst znovu a nechat na sebe působit další vrstvy jejího sdělení.

Podtitul knihy, Přístupy k terapii narcistické poruchy osobnosti, jasně vystihuje její obsah. Autorka popisuje lidi s touto poruchou jako jedince, kteří byli v dětství opuštěni matkou nebo mateřskou postavou. Tito lidé nezažili vřelost, lásku ani přijetí, což vede k dlouhodobému pocitu opuštěnosti i sebeodcizení – jak naznačuje i samotný název knihy. Sebeodcizení je zde chápáno jako ztráta kontaktu s vlastními emocemi a potřebami. V knize autorka představuje pojetí narcismu nejen podle C. G. Junga, ale i podle např. S. Freuda a H. Kohuta. Kniha navíc obsahuje i čtyřstránkovou barevnou přílohu s kresbami autorčiných klientů. Součástí textu jsou četné kazuistiky, práce se sny a analýzy pohádek. To vše činí knihu přístupnější a srozumitelnější.

Autorka, Kathrin Aspen, PhD, se narodila v roce 1941 v Curychu, kde vystudovala literaturu a pedagogiku. V roce 1976 absolvovala výcvik v C. G. Jung institutu v Curychu, kde od té doby provozuje soukromou praxi.

V originále vyšla kniha už v roce 1987, v českém překladu pak v roce 2009 u nakladatelství Portál, které ji v roce 2025 vydalo v nové edici. A jsem za to ráda – nebýt tohoto nového vydání, pravděpodobně bych si ji nepřečetla.

Autorka píše laskavě a s pochopením. V úvodu zmiňuje svůj literární styl a svůj záměr – přiblížit narcismus s porozuměním a přijmout i vlastní narcistické rysy. Oceňuji také, že autorka v textu často odkazuje na konkrétní stránky, kde se danému tématu věnuje podrobněji.

Kniha se mi četla dobře, byť nejde o odpočinkovou literaturu. Někdy jsem se musela zastavit a nechat si smysl vět doznít. Jindy ani zastavení nepomohlo – například u věty: „Příliš brzy tak introjikuje nároky patriarchálního kontextu, což zvýhodňuje problematiku negativního anima“ (s. 66). Často jsem přemýšlela, jak by kniha vypadala, kdyby ji autorka psala dnes, téměř o 40 let později. Možná by ubylo odborných pojmů nebo by byly lépe vysvětleny. Možná by byla kratší, aby lépe udržela pozornost současného čtenáře. Každopádně bych ocenila o něco přístupnější jazyk – například nahradit četné eo ipso českými výrazy.

Myslím, že z knihy budou nejvíce čerpat jungiánští terapeuti, pro něž je studnicí znalostí a inspirace. Stejně tak ji ale mohou ocenit i terapeuti jiných směrů nebo studenti psychologie. Mě osobně kniha bavila – nabídla mi nový pohled na narcismus, přinesla mnoho podnětů k přemýšlení a dala mi možnost nahlédnout do autorčina laskavého přístupu k lidem s narcismem či narcistními rysy.

Knihu bych doporučila číst opakovaně – po jednom přečtení si člověk neodnese vše, co nabízí. Často jsem si při čtení říkala: „Hmm, zajímavé!“ a tušila, že na druhé (či třetí) přečtení mi odhalí další rozměry.