Existují knihy, které člověk nepřečte za víkend, přestože nejsou rozsáhlé. Všímejte si svého těla je jednou z nich. Nenabízí příběh ani souvislý výklad, ale 365 krátkých zastavení, která zvou ke každodennímu návratu do vlastního těla. V době, kdy jsme zvyklí řešit většinu života hlavou, působí taková výzva překvapivě osvěžujícím dojmem.

Autorka Erica Hornthal je americká psychoterapeutka a jedna z výrazných osobností tanečně-pohybové terapie. Ve svém centru Chicago Dance Therapy propojuje somatickou psychologii s poznatky neurověd a dlouhodobě pracuje s lidmi trpícími úzkostmi, depresí nebo následky traumatu. Právě její klinická zkušenost je v knize patrná mnohem víc než snaha vytvořit další populárně psychologický manuál.

Na knize mě zaujal už úvod. Hornthal v něm otevřeně píše o vlastním dospívání: jako dítě byla spontánní a zvídavá, postupně ale přijala kritický pohled na své tělo a přestala jej vnímat jako něco, co si zaslouží pozornost samo o sobě. Zároveň trefně popisuje fenomén dnešní doby – čím více času trávíme před obrazovkami, tím více žijeme „od krku nahoru“. Tělo často hodnotíme podle vzhledu nebo výkonu, mnohem méně podle toho, co nám sděluje a jak nám každý den slouží.

Právě s tím souzním. Jako máma dvou malých dětí po náročném roce jsem si znovu uvědomila, že návrat k vlastnímu tělu není luxus ani wellness doporučení, ale často způsob, jak zvládnout každodenní emoce, aniž bych je přenášela na své okolí. Proto jsem po knize sáhla. Ne proto, že bych kontakt se svým tělem ztratila, ale proto, že jsem hledala nové možnosti, jak s ním pracovat.

S jediným autorčiným předpokladem jsem se proto úplně neztotožnila. Píše, že většina čtenářů knihu otevírá proto, že už nedokáže vnímat své pocity. To není můj případ. Tělesným signálům věnuji pozornost dlouhodobě a spíše jsem hledala inspiraci, která by rozšířila to, co už znám. A právě to se stalo. Přestože mám za sebou řadu knih o somatice, všímavosti nebo práci s emocemi, našla jsem zde mnoho nových nápadů.
Velkou předností knihy je její praktičnost. Cvičení jsou krátká, jednoduchá a nevyžadují žádné pomůcky – jen několik minut času, trochu klidu a ochotu experimentovat. Nejde o výkon ani o správné splnění úkolu, ale o zvídavost.

Jednotlivých 365 cvičení je rozděleno do dvanácti tematických okruhů – od smyslového vnímání přes regulaci emocí, hranice nebo vztahy až po kreativitu a emoce v pohybu. Každou kapitolu otevírá krátká věta, která sama stojí za zamyšlení. Nejvíc mě oslovily například: „Tělo má odpovědi na otázky, které si mysl ani neumí položit.“ nebo „Nemůžete důvěřovat tělu, které nenávidíte nebo kterého se bojíte.“ Jsou to jednoduché věty, ale dobře vystihují filozofii celé knihy.

Ne všechna cvičení na mě působila stejně silně. Některá byla více zaměřená na přemýšlení než na skutečné prožívání těla, jiná by podle mě vyžadovala mnohem více času než jeden den, pokud by člověk chtěl postupovat podle autorčina záměru. Například cvičení věnované rozpoznávání vlastních komunikačních vzorců ve mně otevřelo téma, které by vydalo na několik týdnů přemýšlení.

Naopak velmi mě bavila cvičení propojující pohyb s emocemi. Jedním z nejzajímavějších bylo „Obcházení problémů“, při němž člověk nejprve fyzicky obchází překážku položenou na podlaze a teprve poté do ní promítne konkrétní konflikt nebo životní problém. Je až překvapivé, jak odlišně tělo reaguje ve chvíli, kdy se abstraktní téma přenese do prostoru a pohybu.

Na konci knihy autorka uvádí jen několik doporučených zdrojů. Překvapilo mě, že jich je poměrně málo. Vyvolalo to ve mně otázku, zda staví především na vlastní terapeutické zkušenosti více než na odborné literatuře. Na druhou stranu jde o pečlivě vybraný seznam a potěšilo mě, že mezi doporučenými tituly nechybí ani Tělo sčítá rány, které považuji za jednu z nejdůležitějších knih o vztahu traumatu a těla.

Všímejte si svého těla není kniha, kterou člověk jednou přečte a založí do knihovny. Je spíše průvodcem, ke kterému se lze opakovaně vracet podle toho, co právě potřebujeme. Doporučila bych ji všem, kdo se zajímají o seberozvoj, psychoterapii, práci s emocemi nebo jednoduše hledají jemnější a laskavější způsob, jak znovu navázat vztah se svým tělem.