V této recenzi bych vám ráda představila knihu Nikdy není pozdě na spokojený tým od finských autorů, kteří se zabývají koučováním. Díky svým zkušenostem s prací ve firemním prostředí vytvořili příručku, kterou je možné využít ke zlepšení atmosféry na pracovišti. Je tedy určená pro všechny, kteří by se rádi dozvěděli, jaké faktory hrají důležitou roli ve spokojenosti pracovníků v týmu, a jakým způsobem tyto jednotlivé oblasti rozvíjet.
Autoři představují tzv. Model dvojité hvězdy. První čtyřcípá hvězda představuje oblasti rozvoje týmu, druhá potom oblasti efektivního zvládání potíží. Základní filosofie, která stojí za celou představenou teorií, vychází z přístupu zaměřeného na řešení. V podstatě by bylo možné ji shrnout tak, že nemá smysl moc dlouho se “rochnit” v problémech, ale snaha o řešení smysl má. Je tedy žádoucí přesunout soustředění týmu od rozebírání problémů k rozebírání cílů, kterých by chtěli dosáhnout, a možností, jakými jich dosáhnout lze.
U první hvězdy, tedy v možnostech rozvoje, můžeme nalézt témata Oceňování, Zábava, Úspěch a Péče. Ve druhé hvězdě (oblasti efektivního zvládání) se pak nachází kapitoly Problémy, Zranění, Překážky a Kritika. Každému z těchto témat je věnována samostatná kapitola, ve které jej autoři rozebírají, popisují, v čem jsou jednotlivé faktory důležité, jak fungují, jak se projevují na pracovišti, jak je lze zlepšit. Kniha je také proložena mnoha tipy a příklady z praxe. Na konec každé z kapitol zařadili autoři otázky k diskusi. Domnívají se totiž, že pro rozvoj týmu je diskuse o jednotlivých faktorech důležitým nástrojem. K rozvoji navrhují autoři metodu diskuse nad jednotlivými body z hvězdy. Na závěr knihy uvádí autoři stručně také něco o své metodě tzv. reteamingu. V kraťoučkém desateru konkrétních kroků popisují, jak lze pracovní kolektiv rozvíjet.
Díky modelu, jak jsem již psala, můžeme rozvíjet spokojenost členů týmu, což se odrazí na celém pracovním kolektivu a jeho atmosféře. Kniha je skutečně útlou příručkou. Uvádí mnoho věcí, které se člověku zdají “jasné”, když je čte, ale je dobré si je připomínat, protože jsou často považovány za automatické, takže se na ně zapomíná.
Knihu bych doporučila všem vedoucím pracovníkům, kteří by u sebe v práci rádi něco změnili a svůj tým podpořili, ale neví, kde začít.
Odmalička jsem tak trochu extremista. Myslela jsem si, že věci jsou pouze dobré a špatné. Já jsem tedy buď perfektní, nebo naopak úplně k ničemu. Mezi těmito dvěma extrémy pro mě nic neexistovalo. Neuvědomovala jsem si, že na světě jsou i jiné barvy. Když se díváte na svět takto černobíle, pak není divu, že se dostane do deprese.