Archiv štítku: Grada

Do přírody. Od displejů k vědomému propojení se svým okolím

Tak tato kniha je přesně to, co potřebujete, pokud už jste během nouzového stavu příliš zakoukaní do telefonů, sociálních sítí, do sledování Netflixu a chcete se nadechnout vzduchu.

Je to vlastně příručka do terénu. Nabízí rady, na co se venku zaměřit a různá cvičení, díky kterým se s přírodou můžeme propojit. Taky jste měli rádi hry v přírodě, kdy jste procházeli třeba lesem a plnili úkoly? Tak takhle nějak si to můžete s touto knížkou zopakovat. Vzít knížku, tužku a jít ven. Cílem knihy je čtenáře vědomě propojit s přírodou a v mém případě se to povedlo.

Zdroj: Autorka textu

Zdroj: Autorka textu

A ten design je naprosto úchvatný. Pokud jste stejně jako já milovník všeho, co nabízí papírnictví a rádi si píšete, malujete, vybarvujete, tak budete nadšení.

Načerpala jsem spoustu inspirace. Například vytvoření vlastního přírodního koutku doma. Stejně tak aktivita Naboso mi ukázala, jak vnímat vlastní pocity z různých povrchů – sundat si boty a vnímat. Uvědomila jsem si, že pro děti je to mnohem přirozenější, častěji je necháváme bez bot třeba na písku nebo na trávě na zahradě, tak proč to neudělat taky?

Zdroj: Autorka textu

Zdroj: Autorka textu

Myslím si, že na tomto místě bude lepší příliš se nevypisovat a raději se zaměřit na přímou ukázku, která vám dá více než slova a už při prvním listování dokáže čtenáře vtáhnout. Doporučuji zajít do knihkupectví a chvíli s touto knihou pobýt. 

Cesta osvobození: 21 dní v plné přítomnosti

Zajímáte-li se o meditaci, pak tato kniha jistě stojí za pozornost. Jejím autorem je zenový mistr a mírový aktivista Thich Nhat Hanh. Mimo jiné je i velmi plodným autorem. V češtině už vyšlo mnoho jeho knih, u nás v Agoře jste si mohli přečíst recenze Bez bahna lotos nevykvete a Štěstí…co pro ně můžeme udělat od Kristýny Maulenové.

Thich Nhat Hanh byl jedním z prvních lidí, kteří přinesli učení buddhismu a mindfulness na Západ. Poté, co mu bylo vládou znemožněno vrátit se do rodného Vietnamu, v roce 1982 založil ve Francii centrum pro praktikující – Plum Village, které je v současné době největším buddhistickým klášterem v Evropě. Centrum je velmi aktivní, buduje komunitu lidí, kteří se mindfulness věnují, nabízí možnost retreatů a šíří učení svého učitele dál.

Na stránkách Cesty osvobození máme možnost nahlédnout do dění  jednadvacetidenního meditačního soustředění, které se uskutečnilo v roce 1998 v USA. Kniha obsahuje promluvy, které Thich Nhat Hanh na tomto setkání přednesl. Některé kapitoly obsahují i dotazy účastníků a odpovědi, kterých se jim dostalo. Buddhistické učení, které je v knize obsaženo, se týká využívání energie plného vědomí.

“Energie plného vědomí je jako slunce. Když se něčeho dotkne, spustí proces transformace. Tak jako jsou rostliny citlivé na světlo, je každý mentální obsah citlivý na plné vědomí. Je-li v nás radost, plné vědomí radost umocní. Je-li v nás zármutek, plné vědomí jej uklidní a zmírní. Plné vědomí je buddha, energie, kterou potřebujeme všichni.” (str. 95)

Četba pro mě byla inspirativní v tom, že s laskavostí přivádí k zastavení a zkoumání sebe sama. Obsahuje spoustu zajímavých vhledů a podobenství, z nichž některé jsou úsměvné (dokud nám nedojde, že platí i na nás…:-), a některé nám nebudou nic platné, pokud se sami nebudeme meditaci pravidelně věnovat.

“Stěžujeme si, že nemáme čas žít, ale přitom se snažíme ubít svůj volný čas tím, že se nevracíme k sobě samým.” (str. 107)

Kniha mi také trochu objasnila proces využívání plného vědomí a rozkryly se mi další souvislosti meditace, které mi s mou minimální praxí (MBSR a občasné cvičení doma) unikaly. Tato kniha pro mě byla cenná ještě z jednoho důvodu, a to, že se Thich Nhat Hanh vztahuje také k psychoterapeutické praxi. Přináší důležitou myšlenku, že “pouhá” plná přítomnost je pro druhé léčivá. A tudíž že jednou z cest, jak se stát dobrým terapeutem, je učit se meditaci.

Nezbývá než poděkovat nakladatelství Alferia, že díky němu můžeme číst mnoho takových knih. A pokud se chcete dozvědět víc, navštivte stránky centra Plum Village. Můžete také využít aplikaci Plum Village App, kde jsou nahrané meditace a různé přednášky od autora a jeho následovníků (v angličtině a francouzštině). Přijde mi, že stojí za to.

