Archiv štítku: kompetence

Rosemarie Portman: 100 her pro rozvoj sebedůvěry a sociálních kompetencí

Jak již název knihy vypovídá, kniha sestává ze 100 her pro rozvoj sebedůvěry a sociálních kompetencí u dětí od 8 do 12 let.

100her

Autorka Rosemarie Portmann nabízí inspiraci v podobě seznamu her rozřazených podle jednotlivých sociálních kompetencí. Každou hru uvádí velmi stručná legenda bez nároku vysvětlit potřebnou teorii.

V knize mi chybí upozornění na kontraindikace, obzvláště ošemetná mi pak připadá hra pro integraci Outsideři. Děti si v ní zážitkově zkouší, jaké to je být outsiderem. Dostanou kolem krku šál (jedno nebo dvě děti), čímž jsou označeny za outsidery. Ostatní se volné pohybují po místnosti, zdraví se, podávají si ruku, mluví spolu – pouze outsidery vynechávají. Nikdo si jich nesmí všímat, nikdo nereaguje na jejich snahu navázat kontakt. Autorka uvádí pouze dvě doporučení: aby si ji vyzkoušeli všichni a lektor na začátku vybíral děti s dobrou pozicí v kolektivu. Na závěr by měla proběhnout diskuze. Dokážu si však představit, že hra může vyvolat v dětech opravdu nepříjemné pocity nebo evokovat traumatickou zkušenost a ne každý dospělý zvládne dostatečně ošetřit pocity v následné diskuzi. Proto je u některých her potřeba zvážit jejich použití s ohledem na vztahy ve třídě, klima třídy a zkušenost lektora. Pokud zadávající není profesionál pracující s dětmi, diskuze se může ubrat nežádoucím směrem.

Naopak velmi oceňuji hry zaměřené na gender, které vedou děti k uvědomění jejich ženskosti nebo mužnosti a k zamýšlení se nad výhodami obojího.

Kniha je určitě cennou inspirací pro vedoucí různých dětských skupin a pedagogy, kteří pracují s dětmi.

Jesper Juul, Peter Hoeg a kol.: Trénink empatie u dětí

Trochu jiný trénink empatie. Příručka je dílem Sdružení pro životní kompetence dětí, které bylo založeno za účelem rozvoje životní kompetence, existenciálního spočinutí v sobě a moudrosti srdce v pedagogické práci s dětmi. Účel sdružení výstižně shrnuje přístup autorů k tréninku empatie. Věří, že čím lepší vztah samy k sobě děti mají, tím lépe se dokážou učit a tím harmoničtěji mohou vyrůstat a dospívat.

trenink

Autoři upozorňují, že se děti se schopností empatie již rodí. Cvičení nejsou zaměřená na naučení nové dovednosti, ale na navázání zdrojů, které děti v sobě již mají. Přes nápor podnětů a aktivit pouze nemají čas a prostor tyto dovednosti rozvíjet.

Kniha nabízí cvičení pro rozvoj empatie inspirována meditačními technikami osvobozenými od náboženských dogmat. Za základní kompetence pro rozvoj empatie považují práci s tělem, dechem, srdcem, kreativitou a vědomím.

Pro odborníka mohou být některé argumenty nedostatečně vysvětlené a nepodložené. Očekávala bych u výroků typu: „srdce má mnohem větší roli, než jsme mysleli, v procesu řízení mozku“ či „srdce koordinuje produkci mozku“, vysvětlení, z jakých zdrojů autoři vycházejí, odkaz na výzkumy a teorie. Což v knize chybí.

Zajímavá je diskuze o zavedení tréninku empatie do škol, která běží i v českých médiích a ve vzdělávacích platformách spíše v duchu osobnostního rozvoje, popř. nácviku sociálních dovedností. Autoři trefně popisují, že přechod od autoritářské výuky způsobil jakési vakuum, které je stále nezaplněné a nabízí široké možnosti různých výchovných přístupů. Neexistuje jednotný proud, proto je diskuze velmi potřebná. Mnoho škol již zavedlo osobnostní rozvoj přímo do své výuky, či jej nabízí formou skupin zaměřených na rozvoj sociálních dovedností vedené školními psychology, nejedná se však o systémové řešení, ale o vlastní aktivitu škol.

Knížka může být zajímavou inspirací pro studenty pedagogiky a psychologie a pro zájemce z řad laiků i odborníků, kteří se zajímají o dané téma. Rozvoj empatie pomocí meditačních technik, které dítě vracejí k sobě a jeho vnitřním prožitkům, by určitě měl mít místo v diskuzi o osobnostním rozvoji dítěte.