Archiv štítku: příručka

Jesper Juul, Peter Hoeg a kol.: Trénink empatie u dětí

Trochu jiný trénink empatie. Příručka je dílem Sdružení pro životní kompetence dětí, které bylo založeno za účelem rozvoje životní kompetence, existenciálního spočinutí v sobě a moudrosti srdce v pedagogické práci s dětmi. Účel sdružení výstižně shrnuje přístup autorů k tréninku empatie. Věří, že čím lepší vztah samy k sobě děti mají, tím lépe se dokážou učit a tím harmoničtěji mohou vyrůstat a dospívat.

trenink

Autoři upozorňují, že se děti se schopností empatie již rodí. Cvičení nejsou zaměřená na naučení nové dovednosti, ale na navázání zdrojů, které děti v sobě již mají. Přes nápor podnětů a aktivit pouze nemají čas a prostor tyto dovednosti rozvíjet.

Kniha nabízí cvičení pro rozvoj empatie inspirována meditačními technikami osvobozenými od náboženských dogmat. Za základní kompetence pro rozvoj empatie považují práci s tělem, dechem, srdcem, kreativitou a vědomím.

Pro odborníka mohou být některé argumenty nedostatečně vysvětlené a nepodložené. Očekávala bych u výroků typu: „srdce má mnohem větší roli, než jsme mysleli, v procesu řízení mozku“ či „srdce koordinuje produkci mozku“, vysvětlení, z jakých zdrojů autoři vycházejí, odkaz na výzkumy a teorie. Což v knize chybí.

Zajímavá je diskuze o zavedení tréninku empatie do škol, která běží i v českých médiích a ve vzdělávacích platformách spíše v duchu osobnostního rozvoje, popř. nácviku sociálních dovedností. Autoři trefně popisují, že přechod od autoritářské výuky způsobil jakési vakuum, které je stále nezaplněné a nabízí široké možnosti různých výchovných přístupů. Neexistuje jednotný proud, proto je diskuze velmi potřebná. Mnoho škol již zavedlo osobnostní rozvoj přímo do své výuky, či jej nabízí formou skupin zaměřených na rozvoj sociálních dovedností vedené školními psychology, nejedná se však o systémové řešení, ale o vlastní aktivitu škol.

Knížka může být zajímavou inspirací pro studenty pedagogiky a psychologie a pro zájemce z řad laiků i odborníků, kteří se zajímají o dané téma. Rozvoj empatie pomocí meditačních technik, které dítě vracejí k sobě a jeho vnitřním prožitkům, by určitě měl mít místo v diskuzi o osobnostním rozvoji dítěte.

Ben Furman, Tapani Ahola: Nikdy není pozdě na spokojený tým

V této recenzi bych vám ráda představila knihu Nikdy není pozdě na spokojený tým od finských autorů, kteří se zabývají koučováním. Díky svým zkušenostem s prací ve firemním prostředí vytvořili příručku, kterou je možné využít ke zlepšení atmosféry na pracovišti. Je tedy určená pro všechny, kteří by se rádi dozvěděli, jaké faktory hrají důležitou roli ve spokojenosti pracovníků v týmu, a jakým způsobem tyto jednotlivé oblasti rozvíjet.

tym

Autoři představují tzv. Model dvojité hvězdy. První čtyřcípá hvězda představuje oblasti rozvoje týmu, druhá potom oblasti efektivního zvládání potíží. Základní filosofie, která stojí za celou představenou teorií, vychází z přístupu zaměřeného na řešení. V podstatě by bylo možné ji shrnout tak, že nemá smysl moc dlouho se “rochnit” v problémech, ale snaha o řešení smysl má. Je tedy žádoucí přesunout soustředění týmu od rozebírání problémů k rozebírání cílů, kterých by chtěli dosáhnout, a možností, jakými jich dosáhnout lze.

U první hvězdy, tedy v možnostech rozvoje, můžeme nalézt témata Oceňování, Zábava, Úspěch a Péče. Ve druhé hvězdě (oblasti efektivního zvládání) se pak nachází kapitoly Problémy, Zranění, Překážky a Kritika. Každému z těchto témat je věnována samostatná kapitola, ve které jej autoři rozebírají, popisují, v čem jsou jednotlivé faktory důležité, jak fungují, jak se projevují na pracovišti, jak je lze zlepšit. Kniha je také proložena mnoha tipy a příklady z praxe. Na konec každé z kapitol zařadili autoři otázky k diskusi. Domnívají se totiž, že pro rozvoj týmu  je diskuse o jednotlivých faktorech důležitým nástrojem. K rozvoji navrhují autoři metodu diskuse nad jednotlivými body z hvězdy. Na závěr knihy uvádí autoři stručně také něco o své metodě tzv. reteamingu. V kraťoučkém desateru konkrétních kroků popisují, jak lze pracovní kolektiv rozvíjet.

Díky modelu, jak jsem již psala, můžeme rozvíjet spokojenost členů týmu, což se odrazí na celém pracovním kolektivu a jeho atmosféře. Kniha je skutečně útlou příručkou. Uvádí mnoho věcí, které se člověku zdají “jasné”, když je čte, ale je dobré si je připomínat, protože jsou často považovány za  automatické, takže se na ně zapomíná.

Knihu bych doporučila všem vedoucím pracovníkům, kteří by u sebe v práci rádi něco změnili a svůj tým podpořili, ale neví, kde začít.