Archiv štítku: sex

Sexuální edukace: III. část

Napsat komentář

Reakce na změny v pubertě

Fyzické změny vedou k dospělejšímu vzhledu. Na základě těchto změn se osoby v okolí dospívajícího k němu začínají chovat jako k dospělému a ne jako k dítěti, což způsobí silný psychologický dopad na dívku či chlapce.

rainbow girl & boyU dívek se fyzické změny projevují zvýšením tělesného tuku a rozšířením boků, čímž je oddalují od současného tzv. ideálu krásy v momentě, kdy sebedůvěra dospívajícího má přímý vztah k jeho fyzickému vzhledu.

Reakce na menstruaci záleží na předchozím vzdělání od rodiny, školy a na věku dívky při prvním výskytu. Berk (1998) tvrdí, že ve výzkumech se objevila méně negativní reakce na fenomén spermarche a první ejakulaci.

Když se puberta objeví předčasně (puberty timing)

Puberty timing znamená časové zařazení průběhu puberty, ve kterém se nachází adolescent oproti svým vrstevníkům, jestli dospívá předčasně, současně nebo opožděně.

U chlapců se předčasná puberta setkává s pozitivním přístupem. Zatímco u dívek bývá předčasné dospívání problematické.

Různé studie ukazují, že předčasná puberta u dívek může být spojená s depresivními stavy, užíváním drog a s poruchami chování.

Opožděný puberty timing u chlapců může způsobit problémy ve škole, vyvolat pocity úzkosti a deprese, podpořit užívání tabáku a alkoholu, ačkoli nemají tendenci k extrémům jako u dívek (Berk, 1998).

Změny nálad v pubertě

Současné výzkumy prokázaly, že vysoké hladiny hormonů souvisejí se změnami nálady. Chlapci mají tendenci projevovat hněv a vznětlivost, zatímco dívky hněv a depresi. Různé studie dokazují, že dospívající reagují více emočně a méně stabilně na události probíhající během puberty (Berk, 1998).

Příspěvek psychoanalytiků

Sigmund Freud

Pro Sigmunda Freuda je adolescence vedlejší etapou ve vývoji osobnosti, pokud už je vyřešený Oidipův komplex nebo Elektřin, které determinují osobnost (Freud, 2015).

Anna Freud

Podle Anny Freud existují dva typy mechanismů obrany specifické pro adolescenci: askeze a intelektualizace.

– intelektualizace nebo racionalizace: dospívající se příliš osobně nezapojuje do otázek, které by měl řešit. Nepřemýšlí a neanalyzuje do hloubky myšlenky, příčiny daných okolností nebo etické otázky.

– asketismus: dospívající snižuje úzkost odmítnutím podílet se na určitých situacích, aby se vyhnul pokušení. Odmítá být se svými vrstevníky, účastnit se aktivit a sexuálních vztahů. V určité momenty neovládne své impulzy: ambivalence a nepředvídatelné chování adolescentů (Freud, 2006).

Sebevědomí

Susan Harter (1985) zdůrazňuje, že ocenění „já“ se odvíjí od dosáhnutého úspěchu v oblastech, které jsou pro jedince důležité, jako fyzický vzhled (velmi vlivný aspekt v adolescenci) nebo přijetí skupiny. Modely Cooleyho nebo Mead zastávají názor, že sebedůvěra odráží chování, které ostatní vysílají k jedinci. Začátek adolescence s sebou často přináší snížení sebedůvěry kvůli zkušenostem z prvních momentů, násobení rolí a fyzické změny (Harter, 1985).

Partnerské vztahy

Jedním ze speciálně důležitých aspektů pro dospívající dívky a chlapce jsou partnerské vztahy. Sexuální vztahy se stávají tématem, které generuje řadu konfliktů mezi dětmi a rodiči. K vývoji této etapy však neodmyslitelně patří jako podmínka pro vytvoření sexuální identity.

První vztahy bývají málo intimní, běžně ani neobsahují očekávání sexuálního vztahu, spíše se stávají podporou při zrání emocionálním (zvyšují sebedůvěru) a citovém.

Podle teorie citové vazby, partnerský vztah je ovlivněný reprezentativním modelem nebo vnitřním modelem vytvořeným ve vztahu k základní postavě citové vazby (obecně k matce v roli hlavní pečující osoby), v rodičovském vztahu se dítě naučí emocionální blízkosti a fyzickým interakcím, které budou probíhat již s jiným významem v partnerském vztahu.