Mindfulness u dětí a dospívajících: 154 technik a aktivit

Poslední dobou se téma mindfulness objevuje stále s větší frekvencí v laické i odborné komunitě. Na pohled velmi přitažlivé téma tak láká se v hektické době zastavit a být všímavý. Debra Burdick má více jak 25 let praxe, během které pracovala na vlastním přístupu k mindfulness technikám. V čem je její kniha unikátní? Zejména je velmi praktická, založená na vědeckých faktech a hlavně – je věnována dětem a dospívajícím. Vznikla tak ucelená sbírka možností, dalo by se říci kuchařka, díky které je možné v dětech pěstovat všímavý postoj k sobě i světu okolo.

Kniha dělená do pěti základních částí obsahuje celkem 27 kapitol. Na začátek je tak vhodné ocenit strukturu a návaznost, kterou do psaní autorka protkala. Každá kapitola začíná stručným přehledem všech nástrojů, které jsou představeny. Jednotlivé nástroje – kterých je v součtu více jak 150 – jsou doplněny pracovními listy, ve kterých není příliš textu, jsou zde jasné instrukce, co dělat během cvičení, příp. jsou doplněny fotografiemi či obrázky.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

První část je věnována úvodu, ve kterém autorka představuje přínosy mindfulness, mezi které patří např. zlepšení ovládání emocí, zvýšení sebevědomí, snížení úzkosti a zlepšení deprese, snížení výskytu chování souvisejícího s ADHD a mnoho dalšího. Autorka se ve své knize snaží vybudovat u dětí a dospívajících takové nástroje, aby sami byli schopni techniky mindfulness používat doma.

Ve druhé části jsou představeny nástroje k začlenění mindfulness do praxe. Zohledněna je i otázka vývojové a kognitivně úrovně (např. co je vhodné pro dítě ve čtyřech letech a co pro dítě ve 12 letech). Autorka popisuje, jak přizpůsobit techniky mindfulness pro děti a dospívající a jak jim koncept všímavosti vysvětlit, k čemuž často nabádá hravou formou. Cílem knihy je, aby se děti a dospívající naučili více uvědomovat sami sebe, zvláštní prostor tedy autorka věnuje technikám vhodným pro domácí prostředí.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

S metodami pro výuku konkrétních technik mindfulness je čtenář seznámen ve třetí části, která skýtá téma všímavosti v dechu, přítomném okamžiku, naslouchání, pozorování, ochutnávání, pohybu, ale i hlubšího uvědomování emocí, těla, vztahů a dalších oblastí. Každý nástroj a metoda ve svém popisu obsahuje základní informace, konkrétní postup a zpětnou vazbu – tedy to, kam je možné se ubírat s následnou diskusí, aby byla technika adekvátně reflektovaná a dokončená. Některé metody jsou doplněné také příklady z praxe.

Čtvrtá část se obdobně jako předchozí část věnuje nástrojům k používání mindfulness, tentokrát však u konkrétních poruch. Zde se projevuje autorčina velká zkušenost, neboť prostor je věnován poruchám nálady, ADHD, autismu, stresu a somatickým onemocněním (včetně chronické bolesti či poruchám spánku). Poslední část pak předkládá nástroje, kterými je možné sledovat pokrok, což může být užitečný nástroj zejména v klinickém prostředí.

Kniha je psaná lehkým, srozumitelným jazykem. Lze jí v podstatě otevřít na kterékoli stránce a nechat se inspirovat či vyhledat v konkrétním přehledu právě potřebné. Knihu lze doporučit pracovníkům v pomáhajících profesích, ale i rodičům či učitelům, kteří by rádi podpořili duševní zdraví a psychickou pohodu svých dětí a žáků.

Jak lépe zvládat nepříjemné situace a konflikty: Cesta k odolnější a vyrovnanější mysli

„Tuto knihu jste otevřeli, protože jste ve stresu.“

Tak toto je úplně první věta, kterou si v knize přečtete. Hned vzápětí na vás autorka vychrlí celý výčet věcí, jež vás mohou stresovat. Pokud jste až doteď ve stresu nebyli, tento úvod to může rychle změnit. Přiznám se, že já jsem knihu otevřela se zcela jiným očekáváním a z jiného důvodu. Podle názvu jsem se (unáhleně) domnívala, že budu číst spíše něco o komunikaci a řešení konfliktních situací mezi lidmi. A proto mě dost překvapilo, že následující stránky budou o stresu. Ale život je přece samé překvapení a stres je velmi aktuální téma, takže žádný stres a jdeme na to.

