Na knize Psychická odolnost pro ženy: Objevte svou vnitřní sílu mi byl od prvních stránek sympatický tón. Autorka neslibuje nemožné a nesnaží se čtenářku přesvědčit, že po přečtení několika kapitol bude odolná vůči všemu, co jí život přinese. Naopak nabízí konkrétní možnosti a zároveň odpovídá na otázky, které mě při čtení napadaly: Proč právě teď? Proč téma odolnosti? A proč kniha určená právě ženám? Odpovědi jsem dostala. Jenže pak přišlo něco, co je pro knihu poněkud zásadní problém: nedokázala jsem se do ní začíst.

Hope Kelaher je psychoterapeutka a autorka zaměřující se na duševní zdraví, odolnost a zvládání náročných životních situací. V knize propojuje poznatky psychologie a neurověd s praktickými cvičeními a prostorem pro vlastní reflexi. Nejde tedy pouze o teorii. Čtenářka má jednotlivé myšlenky rovnou vztahovat ke svému životu, zapisovat si odpovědi a zkoušet nové způsoby, jak se vyrovnávat se stresem, změnami nebo vztahovými obtížemi.

A právě tenhle koncept se mi líbí. Kniha nabízí poměrně dost zdrojů a cizí myšlenky jsou většinou poctivě ozdrojované. Střídá trochu teorie s trochou praxe a nechává prostor pro vlastní přemýšlení. Obsahuje také řadu témat, která jsou pro dnešní ženy relevantní – od stresu a traumatu přes hledání smyslu a mindfulness až po rozchody a budování odolnosti.

Bohužel se mi při čtení opakovaně stávalo, že mě od obsahu odtrhl samotný jazyk. Nevím, nakolik je problém v původním textu a nakolik v českém překladu, ale některé věty znějí, jako by je někdo přeložil téměř slovo od slova. Například: „Mnohokrát, zejména pokud jste v dětství prožívala těžké situace a trpěla chronickým stresem, jste připravena konat ve chvíli, kdy se sice cítíte bezpečně, ale můžete si přihodit dlouhodobé nepříznivé důsledky“ (s. 19) Při takové větě jsem se místo dalšího čtení začala zabývat tím, co vlastně chtěla autorka říct.

Podobně působí některá zadání cvičení. Například: „Pokud jste prožívala nějaké útrapy, bylo pro vás obtížné se z nich vzpamatovat, nebo k nim stále máte negativní postoj?“ (s. 15). Znovu jsem se zastavila a přemýšlela, co přesně mám dělat. Přitom by stačilo větu jednodušeji přeformulovat: Pokud jste v minulosti prožila něco náročného, bylo pro vás obtížné se s tím vyrovnat, nebo vás to stále trápí?

Nejde přitom jen o stylistické nuance. V jednom cvičení se pracuje s pětistupňovou škálou od „důrazně nesouhlasím“ po „důrazně souhlasím“ a některé výroky začínají záporem, například „Netrvá mi dlouho vzpamatovat se…“. Čtenářka pak musí přemýšlet, zda s tvrzením „nesouhlasí“, nebo vlastně souhlasí s jeho významem. Dvojitá negace je v češtině běžný jev, ale v podobném sebehodnotícím cvičení zbytečně komplikuje něco, co by mělo být jednoduché.

Podobných míst je v knize více. Například tvrzení: „Reakce na rozdíl od odezvy někdy mohou narušit důležité vztahy a způsobit, že se cítíte zaseknutá, plná strachu a vyhořelá. Je důležité poznamenat, že ochranné vzorce jsou často reakce, nikoli odezvy, jež pravděpodobně vyrůstají z chronického nebo toxického stresu“ (s. 19–20). Tady už jsem si říkala, že knize skutečně chybí pečlivější česká redakce.

A je to škoda, protože některé nápady jsou opravdu povedené. Skvělá mi připadala například demonstrace plasticity mozku, tedy jeho schopnosti měnit se. Čtenářka má po určitou dobu psát své jméno nedominantní rukou. Zpočátku je to obtížné, postupně se ale pohyb stává snazším. Právě na tom autorka jednoduše ukazuje, jak funguje učení nových dovedností: to, co je nejprve nezvyklé a namáhavé, se díky opakování může stát přirozenějším.

Bavily mě také případové studie. Přesto mi u nich často chyběla větší hloubka, na jakou jsem zvyklá z jiných odborněji zaměřených knih. Ve srovnání například s knihami Černá ovce rodiny nebo Základy psychopatologie z pohledu gestalt terapie pro mě zůstávaly spíše na povrchu.

Pozitivnější dojem ve mně zanechala část věnovaná rozchodům. Autorka shrnuje některé poznatky o rozchodu a neurobiologii a na jejich základě nabízí konkrétní způsoby, jak pomoci sobě i vlastnímu mozku zvládnout období po rozchodu. To mi připadá užitečné a dobře uchopené. Zarazila mě ale rada týkající se přerušení kontaktu s bývalým partnerem. Napadlo mě totiž: co když je bývalý partner zároveň otcem společných dětí? V takové situaci není možné kontakt jednoduše přerušit – a při běžném, nevyhroceném rozchodu by to ani nebylo žádoucí. Rady pro tuto specifickou, ale poměrně běžnou rodinnou situaci mi v knize chyběly.

Kniha je přitom plná konceptů, které stojí za pozornost. Najdeme tu práci se stresem, plasticitu mozku, hledání smyslu, mindfulness, ikigai, různá cvičení i prostor pro vlastní sebereflexi. Autorka čerpá z myšlenek a výzkumů z různých oblastí a kultur. Materiálu je tedy dost. Jen jsem se k němu musela prokousávat přes jazykovou stránku knihy.

Vícekrát jsem jí dala další šanci. Vždycky jsem se na chvíli začetla, pak mě ale něco znovu zarazilo – neobratná formulace, nejasné zadání nebo myšlenka, se kterou jsem nesouzněla. Nakonec jsem se ke čtení musela nutit a s dočtením knihy i dopsáním recenze přišla úleva. Nerada to říkám, ale je to jedna z těch knih, které jsem recenzovala a ke kterým se pravděpodobně vracet nebudu.

Zároveň si uvědomuji, že nejsem úplně cílová skupina. Kniha je podle mě určena především běžné čtenářce, která se zajímá o vlastní duševní zdraví a hledá praktickou pomoc v náročných životních situacích, nikoli psycholožce a psychoterapeutce, která má za sebou odbornou literaturu a terapeutickou praxi. Je proto možné, že ji hodnotím přísněji, než by ji hodnotila čtenářka z cílové skupiny.

Přesto si myslím, že knize by výrazně prospěla pečlivější editorská práce a učesanější český překlad. Obsahově má totiž z čeho čerpat a místy nabízí opravdu dobré nápady. Po jazykové revizi by se podle mě mohla celá kniha rozzářit jako čerstvě umyté okno.

A komu bych ji tedy doporučila? Upřímně, na první místo bych tentokrát zařadila editory. Až potom čtenářkám z řad veřejnosti, které hledají praktickou knihu o psychické odolnosti a seberozvoji a kterým nevadí trochu se při čtení prokousávat místy kostrbatým jazykem. Je to škoda. Kniha v sobě má řadu důležitých témat, studií, cvičení i podnětů k přemýšlení. Mohla to být opravdu skvělá publikace. Kdyby jen…