Bezpochyby, někteří autoři upozorňují na myšlenku, že romantický vztah se podobá vztahu s blízkým přítelem, a právě ve vztahu k příteli stejného pohlaví se dítě připravuje na intenzivní vztahy. Mezi dívkami, začátek partnerského vztahu jedné z nich, vyvolává silné pocity opuštění v blízké přítelkyni a u zadané dívky pocity viny. Rozchod s sebou může nést pocity smutku a zoufalství (Sullivan, 1953).

Brown (2004) popsal čtyři fáze formování partnerských vztahů:

  1. Iniciace: je zaměřená na vlastní já. Cílem této fáze je získat důvěru ve vlastní schopnosti mít vztah s potenciálním partnerem.
  2. Status: od vlastního já jedinec přechází ke vztahu k druhým. Partnerský vztah je formou získání popularity nebo statusu ve skupině vrstevníků.
  3. Afektivita: cíl partnerského vztahu se změnil. Dospívající riskuje, aby získal hlubší vztah. Vztahy jsou nyní více nabité sexuálně a emocionálně. Přátelé již nemají kontrolu nad partnerským vztahem jako předtím.
  4. Pouto: v této etapě je vztah již zralý, preferuje se náklonnost a závazek. Etapa nastává na konci adolescence nebo na začátku mladé dospělosti.

Sexuální vztahy

V první řadě, pojďme vyvrátit myšlenku, že sexuální abstinence v dospívání podporuje zdraví a lepší adaptaci v dospělosti.

Pravděpodobně, chlapci a dívky s horší školní adaptací, negativními rodinnými vazbami a kteří provozují rizikové chování, budou mít horší psychické zdraví, ať už navazují sexuální vztahy během adolescence či ne. A naopak. Ti, kteří mají akademické ambice, s dobrými rodinnými vztahy a kteří se nepouští do rizikového chování, budou v dobré psychické kondici, stejně se sexuálními vztahy během adolescence či bez nich (Bogart a kol., 2007).

První sexuální vztahy se týkají masturbace a sexuálních fantazií bez konkrétního partnera. Tyto fantazie plní tři funkce: Aktivují slast, jsou zástupci neuspokojených sexuálních potřeb a slouží k tomu, aby dospívající poznal sám sebe

Navzdory některým alarmujícím zprávám o předčasných sexuálních vztazích a souvisejícím rizikovém chování, výzkum HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) provedený na vzorku 23 000 španělských adolescentů mezi 11 a 17 lety ukázal, že většina dospívajících nemá plné sexuální vztahy během adolescence: 56,7 % dívek a 55,4 % chlapců ve věku 17/18 let nemělo sexuální vztahy, ve věku 15/16 let 74,5 % dívek a 67 % chlapců nemělo pohlavní styk (Moreno a kol., 2008).

Stále jsou významné rozdíly mezi dívkami a chlapci, co se týče sexu. Pro chlapce je sex cílem sám o sobě, zatímco dívky chápou sex ve spojení s citovými vztahy, jako jejich součást. Chlapci začínají mít dříve impulzy a sexuální zájmy ve větší frekvenci. Německá studie (Schmidt & Sigush, 1971 podle Langmeier & Krejčířová, 2006) ukázala, že zejména u chlapců (82 %) u dívek méně často (62 %) byla motivací prvního koitu prostá zvědavost. U dívek hrála větší roli emoční vazba na chlapce.

Zda jsou tyto genderové rozdíly dané biologicky nebo sociálně (sociální faktory jako restrikce pro sexuální touhu dívek, kdy se musely přizpůsobit sociálním normám), zatím nebylo rozhodnuto a diskuze pokračuje, zvažujíc vliv obou faktorů v interakci a oboustranném vlivu.

Některé studie naznačují, že dospívající z nefunkčních rodin, kteří nejsou kontrolovaní jejich rodiči nebo je rodiče kontrolují excesivně, kteří vyzrávají dříve a kteří mají nízké akademické ambice nebo nízký sociální status, začínají úplné sexuální vztahy dříve (Zani & Cicognani, 2006).