„Tato kniha nás naučí techniky zvládání stresu, založené na fungování mozku a zaměřené na zvýšení jeho odolnosti.“

Autorka velmi příjemně a lidsky vysvětluje, jak funguje stres, co se při něm odehrává, jaká je fyziologie stresu, i to, jak stres efektivně uklidnit. A i když se text hemží slovy jako amygdala, prefrontální kortex apod., tak vše pochopí i naprostý laik. Kniha má tři hlavní části: v první čtenář poznává svůj stres, jsou zde vysvětleny základní věci o stresu atd.; v druhé části jde především o uvolnění a oproštění se od stresu; a třetí se zaměřuje na zvyšování odolnosti vůči budoucím stresovým podnětům.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Hlavním poselstvím knihy je myšlenka, že změna je možná. Pravděpodobně i z toho důvodu je text často prokládán nejrůznějšími praktickými cvičeními, které si čtenář může ihned vyzkoušet a z nich získané dovednosti může dál používat při překonávání každodenních stresorů a výzev. Nutno podotknout, že v cvičeních se objevují skutečně trefné a hezky formulované otázky, které vedou k hlubokému zamyšlení (či dokonce k AHA efektu). Nicméně se domnívám, že některé z těchto otázek se hodí spíše do terapeutického procesu. Člověk bez zkušeností s terapií se v nich může lehce ztratit a nemusí vést k žádoucímu efektu.

„Když nebudete brát zřetel na své pocity, hrozí, že stres prostě akceptujete, místo abyste se s ním vypořádali.“

Na knize oceňuji její široký záběr, jedna z kapitol se například zabývá všímavostí, další práci s emocemi, jiná soucitu (se sebou) a v neposlední řadě i vytváření pozitivního myšlení nebo třeba správné životosprávě při stresu. Všechna témata jsou však vztažena k ústřední linii – a to stresu. Kniha je tak vlastně ucelenou příručkou, jak se účinně vypořádat s každodenní zátěží a přijmout stres jako součást života, aniž by nám ubližoval, ale naopak jako možnost ke zlepšení a růstu.

Méně mít, více žít: Najděte si vlastní cestu k minimalismu

Další text do dlouhé řady těch týkajících se minimalistického způsobu života, tentokrát ve formě osobní zpovědi autorky a jejích přátel a známých.

Autorka Klára Haunerová dlouhá léta pracovala v oblasti módního návrhářství a procestovala spoustu zemí, díky čemuž, jak říká, získala náhled na život. Díky častému stěhování byla zvyklá sbalit si jen nejnutnější věci a žít s málem a neupínat se tolik na jedno místo, které by měla potřebu zahrnovat věcmi.

Autorka v knize sází na svůj osobní příběh a prožívání a na příbězích reálných lidí chce nabídnout inspiraci ke změně. Knihu rozdělila na dvě části. První – Méně mít – se týká materiálních záležitostí a druhá – Více žít – hledá možnosti, jak žít tady a teď a soustředit se na to, jak být šťastnými.

Knihy se mi četla dobře a rychle, protože se jedná o text, který přečtete za jedno odpoledne. Dozvíte se hodně o tom, jak to má autorka nastavené ve svém životě, že se vždy soustředila spíše na zážitky než na věci a že postupně našla lásku sama k sobě.

Na textu velice oceňuji právě autorčin osobní pohled, včetně volby spíše lidského než odborného jazyka. Je to jako byste si povídali s kamarádkou u kávy. Tento dojem mi kazily různorodé seberozvojové citáty, které mi ke zbytku autorčina stylu vůbec neseděly a přišly mi zbytečné. Autorka každou kapitola začala svým pohledem a příběhem, k čemuž postupně přidala názory ostatních a na konci pak chybělo nějaké její osobní shrnutí, které by to celé zarámovalo.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Moc se mi líbila kapitola s historickým exkurzem a názory odborníků z různých oborů, kteří se zamýšlejí, proč se odvracíme od materialismu. Oceňuji, že autorka tento historický exkurz zaměřila přímo na naše dějiny a výsledné shrnutí naší doby a jednotlivé generace mi přišlo jako zajímavý nápad. Autorka si vzala válečnou generaci, generaci baby boomu, generaci X, mileniály a generaci Z a propojila je skrz kritéria historických událostí, utrácení, spoření, pohledu na dnešní dobu, technologie, soukromí, cestování a nakupování.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Autorka pro svůj text využívá různé výzkumy a citace, což je příjemné zpestření u těchto osobních zpovědí a navíc využívá i české autory věnující se minimalismu. V praktické části knihy, která nabízí tipy, jak provětrat svůj materiální majetek, autorka odkazuje na lokální tvůrce.

Kniha obsahuje rámečky s příběhy autorčiných přátel a známých a pravdou je, že některé příběhy mi přišly trapné a rádoby vtipné a kazí mi celkový dojem z jinak příjemné knížky. Přiznám se, že jsem některé tyto příběhy přelétla rychleji, protože mi dané osoby nebyly moc sympatické.

Celkově je kniha příjemná, s pár originálními nápady a určitě čtenáře inspiruje k zamyšlení nad tím, jak lze změnit vlastní život.

Vědění pro nejisté časy: Průvodce věkem úzkosti

Titul nese podnázev “průvodce věkem úzkosti”. Kdybych si nepřečetla, že první vydání vyšlo už v roce 1951, asi by mě nenapadlo, že kniha není reakcí na současnou dobu, nýbrž na dobu před sedmdesáti lety. Její autor Alan Watts žil v letech 1915 – 1973 a byl duchovním učitelem, který přinášel myšlenky východních filosofických proudů na Západ.

V této knize se zamýšlí nad naší potřebou jistoty a stability, která vychází z toho, že se vše kolem nás neustále proměňuje. Watts říká, že pevné body, o které se můžeme opřít, si budujeme ve formě víry nebo vědy v naivní snaze vytvořit z reality něco pevného, stabilního a neměnného. Jenže tento způsob vyrovnání se s nejistotou je podle autora jen cestou do dalšího trápení.

