Archiv autora: Petr Bahenský

13 Reasons Why

Zamýšlíte se občas, jak vypadá život současných středoškoláků? Případně si čas od času vzpomenete na svá vlastní léta na střední škole? A přemýšleli jste již někdy, jak svoji roli studenta zvládali někteří vaši spolužáci?Jak prožíval tyto roky z kolektivu vyloučený spolužák, který se cítil osamocen, ačkoli byl denně v přítomnosti mnoha dalších lidí?A jak prožívala tyto roky beznadějně zamilovaná spolužačka, která se ovšem natolik bála svých citů, že se s nimi nevěřila jedinému člověku?

4fcef888a7cbc8e4179e1d8db997ab50ae73ddfe

Jeden z takových příběhů je vám nyní k dispozici.

„Ahoj, tady Hannah. Hannah Bakerová.“ Právě těmito slovy začíná první díl třináctidílného seriálu 13 Reasons Why.  Jedná se o seriál, u kterého doporučuji pohodlně se usadit, neboť – jste-li alespoň trochu podobní – vás od obrazovky odtrhne maximálně nutnost odskočit si.

Jak jsem již zmínil, hlavní hrdinkou je středoškolská dívka, která před svou sebevraždou nahraje 13 kazet, na kterých se detailně svěřuje s důvody ke svému činu. Každý, koho zmíní, je do jisté míry zodpovědný za Hanninu sebevraždu. Jejím cílem je, aby se všichni dozvěděli o pravdě – o její pravdě.

V tomto díle se seznámíme i s dalšími hlavními postavami: Clayem Jennsenem. Clay působí jako nevinný kluk. I přesto se objeví na jedné z kazet. Jako jeden z mála lidí se nicméně následně pokouší příběhu na kazetám naslouchat a pochopit Hannin čin. Dostává se nicméně do konfliktu s ostatními zmíněnými jedinci, kteří se snaží jakékoli viny zprostit.

Příběh se ukázkou toho, že i sebemenší drobnosti mohou ovlivnit něčí celý život. Můžeme zde vidět situace, kde si dívka mylně domnívá, že zná skutečnou pravdu:Hanna je tak například přesvědčena, že psaníčko, které napsala svému kamarádovi, skončilo bez jakékoli zpětné vazby; skutečnost je nicméně taková, že jí chlapec lísteček ponechal v peněžence.

Další z kazet pak například odhaluje, co může zapříčinit chybějící značka „STOP“. Může za nehodu, při které je usmrcen Clayův kamarád Jeff Hannah?Anebo v tomto příběhu nefiguruje?

Jak by vše dopadlo, kdyby byl Clay řekl, co k Hanně cítí?

Tyto i mnoho dalších otázek jistě v průběhu seriálu vyvstanou. Odpovědět si na některé nicméně nejspíš budete muset sami.

Věřím, že se tento seriál výborným k zamyšlení se a proto by neměl uniknout vaší pozornosti.

Konference ČASP – Diagnóza strach

Den jako každý jiný? S ČASPou nikoliv!

Příchod již 14. ročníku konference pořádané Českou asociací studentů psychologie pod názvem Diagnóza strach sebou nesla velké břemeno. Jedná se již přeci jen o událost, která je mnohými lidmi považována za známou a vyhledávanou; když ČASP pořádá konferenci, je dle mého názoru povinností každého zájemce o psychologii být mezi prvními registrovanými. A je také jistou povinností užít si ji se vším všudy!

strach

Začátek dobrodružství začíná již samotnou cestou. Někteří zvolili cestu vlakem či autobusem, jiní autem; cílovým místem pro všechny se totiž pro tento rok stalo druhé největší město ČR, tedy Brno. Že bude stát výlet za to, naznačovalo již počasí. Konečně bylo možné na pár dní vytáhnout i sluneční brýle, a to právě v termínu konference. Pátek, sobota i neděle se prostě vydařily.

Rád bych se s vámi nyní podělil o své dojmy z konference a blíže vám přiblížil, z čeho a proč jsem byl, resp. nebyl nadšený.