Existuje pět motivů, které vedou adolescenty k navazování sexuálních vztahů (Savin-Williams & Diamond, 2003 podle Zani & Cicognani, 2006):

  1. Potřeba snížit sexuální touhu.
  2. Zvědavost.
  3. Dosažení sociálního statusu nebo statusu dospělého (u dívek by spíše šlo o citový vztah).
  4. Mít partnerský vztah.
  5. Užití sexu jako mechanismu emocionální regulace, který dospívajícímu pomáhá vyrovnat se s negativními pocity a stresovými zážitky. To je nejméně běžný motiv, který může vést k rizikovému sexuálnímu chování.

Sexuální edukace: II. část

Napsat komentář

Role genderových rozdílů v sexuální edukaci

Existují rozpoznatelné rozdíly v kategoriích o sexuálních otázkách, o kterých rodiče s adolescenty mluví. Matky mluví s dospívajícími dívkami více o jejich těle; o menstruaci a „normálním“ sexuálním vývoji a o pubertě (Diiorio, Kelley, & Hockenberry-Eaton, 1999). Matky nabízejí dívkám málo Dami Sexexplicitních informací o pohlavním styku a slasti, ačkoli mluví s dívkami více o „sexuálních faktech“ (Raffaelli & Green, 2003). Matky také probírají antikoncepci (Regnerus, 2005; Raffaelli, Bogenschneider, & Flood, 1998) a sexuálně přenosné nemoci (Raffaelli, Bogenschneider, & Flood, 1998) více s dívkami. Rodiče zcela zřejmě mluví více s dívkami o sociálně-sexuálních tématech jako je „randění“ a vztahy (Raffaelli & Green, 2003), dívky jsou také více vystavené diskuzím o morálce, přednostech panenství, ztrácení respektu skrz sexuální styk a názoru rodičů, zda schvalují teenagerovský sex (Regnerus, 2005). Rodiče pravděpodobněji budou debatovat (a výzkumníci se budou ptát) s dívkami než s chlapci o sexuálním útoku, ačkoli dokonce i mezi dívkami pouze přibližně jedna čtvrtina z nich uváděla, že jejich rodiče s nimi mluvili o sexuálním útoku (Omar a kol., 2003 podle Martin & Luke, 2010).

Výzkumníci obvykle našli jen několik sexuálních témat, která rodiče probírali více s dospívajícími chlapci, a ty výslovně obsahovaly slast: masturbace a noční poluce (Diiorio, Kelley, & Hockenberry-Eaton, 1999). Výzkumníci také objevili, že ve Spojených státech sexuální edukační učební plány probírají slast a touhu víc pro chlapce než dívky (Fine & McClelland, 2006). Mezi vzorkem africko-amerických teenagerů Diiorio a kol. (1999) také našli, že matky říkali více chlapcům než dívkám o používání kondomu. Předchozí výzkum identifikoval matčin pocit pohodlí nebo uvolněnosti při mluvení o určitých tématech jako mechanismus, který vytváří genderové rozdíly v sexuální socializaci adolescentů.

Martin a Luke (2010) ve své studii použili data z národního webového průzkumu od 631 amerických matek 3 až 6 letých dětí pro účely testování, zda existují stejné genderové rozdíly v tom, co matky učí jejich malé děti o sexualitě a reprodukci. Testovali, zda matky mluví více s dcerami nebo syny o sexuálních tématech a dále, zda matky mluví více s dcerami nebo syny o milostných vztazích, reprodukčních tělech a morálce, ale nikoli o sexuálním zneužívání nebo pohlavním styku/slasti.

Došli k závěrům, že matky mluví s dcerami signifikantně více než se syny o vztazích, morálce a těle. Zároveň se neprokázaly žádné genderové rozdíly v tématech, o kterých matky mluví nejvíce (sexuální útok) a nejméně (pohlavní styk/slast). Ke každé hypotéze použili v dotazníku několik odpovídajících tvrzení. Ze 12 položek k tématu vztahů více dívky (4 % a 9 %) oproti chlapcům slyšely každé tvrzení, ale jen dvě položky ukázaly statisticky signifikantní rozdíl mezi chlapci a dívkami. Dívkám bylo se signifikantně větší pravděpodobností řečeno: „Většina lidí, kteří se vdají nebo ožení, se snaží o vztah na celý život,“ (53 % dívek a 44 % chlapců) a „Existují různé typy rodin,“ (59 % dívek a 51 % chlapců). Matky také více dcerám říkají o reprodukčních tělech. Polovina matek s dcerami sděluje tvrzení „Těla se mění během růstu a dospívání dítěte v teenagera,“ naproti tomu matky s chlapci tvrzení sdělovaly v 35 %. Stejně diskuze o menstruaci, která byla minimální (16 %), byla primárně určená dívkám (23 % vs. 10 % chlapci).