A tak nabízí cestu jinou. Místo snahy vybudovat si životní jistoty, které vlastně neexistují, se můžeme naučit žít s nejistotou. Tu lze přijmout a dokonce ji i vítat. “Můžeme se naprosto vzdát veškerých snah věřit a začít brát život opravdu takový, jaký je. Takový výchozí bod nám otevírá cestu životem, na které se nemusíme opírat o mýtus, ale ani nám nehrozí pád do hlubin zoufalství. Tak upřímná cesta však vyžaduje úplný obrat našich všedních zaběhlých vzorců myšlení a vnímání.”

Alan Watts prezentuje myšlenky, o kterých se možná nedá říct, že jsou nové, zajímáte-li se o filosofii Východu. V určitém smyslu mi připomínají i postmoderní myšlení, které také hovoří o tom, že neexistuje objektivní realita a které tak boří společností vybudované “jistoty” skrze tvrzení, že nic není univerzálně platné.

Nicméně způsob, jakým své postřehy autor představuje, je pro mě jedinečný. Byl skvělým pozorovatelem, který dokázal názorně uchopit a pojmenovat věci, a chystá tak mnohému čtenáři spoustu aha-momentů. Nicméně jak asi víte, jednou věcí je něco logicky chápat, druhou věcí je to žít. A tak se pro vás může tahle kniha stát jakýmsi intelektuálním cvičením, nebo vás může dovést k jinému způsobu prožívání a pohledu na život…je to na vás. Alespoň do jisté míry. Pro mě, a myslím, že pro mnoho lidí, bude kniha takovým hlavolamem, a nepřestaneme se sami sebe ptát, jak to autor vlastně myslel, a jestli jsme to skutečně pochopili… nojo, ale to je vlastně možná ta nejistota, se kterou musíme žít. 🙂

Co říct závěrem? Zaujme-li vás tato kniha či autor, pak je možné nalézt některé překlady jeho děl zde (http://www.makon.cz/dilo.html). Zároveň stojí za povšimnutí nakladatelství Alferia (https://www.alferia.cz/), které je značkou Nakladatelského domu Grada, a které vydává mnoho knih spojených s východní filosofií, seberozvojem, zdravým životním stylem.

Ájurvéda: Život v rovnováze

Když si vyhledáte heslo ájurvéda v naší studnici moudrosti (Wikipedii), zjistíte, že překladem ze sanskrtu dostanete výraz vědění o životě. Pokud se podíváte na obsah knihy, dozvíte se, že se jedná o staré (více než 5 000 let) indické učení, formu medicíny i prevence.

Tento článek vznikl z pera (respektive klávesnice) člověka vychovaného ve světě, kde převažuje přístup takzvané západní medicíny, a který měl jen velmi vzdálené povědomí o bylinkářství, józe, masážích a dalších odvětvích ájurvédy. Je proto napsaný v duchu seznámení – lidského setkání s dalším pohledem na svět a způsob života.

Vy, milí čtenáři, kteří máte blíže k ájurvédským mistrům, a v této tématice jste již jako doma, si budete muset v tuto chvíli vystačit s mým postřehem, že kniha je velmi obsáhlá, a najdete v ní tedy i ty informace, které jste možná ani původně nezamýšleli hledat, napsaná uznávanou odbornicí v této oblasti a stojí za přečtení. Ale pěkně popořádku…

Jedná se o první díl Ájurvédy: Život v rovnováze, který vás na více jak tři sta stranách provede ájurvédskou výživou a tělesnými typy. Grada pak připravuje vydání pokračování, ve kterém budou recepty. Osobně mě zaujal milý přístup knihy, který se nestaví do omnipotentní a neomylné role – hned na úvod vymezuje, že se jedná o jakýsi „informační návod“. Text má popisovat a doplňovat profesionální lékařskou péči pomocí různých technik a přístupů. Rozumím tomu tak, že nás publikace vybízí k vlastní zodpovědnosti, selskému rozumu, i umění vhodného hledání a vybírání informací, což mi přijde sympatické a potřebné.

Za sebe mohu říci, že bývám citlivá na neověřené informace a ostýchám se čehokoli, co má punc jakéhosi ezoterična. Pro čtenáře, kteří mají podobné nastavení, by snad mohla být tato četba místy poněkud komplikovaná. Mně osobně se čtou lépe taková díla, kde se uvádějí spíše validovaná fakta, umím si ale představit, že lidé, kteří nad knihami rádi polemizují, filozofují, a jsou otevřeni výrokům začínajícím: „Věřím, že…“ přičemž následuje subjektivní názor autora, mohou být spokojení.

Odrazují mě texty, ve kterých se na prvních stranách vyskytne úsloví „kosmická inteligence“ atp., říkám to ale s pokorou a vědomím toho, že každý máme jiné nastavení a někomu může být jazyk knihy sympatický a bude s ním umět pracovat. Patřím spíše k lidem, kteří si výklady znamení zvěrokruhu vysvětlují Forerovým efektem, a snad i proto mi kniha nebyla příliš blízká. Každopádně vnímám, že řada osob v tom jistě bude umět číst a vytáhnout si informace, které potřebují.

