„Každá doba má svou neurózu – a každá doba potřebuje svou psychoterapii“ říká V. E. Frankl v úvodu své přednášky. Neurózu současnosti pak spatřuje v existenciální frustraci a pocitu nesmyslnosti – nejspíš každý z nás se někdy zamýšlel nad smyslem svojí existence a snad o něm i pochyboval. Autor v této souvislosti trefně cituje Ernsta Blocha: „Lidé dostávají darem ty starosti, které jinak mají jenom ve smrtelné hodince.“

Na svůj útlý zevnějšek překvapí kniha opravdu členitým obsahem. Jádro díla, nazvané K rehumanizaci psychologii, tvoří série přednášek z roku 1957. Ty jsou doplněny přednáškou úvodní – Utrpení z nesmyslnosti života a dodatkovou – Co říká psychiatr na moderní literaturu? Přesto bych snad zejména čtenářům neobeznámeným s dílem autora doporučil začít částí poslední, nazvanou Dílo Viktora Frankla.

Peter Tavel (slovenský římskokatolický kněz a psycholog působící jako profesor na Univerzitě Palackého v Olomouci, tvůrce publikace Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla) nám zde zajímavým způsobem na několika stránkách představuje autora a jeho zasazení do kontextu jiných myšlenkových proudů. Nejprve jej srovnává s dalšími osobnostmi zejména z oblasti filosofie – maximálně stručně a výstižně, každému je věnováno maximálně několik odstavců. Samotné Franklovo dílo je popsáno sérií dvaceti tezi, které podle Tavela shrnují jeho chápání smyslu života.

Přednášky se pak zabývají jednotlivými oblastmi zájmu logoterapie – směru, vytvořeného Viktorem Franklem. Autor v nich rozebírá témata vůle ke smyslu, existenciální frustrace nebo slavné paradoxní intence. Pro studenty psychologie by mohla být zajímavá zejména druhá kapitola. Zde se Frankl vymezuje vůči smýšlení Freuda, Junga či Adlera a poskytuje nám kritický pohled na jejich systémy z pohledu logoterapie.

V souznění s autorovým vymezením vlastní terapie jako nespecifické najdeme v textu – snad s výjimkou kapitol paradoxní intence a dereflexe – jen minimum konkrétních popisů metod. Což ovšem nemusí být na škodu, hledá-li čtenář podněty k zamyšlení spíše než návody. Dostane se nám však mnoha příkladů z praxe, které dodávají filosoficko-psychologickým úvahám potřebné ukotvení a umožnuje nám lépe nahlédnout do logoterapeutického způsobu práce s klienty.

Kniha je nesmírně čtivá a přesto hluboce podnětná v téměř každé své větě. Staví nás před složité, zdánlivě neřešitelné filosofické problémy, ale přesto nás nezanechává v beznaději či nihilismu. Ačkoli autor nakládá na čtenáře nesmírnou tíhu zodpovědnosti, dává mu zároveň moc se s ní vyrovnat. Protože i v sebezoufalejší životní situaci je nám stále ponechána možnost volby. A jen na nás, jak se k ní postavíme.