Dva výroky o tom, jak děti přicházejí na svět (skrz vagínu a císařský řez) opět slyšely více dívky. O sexuálním útoku matky mluvily více s dcerami. Také s větší pravděpodobností probíraly matky s dcerami spíše než s chlapci, které sexuální chování je „špatné“. Chlapci spíše než dívky slyšeli, že homosexualita je špatná (9 % a 8 %), ale dívkám s větší pravděpodobností bude řečeno, že masturbace (5 % a 3 %), mimomanželský sex (13 % a 10 %) a mimomanželské děti jsou špatné (17 % a 11 %). Matky mluví více se syny o pohlavním styku a slasti. Pro hypotézu, že pro matky je jednodušší a cítí se uvolněněji při konverzaci s dcerami než se syny, vyšly smíšené výsledky. Rozdíl mezi matkami dcer a synů podle jejich vlastních záznamů byl statisticky nesignifikantní. Zároveň matky uváděly, že mnohem méně dovolují chlapcům vidět je nahé nebo při oblékání a vycházení a vcházení do sprchy, u dívek 80 % a chlapců 57 % (Martin & Luke, 2010).

Proč je důležité s dětmi a dospívajícími hovořit o sexualitě?

Tak zní nadpis kapitoly v knize Sexuální výchova od Lenky Šilerové (2003), ze které bych si nyní dovolila použít několik argumentů. Jako odpověď na tuto otázku uvádí pozitivní vliv na vytvoření přirozeného vztahu k lidskému tělu a sexualitě. Dále mluvení o sexualitě přispívá k prevenci sexuálního zneužívání dětí a dospívajících, poučené děti lépe čelí sexuálnímu zneužívání. Pokud k zneužití dojde, dokážou lépe popsat, co se stalo. Sexuální edukace napomáhá zodpovědnému sexuálnímu chování a posunutí začátku sexuálního života. V souvislosti s dospíváním se mluví o sekulární akceleraci, výzkum na české populace ale ukazuje, že o prvním sexu to zřejmě neplatí. Trend ve věku prvního pohlavního styku se dlouhodobě nemění. Mladí Češi získávají první pohlavní zkušenost kolem osmnáctého roku (Šulová, Fait, Weiss a kol., 2011). Přesto dospívající může nabýt dojmu, že už by měl nějaké sexuální zkušenosti mít. Pod tlakem vrstevníků, médií a některých časopisů, které vyvolávají dojem, že první sex ve věku pod patnáct je běžná záležitost. Sexuální edukace může právě informace z neověřených zdrojů upřesnit.

Domnívám se, že role sexuální výchovy by neměla končit pouhým předáním informaci, ale měla by také podporovat děti a dospívající v rozvinutí schopností a dovedností “domluvit se” o sexuálních otázkách s partnerem. Jak uvádí Šilerová (2013): “Nezkušenost, komunikační neobratnost, ale i stud o těchto věcech s partnerem hovořit mohou být hlavními důvody toho, že mladí lidé (a nejen oni) nepoužijí antikoncepci vůbec nebo nedostatečně.” Sexuální výchova by tedy měla zahrnovat i učení se formulování požadavků v sexuálním životě a jejich přiměřeném prosazení. Schopnost sdělit partnerovi svá přání významně přispívá ke spokojenosti.

Když je sexuální zrání zrychlené: akcelerace vývoje

Tendence k akceleraci vývoje je známá v současné době jako předčasné sexuální zrání. V předčasném sexuálním zrání hrají roli aspekty související s výživou, tělesnou váhou a realizací intenzivního fyzického cvičení.

Předčasný výskyt menstruace obnáší něco více než jen fyzické změny. Znamená také předčasný výskyt adolescentního chování, aniž by nutně došlo i k psychologickému vývoji, který by dospívajícím umožnil čelit situacím pojícím se k dospělejšímu věku (Langmeier & Krejčířová, 2006).