Česká verze publikace vyšla za dob koronavirové pandemie. V takové době bychom měli o sebe a druhé pečovat snad ještě pozorněji než obvykle. Je-li vám tedy blízké učení véd, smýšlení východních náboženství,… bude vám kniha nejspíše přínosným průvodcem. Chcete-li se dozvědět o své sexualitě, kariéře, somatotypu a jiných oblastech skrze indické učení, a jste zvyklí v tomto duchu uvažovat, vybrali jste si ty pravé stránky. Nejste-li, může se jednat o dobrý zdroj, kde začít. Pokud se totiž chceme k něčemu vyjádřit, ať už v pozitivním, či negativním duchu, měli bychom to předně znát.

Revoluce jednoho stébla slámy

Hledat jehlu v kupce sena, je možný název knihy japonského zemědělce, ale i spisovatele Masanobu Fukuoky. Ve své knize se zaobírá pěstováním plodin v Japonsku. Mohlo by tedy být zřejmé, že je určená zejména pro zemědělce, což je chyba lávky, neboť každý (např. matematik, technik, aj.) si v ní něco najde a i z ní odnese. Dá se říct, že je to současně zamyšlení nad společností a opětovný návrat ke kořenům. Autor prezentuje metodu pěstování plodin, které sám říká nicnedělání. Dokazuje to svými výnosy, které jsou stejně vysoké jako u tradičního pěstitele plodin. Rozdíl je pouze v tom, že Fukuoka nevyužívá žádnou chemii a většinu nechává na přírodě.

Středoevropanovi se to může jevit jako sci-fi, neboť myšlenka, že získá plody, aniž by zoral pole, či jiným způsobem opracoval, je naprosto nepředstavitelná. Nicméně idea návratu ke kořenům a pěstování plodin bez použití herbicidů a jiných chemikálií je v současné společnosti velmi populární a čím dál více lidí se snaží na ekologickou metodu přejít. O to víc zarážející je, že první vydání knihy vyšlo již v sedmdesátých letech minulého století, ale českého překladu se kniha dočkala až nyní.

Masanobu Fukuoka, který se dožil 95 let, byl japonský zemědělec, filosof a propagátor přírodního farmaření. Vystudoval patologii rostlin a pracoval jako inspektor zemědělských produktů. Po nějaké době se rozhodl vrátit do rodné vsi a tam si vyzkoušet metodu přírodního hospodaření, která je založená na pěti principech: nehnojení, neorání, neužívání pesticidů a herbicidů, nepletí a neořezávání.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Ač je to kniha o zemědělství, je i tak prošpikována filosofickými myšlenkami, podpořenými zen-buddhismem a taoismem. Líbí se mi kompaktní vydání knihy, které se vyjde do kapsy a v neposlední řadě i to, že byl užit recyklovaný papír, který celku dodává punc opravdové ekologické revoluce. Čtenář má k dispozici důkaz, že to bez chemie opravdu jde, neboť jeden pán v Japonsku to zkusil a dokázal, že to funguje.

Masanobu Fukuoka napsal neuvěřitelně zajímavou a poměrně čtivou knihu o tom, jakým způsobem se dají pěstovat plodiny a zároveň, jak obohatit lidskou mysl. Každý, kdo tuto knihu přečte, bude mít jistě nutkání si jí přečíst znovu, neboť napodruhé nevkročí do stejné řeky, ale objeví v textu zase něco nového, pro sebe zajímavého.

Knihu rovněž objevil i Jaroslav Dušek, který v rámci svých besed představil jednu kapitolu knihy Revoluce jednoho stébla slámy.

Jak se vzájemně chápat: Generace X, Y, Z

Otázka sporů a rozdílů mezi generacemi patří k těm otázkám lidského společenství, které se datují do doby, kdy vznikla první rodina, ale mluví se o ní především tehdy, kdy se následující generace výrazně odlišují od těch předchozích, ať už v důsledku nějaké konkrétní události, nebo změnou životního stylu vlivem nových objevů. Tato kniha se zabývá generacemi 20. a 21. století, které jsou ovlivněné jak převratnými událostmi, tak dosud nejrychlejším rozvojem technologií v historii lidstva, což znesnadňuje jejich vzájemné interakce.

Monika van den Berg je lektorkou Centra andragogiky. V rámci své kariéry pracovala v poradenství, s lidmi s postižením, rodinami a dále čerpá z osobní zkušenosti s prací v korporátních společnostech, čehož využívá při hledání odpovědí na otázky soužití generací a jejich vzájemným porozuměním.

Knihu dělí do 5 kapitol, které jsou vždy uvedeny krátkým odstavcem, který představuje hlavní myšlenku. První začíná nikterak vyčerpávajícím, ale dostatečně výstižným shrnutím hlavních znaků generací, které je velice dobře propojené s historickými událostmi, jež tyto znaky vysvětlují spolu s nastíněním vývoje od „Válečné generace“ až k nejmladší generaci „Z“.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

První kapitola zaujme především využitím studií popisujících proměny nových generací a velice výstižným určením zásadních milníků facilitujících změnu společnosti (antikoncepce, sociální sítě…) a považuji ji za největší přednost knihy.

