Tato recenze představuje třetího průvodce Prahou z edice nakladatelství Academia, který jsem četla. Po knihách o Franzi Kafkovi a pražských zločinech se tentokrát vydáváme po stopách dvou významných osobností české literatury – Karla Havlíčka Borovského a Boženy Němcové.

O obou autorech jsem se chtěla dozvědět víc – z různých důvodů. Spojuje je pro mě pražská čtvrť Žižkov a středočeský Nymburk – místa, která mám osobně velmi blízko. Na Žižkově často navštěvuji Olšanské hřbitovy a opakovaně jsem se zastavila u hrobu Karla Havlíčka a jeho ženy Julie. Už napoprvé mě zaujalo, že Julie zemřela přesně na své 29. narozeniny.
Nymburk zase hrdě připomíná, že v něm Božena Němcová s rodinou necelé dva roky žila.

Kniha začíná i končí Karlem Havlíčkem – tak se totiž oficiálně jmenoval. Narodil se v Borové, odkud později převzal své příjmení Borovský. Božena Němcová je také zmíněna už v 1. kapitole, byť větší prostor dostává později v knize. I v jejím případě jde o polopseudonym. U té mě zaujalo to, že ve dvaadvaceti letech už měla čtyři děti.

Průvodce sleduje životní dráhy obou autorů, jejich stěhování, místa pobytu i tvorby. V Praze je popsáno celkem 40 zastávek, navíc jsou zde dva výlety do zahraničí: do Vídně, kde se narodila Němcová, a do Brixenu, místa Havlíčkova vyhnanství.

Autorem textu i většiny fotografií je Jaromír Slomek (1958), literární kritik, publicista a editor, který stojí i za dalšími tituly této edice – např. o Jaroslavu Seifertovi a bratřích Čapcích.

Publikace má 189 stran, velikostí připomíná větší formát A5, a obsahuje jmenný rejstřík i seznam literatury.

Velmi oceňuji bohatý obrazový doprovod – fotografie míst, kde autoři žili, i kopie dobových dokumentů. Zaujalo mě například foto snubních prstenů Karla Havlíčka a jeho ženy nebo slavný portrét Boženy Němcové a informace o jeho vzniku. Chyběly mi však další podobenky obou autorů, zvlášť Karla Havlíčka.

Jedním z vrcholů knihy je pro mě zařazení delší ukázky z Havlíčkova textu – jeho ostrá a brilantní kritika novely Poslední Čech od J. K. Tyla. Četla se mi těžko, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem vydržela – styl, argumentace i jeho odvaha dát upřímnou zpětnou vazbu tehdy známějšímu spisovateli mě uchvátily.

Díky kontextu, který kniha nabízí, jsem konečně porozuměla významu obou autorů pro český národ – což se mi dříve (ve škole) nepodařilo.

Kniha má i slabší stránky. Opět musím vytknout absenci mapy – u průvodce po místech je to škoda. Bez ní (a bez chytrého telefonu při čtení) jsem si musela místa jen představovat a to často nepřesně.

Kniha začíná i končí Karlem Havlíčkem, což podle mě není spravedlivé, zvlášť když byla Božena Němcová o rok starší. Možná i proto mi v paměti zůstalo více informací o něm.

Objevilo se několik méně běžných slov bez vysvětlení. Například slovo „bedekr“ (turistický průvodce), které jsem si musela dohledat. Naštěstí jich bylo jen poskrovnu.

I přes drobné výhrady mě kniha velmi bavila. Doporučuji ji všem, kdo mají rádi Prahu, literaturu a historii. Zaujme zvídavé čtenáře, kteří se nebojí delších textů a chtějí poznat osudy dvou výrazných osobností české kultury v jejich dobovém kontextu.