Sexuální edukace: I. část

Napsat komentář

Úvod

O aktuálnosti tématu mezi „laiky“ mě přesvědčila polemika, která proběhla začátkem nového roku na sociálních sítích. Režisér Vít Klusák upozornil na genderovou sexnevyváženost básně Maminka od Jiřího Žáčka, jeho příspěvek sdílely desítky lidí. Řada z nich byla textem básně pohoršena. Po jejím přečtení je totiž zřejmé, že pracuje s genderovými stereotypy. Ženy automaticky staví do role, kdy jejich hlavním posláním je postarat se o děti. „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku. Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku,“ stojí v básni Jiřího Žáčka. Předávání genderových stereotypů jsem v práci vyhradila místo z hlediska role genderových stereotypů v sexuální edukaci.

V této práci bych chtěla především představit několik vybraných výzkumů na dané téma. Myslím, že v České Republice najdeme mnoho prací zabývající se tematikou sexuální edukace, které důsledně probírají historické a jiné souvislosti (Šulová, Fait, Weiss a kol., 2011) nebo přímo nabízejí manuály pro učitele (Fifková a kol., 2009), či rodiče (Šilerová, 2003). V publikaci Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví autoři Šulová, Fait, Weiss a kol. (2011) nabízejí obsáhlý přehled teorie k tématu. Mimo jiné uvádějí výsledky ojedinělého (v ČR i zahraničí) výzkumného projektu, který sleduje od roku 1993 změny v sexuálním chování obecné populace. Podrobněji se k němu ještě vrátím později.

Shrnutí poznatků z různých vybraných zahraničních i českých výzkumů mi proto připadá velmi smysluplné a logické zaměření mé práce po rešerši dostupných zdrojů, které již vyčerpaly mnohé z teoretické báze sexuální výchovy. Pozornost budu věnovat i psychologickému pohledu na rizika psychosexuálního vývoje a psychické dopady změn na dospívající, které by měly mít v sexuální edukaci také místo.

Pojmy

V české literatuře se používá pojem sexuální výchova, ekvivalentně sexuální edukace, což je pojem převzatý z anglofonní literatury. Pro potřeby seminární práce budu používat oba termíny, i když osobně upřednostňuji sexuální edukaci. Obvykle se v souvislosti s tímto termínem zmiňuje vývoj pohlavní identity nebo gender identity. Dále je s tématem úzce spojený psychosexuální vývoj, kde pracujeme s pojmy sexuální identifikace, role, preference a chování. V sexualitě také existuje norma, ze které vybočují např. poruchy sexuální preference (zahrnující různé typy deviací), transsexualita, pornografie, sexuální násilí na dětech a další.

Dále se používají pojmy pubescence. Někteří autoři etapu pubescence dále dělí na prepubertu a pubertu. V teoriích se pojmem adolescence někdy označuje období konce puberty, etapu předcházející mladé dospělosti. Existují i další dělení, pro účely práce budu používat pojmy puberta a adolescence ekvivalentně.

V práci se zaměřím na sexuální edukaci u malých dětí a u adolescentů. Zvědavost a motivace dozvědět se více o sexuálních tématech se objevuje v průběhu vývoje dítěte opakovaně, stručné a přehledné shrnutí nabízí Šilerová (2003) v kapitole Vývoj zájmu o sexualitu na str. 50. Často probíraným tématem je sexualita zdravotně postižených, např. Šulová, Fait, Weiss a kol., 2011.

Genderová identita

Ve věku dvou nebo tří let děti rozvíjejí svou genderovou identitu (Kohlberg, 1966), ve věku 4 nebo 5 dosáhnou pocitu genderové stálosti (Bem, 1989). Děti jsou poměrně rigidní uživatelé genderových kategorií ve čtyřech nebo pěti letech a používají vlasy, oblečení a vzhled ostatních k posuzování genderu extrémně normativním způsobem (Martin & Ruble, 2004). Rodiče hrají klíčovou roli v rané genderové socializaci. Existuje jasná evidence, že rodiče drží pevné genderové normy dokonce pro jejich velmi malé děti a pracují na jejich socializaci v souladu s normativními genderovými očekáváními (Martin 2005; Kane 2006).