Druhá s třetí kapitolou na sobě nechávají znát silný vliv autorčina odborného zázemí, předně její zkušenosti s technikou mindfulness. V druhé kapitole autorka věnuje mnoho pozornosti vzájemnému porozumění generací, pro což využívá teorii „U“ Otta Shramera, zatímco ve třetí kapitole navazuje systemickým přístupem, akcentací potřeby opustit minulost/učit se z budoucnosti a uměním naslouchat. Všechny teorie a přístupy jsou velmi přehledně popsány, ale zdálo se mi, že byly málo provázány s tím, čemu mají pomoci; bylo řečeno, co má pomoci, ale nikoliv jak či nedostatečně.

Ve čtvrté kapitole jsou jednotlivé generace – v první kapitole charakterizovány pomocí styčných bodů – popsány hlouběji, přičemž je zde zmíněn podle mě fascinující výzkum cyklu generací, které se dle teorie Strasse a Howea pravidelně střídají ve čtyřech fázích nazvaných podle ročních období. Dále zde autorka popisuje ideál bezvěké společnosti v opozici ke stávajícímu „ageismu“ v české společnosti.

Poslední kapitola se zaměřuje již na praktické problémy generací na pracovišti a v rodině, následované výstižným shrnutím celé knihy.

Osobně musím vyzdvihnout čtivost této publikace, jelikož se jedná o jednu z nejlépe strukturovaných knih, které jsem dosud četl. Strany na sebe logicky navazují a rozvíjí dané téma postupně, přičemž nejsou vyčerpávající. Napomáhá tomu využití odrážek, shrnutí na konci každé kapitoly v podobě hlavních závěrů, tabulka s charakteristikou jednotlivých generací a jejich časovým zařazením a dobře užívaná přirovnání. Užitečné jsou také kratičké návody nabídnuté na konci knihy; jak si psát deník – v rámci teorie „U“ – nebo cvičit mindfulness.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Každá kapitola také nabízí příklady z praxe, které jsou povětšinou dobře voleny a jsou dokladem autorčiných zkušeností, což však neplatí v případě řečených „fiktivních příkladů“, které se mi v několika případech zdály přehnané/nevhodně zvolené. Kromě takových příkladů mě poněkud zarazil fakt, že první kapitola knihy velice dobře vše podkládá výzkumy, ale později je jich využíváno stále méně; v případě autorkou zmiňovaných druhů inteligence IQ (obecná) EQ (Emocionální) a SQ (sociální) není jasné, z jaké teorie či výzkumů pocházejí a můžu jen předpokládat, že jsou využívány laicky. Nakonec, využité ilustrace se mi zdály příhodné pouze, pokud vyobrazovaly něco konkrétního (Krysař, Ledovec, most…), ostatní se zdály spíše „do počtu“.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Tato publikace zabývající se problematikou generací poskytuje jejich výborný přehled a charakterizaci, nabízí hned několik zajímavých zjištění ze současného výzkumu, stejně jako z historie a poukazuje na současné trendy v této oblasti. Kde kniha poněkud pokulhává, je snaha poskytnout způsob, jak překlenout vzájemné rozdíly, a to především kvůli nedostatečnému poskytnutí způsobu, jak zužitkovat navržené teorie, přesto se jedná o skvěle sepsanou publikaci poskytující detailní pohled na jedno z důležitých témat současnosti, které se s příchodem nových technologií bude jistě měnit dále, a tak zaslouží zvýšenou pozornost.

Krize a krizová intervence

Základní příručka o tom, co je to krize, jaký je její průběh a především kroky, jak postupovat. O tom je kniha Krize a krizová intervence od odborníků s mnohaletou praxí.

Je to učebnice, která velmi srozumitelně a přehledně vysvětluje dané téma a zároveň nabízí postup, včetně konkrétních vět, jak člověku pomoci. Samozřejmě, kurz krizové intervence nic nenahradí. Na druhou stranu, z knihy jsem si odnesla cenné teoretické poznatky a díky konkrétním postupům celkový náhled na to „jak se to má dělat“ i na různá úskalí, která jsou s tím spojená.

 

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

První část knihy nabízí teoretické ukotvení krize, krizové intervence a jejích forem a neformální způsoby pomoci. Druhá část knihy se pak zaměřuje na několik speciálních oblastí, které s tématem souvisejí – nároční klienti v krizové intervenci, pracovník krizové intervence, právní rámec, ztráta, násilí a sebevražda.

Kniha obsahuje velké množství praktických zkušeností autorů, příkladů a příběhů a přidanou hodnotou je jistě fakt, že nejde o fiktivní příběhy, nýbrž o skutečné výpovědi.

 

 

 

 

Osobně mě potěšila část zaměřená na pracovníka, který má v náplni práce péči o druhé. Je důležité hovořit o syndromu vyhoření a jeho prevenci.