Mezi ukazatele kvalitní přednášky řadím skvěle zpracovanou prezentaci, od které očekávám dobrou čitelnost (tedy velká písmena), a především propracovanou strukturu pro zvýšení posluchačského a čtenářského komfortu. Druhým faktorem, který určuje míru mého nadšení, je mluvený proslov. Na závěr bych také od přednášejících očekával širokou nabídku nových informací, a to jak pro laickou, tak i odbornou veřejnost. Já sám mívám problémy s nervozitou, měl jsem proto pochopení, pokud s ní některý z přednášejících bojoval; uměl jsem se vžít do jeho role,  všem jsem v tomto směru držel v tichosti palce. Pochopení jsem však již neměl pro prezentace s velmi malými písmenky; ty skutečně při sezení v zadních řadách nebyly mnohdy k přečtení. Snad jsem tento problém „neviděl“ pouze já. A pokud přeci jen, slibuji všem, že si v nejbližších dnech skočím koupit nové brýle.

Nyní už ale od negativní k pozitivnímu. Dle již zmíněných ukazatelů hodnotím ze studentské sekce nejlépe přednášku Kateřiny Valuchové. Prezentace byla výborně zpracována, přednes působil sebejistým dojmem, nadto téma oslovilo jak posluchače, kteří se o psychologii teprve začínají zajímat, tak i ty, kteří jsou v ní již trochu zběhlí.

Dále bych zmínil dvě přednášky z odborné sekce, ze kterých jsem byl nadšený a které splnily má očekávání. První z nich bylo téma Strach a sex, jež připravila MUDr. Hana Fifková. Dozvěděli jsme se více o sexuálních deviacích a dysfunkcích, blíže nám přiblížila také obavy mladých lidí ze sexu. Ti se údajně bojí například možného selhání, velké bolesti či zklamání partnera. I proto je dle MUDr. Fifkové sex záležitostí, se kterou by se nemělo experimentovat předčasně.

Jako nejzajímavější pak hodnotím přednášku, resp. jistou formu exkurze do fungování linky bezpečí v práci s dětským strachem. Mgr. Kristýna Wohlinová představila situace, za kterých lidé volají na linku, a světe div se, údajně jde i o aktuální události sahající daleko za naše hranice. Tyto krásně ilustroval také s obavami, při kterých lidé nejčastěji volají. Zajímavé bylo poslechnout si i její nejvíce nepříjemné příběhy za léta, co pracuje na tísňové lince.

Co bych to byl za nováčka, když bych si v rámci konferenci neužil také workshopy a galavečer?! Workshop jsem si vybral na téma: Seznamte se, autenticita. Na workshop jsem si nepřinášel žádná očekávání, přicházel jsem pouze se zvědavostí.  Přesto musím přiznat, že mě workshop zklamal; zdálo se mi totiž, že organizátoři poněkud odbočili od klasické psychologie k neexaktním praktikám. Tak například cvičení, v rámci kterého jsme si měli vybrat jednu z karet, která nám měla následně napovědět, jakým směrem se v životě dát, to se prostě na psychologickou akci nehodí. Snad ani název akce nebyl příliš přiléhavý a výstižný.

A pokud jde o galavečer? Hned u vstupu každý účastník obdržel welcome drink a možnost občerstvit se u švédských stolů s bohatým výběrem. Po celém dni stráveném na přednáškách to byla hotová pohádka. Na programu pak byla taneční vystoupení, volná zábava za doprovodu DJ i bohatá a zábavně pojatá tombola. Mimo jiné jsme se na večírku mohli dozvědět více informací ohledně blížícího se dalšího ročníku konference, a já vám s dovolením naznačím, že se bude konference konat v Praze a koordinovat ji bude Lucie Froncová.

Na závěr bych rád napsal, že hodnocení konference je ryze subjektivní; vycházím především z kritérii, která jsem si stanovil hned na začátku akce. Je velice pravděpodobné, že je můj „TOP výběr“ odlišný od toho vašeho.  Věřím však tomu, že si každý našel své téma a z Brna odjížděl s příjemným pocitem.

Tak příští rok v Praze!