Vliv interakce rodič-dítě

Podle Geasler, Dannison a Edlund (1995), pokud rodiče nelžou dětem v odpovědích na jejich sexuální otázky, když jsou ještě malé, jako adolescenti se budou cítit pohodlněji při mluvení s rodiči o sexuálních tématech a pravděpodobně se budou více rozhodovat sami v sexuálním chování a také budou schopni převzít hodnoty a morální systém rodičů. Není podstatné, zda rodiče aktivně či pasivně participují na sexuální výchově, jejich sexuální představy a přístupy jsou nevyhnutelně tlumočeny dětem skrz interakci rodič-dítě.

Komunikace o sexuálních tématech mezi rodiči a adolescenty má potencionálně pozitivní vliv na jejich přístup k sexu a sexuální chování. Adolescenti si drží konzervativnější přístup k sexu a odkládají první pohlavní styk, nebo budou používat antikoncepční metody (Nolin & Peterson, 1992). Dívky, které mluvily o antikoncepčních metodách s matkou, používaly dvakrát častěji antikoncepční metody oproti dívkám, které o nich nemluvily. Naopak, pokud je mezi rodiči a adolescenty málo komunikace, děti mívají více pohlavních styků (Jaccard & Dittues, 1998 podle Martin & Luke, 2010).

Harmonie vztahu rodič-dítě je důležitým ukazatelem budoucího vývoje dítěte v jeho intimním vztahu. Čím dříve vztah rodič-dítě ztratí harmonii, tím dříve dítě začne vyhledávat partnerské vztahy.

Předtím než dítě opravdu porozumí opačnému pohlaví a omylům v lásce a sexu, se dítě pro nedostatek rodinné náklonnosti rychle zamiluje a začne se sexuálním chováním (Martin & Luke, 2010).

Průřezová studie Ruize-Canely a kol. (2012) si dala za cíl ověřit, jak ovlivňují začátek sexuální aktivity mladých obyvatel Salvadoru sdělení, které dostanou k sexuálním otázkám, emocionálnosti a volném čase od rodiny, přátel a komunikačních médií.

Použili náhodný výběr vzorku 2615 studentů (od 13 do 19 let) z 30 škol v Salvadoru. Získali sociodemografické údaje, životní styl a zdroje informací o sexualitě a lásce používaných mladistvými. Celkově 638 (24,4 %) mladistvých přiznalo, že měli sexuální vztahy. Uvedené faktory souvisely s větší pravděpodobností sexuálních vztahů: sourozenci nebo přátelé podporují vznik sexuálního vztahu. Ochrannými faktory byl dohled rodičů; obdržená sdělení pomáhající abstinenci od přátel nebo sourozenců a dostávání kladných ohlasů na manželství ze strany rodičů.

Průzkum české populace (Weiss & Zvěřina, 1999 podle Langmeier & Krejčířová, 2006) ukázal, že ve všech věkových kategorií a u obou pohlaví jsou hlavním zdrojem informací o sexualitě přátelé a známí (na prvním místě je uvedlo 35 % žen a 45 % mužů). I když v nižších věkových kategoriích stále dominují rodiče jako hlavní zdroj (u chlapců a dívek mezi 15. – 17. rokem v 15 %, resp. 25 %) nebo škola (v dané věkové kategorii asi u 15 %, u starších generací výjimečně).

Zdá se, že sdělení od rodiny a přátel jsou faktory, které ovlivňují začátky sexuálních vztahů adolescentů. Programy na podporu zdraví by měli počítat s těmito faktory.

O čem rodiče s dětmi mluví

Pro rodiče v USA je velmi těžké mluvit s jejich dětmi, i s adolescentními, o sexualitě (Geasler a kol., 1995). Sexualita je tabu téma s ohledem na děti v USA, a pokud rodiče mluví s teenagery o sexualitě, často poučují o záležitostech okolo sexuality (reprodukční záležitosti, antikoncepce, milostné záležitosti, morální otázky) spíše než o sexuálním chování. Nicméně sexuální edukace je důležitá pro sexuální socializaci dětí a jejich vývoj. Rodiče jsou uváděni adolescenty jako preferovaný zdroj informací o sexualitě (Somers & Surmann, 2004).

Eric Berne: Sex v lidském milování

Napsat komentář

Kniha Sex v lidskémpictureprovider milování, jejímž autorem je Eric Berne, za svou atraktivitu jistě vděčí i skvěle vybranému názvu (i mezi recenzenty o ní byl největší zájem ze všech knih za poslední dobu). Kdo by ale čekal šokující, případně lechtivé příběhy, měl by svou pozornost raději obrátit k jinému titulu.

Celý příspěvek →