Oceňuji zmínku o tzv. kartotékových klientech, tedy těch, kteří vyhledávají služby krizové intervence opakovaně, aniž by k tomu měli zjevný důvod. Nabídnuté přímé reakce a typické příklady verbální komunikace může pomoci uvědomit si, jak může být s pracovníkem manipulováno. Stejně tak u sexuálně obtěžujících klientů.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Po knize doporučuji sáhnout těm, kteří se připravují či začali pracovat v pomáhající profesi či v profesi, při které se mohou setkat s lidmi v krizové situaci jako informačně nabitou učebnici teorie spojené s praktickými zkušenostmi, která jim pomůže zorientovat se v této problematice.

Osobnost v projektivních metodách

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, neboť jsem ve své praxi měla možnost pracovat s některými projektivními metodami v rámci diagnostiky dětí. Byla jsem proto velmi zvědavá, co nového mi kniha přinese.

Na začátku knihy se autor věnuje organizačnímu schématu osobnosti za pomocí šesti základních domén. Autor následně rozvíjí charakteristiku jednotlivých domén a dává čtenáři možnost podívat se na jejich roli při vývoji osobnosti. Ačkoliv je text psaný velmi čtivě a srozumitelně, nalezneme v něm hojně psychoanalytické terminologie. Již od začátku je tedy patrné, že autor počítá alespoň s elementární znalostí psychoanalytických pojmů i teorií.

Je tedy jasné, že i ve stěžejní části se počítá se znalostmi jednotlivých projektivních metod. Čtenář zde najde rozbor testové baterie skládající se z Rorschachovy metody, dále z tematicko-apercepčního testu, testu nedokončených vět a testu volby zvířete.

Pro mě osobně byla nejnáročnější část věnována rozboru Rorschachovy metody, a to především proto, že se tak dobře neorientuji v systému skórování jednotlivých odpovědí. Autor také počítá s tím, že si čtenář vybrané projektivní metody „osahal“. U Rorschachovy metody dnes již není problém si jednotlivé tabule vygooglit a osvěžit si některé jejich detaily.

Podstatně náročnější je nalezení jednotlivých karet u tematicko-apercepčního testu (i když samo sebou dostupnost testových materiálů na internetu není pro diagnostiku zrovna výhodné). Já jsem s TAT v praxi nepracovala, neznám tedy všechny karty a tak jsem občas tápala a občas zapojovala fantazii. I přesto byl pro mě text srozumitelný.

Jednoznačným pozitivem knihy je její bohatost na příběhy z praxe, kterými autor přibližuje čtenáři aplikaci předložených rad a doporučení. V závěru knihy nám dává autor možnost nahlédnout, jak pracuje s celou testovou baterií na případové studii Nicholase. V závěru studie nechybí ani shrnutí diagnostických výstupů s důrazem nejen na slabá místa, ale také na silné stránky Nicholasovy osobnosti.

Ještě jednu věc bych na knize ráda ocenila, a to je autorova snaha podpořit a poradit začínajícím diagnostikům. Nejvíce mě oslovilo upozornění na tendence diagnostika vyvozovat závěry i z věcí nevyřčených (takové ty okamžiky, kdy si jsme téměř 100% jistí, že to klient sice neřekl, ale je to přeci tak zjevné!). Autor pak nabádá, abychom tyto své domněnky do diagnostiky nezahrnovali a nevytvářeli z nich hypotézy, a to alespoň do té doby, dokud tyto hypotézy nejsou podložené tvrdými daty. Nabízí tak možnost rozšířit předkládanou testovou baterii o takový test, u kterého se domníváme, že by mohl vytvořit z nevyřčeného vyřčené.

Jelikož je kniha zaměřená prakticky, doporučila bych jí lidem, kteří s projektivními metodami aktivně pracují. Obávám se, že pro nás ostatní, kteří aktuálně nevyužíváme projektivních metod v naší práci, mohou některé informace lehce zapadnout. A to si myslím, že je velká škoda.

Štěstí … co pro ně můžeme udělat

Kde štěstí hledat? A kterou z těch mnoha knih v knihkupectví slibující jeho nalezení vybrat?

Tato kniha nabízí, lakonicky řečeno, návod na štěstí. Teď jste se možná, milí čtenáři, zhrozili. Takzvanými návody na štěstí knihkupectví přetékají, přičemž o kvalitě a realističnosti leckterých z nich lze pochybovat. Než se nicméně kvůli mé troufalé větě na začátku tohoto odstavce rozhodnete knihu ani neotevřít nebo ji zahodit, dovolte mi sdílet zásadní bod knihy určující její směřování a realističnost. Jde o odpověď na otázku: Co je štěstí?

Autor knihy, buddhistický mnich Thich Nhat Hanh předkládá západnímu člověku poměrně revoluční myšlenku o tom, kde štěstí hledat: V přítomném okamžiku, tady a teď.

Štěstí je to, že jsme naživu.

Jak snadné, že?

Opak je pravdou. V našem uspěchaném světě, podpoření vědomím stále se prodlužující průměrné délky života ruku v ruce se západní medicínou, jež nás přesvědčuje o tom, že dokáže vše vyléčit, si neuvědomujeme, že jednoho dne, možná dříve, než chceme, žít nebudeme. Zkuste se teď jednou vědomě nadechnout. A vydechnout. „Být naživu je zázrak. Už jen sedět, užívat si nádech a výdech, to je štěstí. Když se nadechujete a když vydechujete, víte, že jste naživu. A to si zaslouží oslavu.“

Tato dvousetstránková knížka velikosti běžné obálky je rozčleněna do 6 kapitol dle zaměření:

  1. Denní praxe
  2. Praktická cvičení během jídla
  3. Fyzická cvičení
  4. Vztahy a praxe v komunitě
  5. Rozšíření praxe
  6. Praktikování s dětmi

Každá kapitola obsahuje od tří do dvanácti cvičení a každé cvičení obsahuje vždy krátký úvod – o čem a proč to je – a takzvanou praxi – popis toho, jak konkrétně cvičení provádět.

Součástí a cílem každého cvičení a praxe je vždy plné přítomné vědomí toho, co děláme. Ať už jde o dech, chuť, vůni, obrazy, zpívání a poslouchání manter, … stále bychom se měli vracet k plnému vědomí. Od myšlenek, které nás zákonitě napadají, emocí, fyzických vjemů nebo všeho dohromady, stále, znovu a zas bychom se měli vracet do tady a teď. Protože, jak říká Buddha, plné vědomí je zdrojem radosti a štěstí.

Thich Nhat Hanh píše s lehkostí a samozřejmostí, kterou dokáže čtenáře (alespoň mě) přesvědčit – ano, dýchání je ta nepřirozenější věc pod sluncem. Nadto užívá nevšední příměry, které praxi velmi usnadňují: „Vědomé dýchání je jako když pijete sklenici studené vody.“ Mně osobně pomohla tato metafora „dotknout se“ nedotknutelného vzduchu a snáze vnímat jeho objem i teplotu při nádechu i výdechu.

Vedle upřímného ocenění knihy chci sdílet i pár výtek. Cvičení Plně vědomý pohyb obsahuje jako jediná podkapitola knihy kresby – návody na pohybová cvičení. Tyto kresby, ke každému cvičeni dvě až tři, se nacházejí vždy po textovém popisu cvičení. Preferovala bych je nad textem (nejdřív obrázek a k nim adekvátní popis), anebo udělat mezery po každém cvičení. Takto mě na první pohled mátlo, co k čemu patří. U devátého cvičení, v němž máte kroužit nohou tak a poté onak, bych kreseb potřebovala víc a nebo pochopitelnější zadání v textu.

Další věcí je plynutí textu. Tím, že jde o knihu návodů a mnoha krátkých cvičení, mi čtení neplynulo tak přirozeně a příjemně jako čtení jiného autorova díla Bez bahna lotos nevykvete. Nicméně, toť vše, co se výtek týče.

Kniha Štěstí obsahuje tolik moudra, napsaného srozumitelně a pochopitelně, že bych nejraději opsala takřka celé kapitoly, abych je s vámi sdílela. Vyberu nicméně ty myšlenky, které mě zaujaly, potěšily či překvapily nejvíce. Může se stát, že takhle vytržené z kontextu pozbydou část své síly a hloubky a čtenář nad nimi mávne rukou, ale vězte, že číst je v jedné knížce jednu za druhou je nevšední a obohacující zážitek.

Péče o hněv a další silné emoce – kapitola Vztahy a praxe v komunitě (s. 123). „Vždy když se objeví bouře, víme, že je třeba se vrátit domů a zavřít všechna okna a dveře, abychom tak předešli tomu, že se do domu dostane déšť a vítr a poničí ho. Silná emoce se podobá bouřce. Může způsobit hodně škody. Musíme objevit způsob, jak sami sebe chránit, jak vytvářet bezpečné prostředí a jak bouři přečkat.

Cítíte-li hněv, nejlepší je zdržet se reakce – nic neříkat, nic nedělat. …

Zlobit se jeden na druhého v nejzazší realitě? Vždyť stačí jen zavřít oči a vhlédnout do budoucnosti. Kde budeš za sto let od dnešního dne a kde asi tak budu já?

Netrpíte proto, že by věci byly pomíjivé. Trpíte proto, že věci jsou pomíjivé a vy nevíte, že jsou pomíjivé. … Nestěžujte si na pomíjivost. Kdyby věci nebyly pomíjivé, jak by se kukuřičné zrnko mohlo proměnit v rostlinu?“

Pomerančová meditace – kapitola Cvičení s dětmi (s. 199). „Jsou lidé, kteří sice jedí pomeranč, ale skutečně ho nejedí. Jí svůj smutek, strach, zlost, minulost nebo budoucnost. … Pokud tu nebude [dítě] plně přítomné, ani pomeranč tu nebude.“

Abych vás, milí čtenáři, už dále nezdržovala a navíc snad trochu nalákala k sáhnutí po knize, napíšu jen názvy mých dalších oblíbených kapitol: Vědomé dýchání (s. 18), Mírová smlouva (s. 112), Systém druhého těla (s. 116), Meditace objetím (s. 118), Odzbrojení jedné ze stran (s. 159), a má snad nejoblíbenější praktika (kterou jsem dosud nerealizovala) Líný den (s. 142).

Vdechuji, usmívám se. Vydechuji, všechno pouštím.“