Pochmurné deštivé dny mezi létem a Psychopařbou může studující psycholog trávit víceméně dvojím způsobem – sondou do hlubin lidské duše nebo sondou na dno půllitru. A ačkoliv coby hrdý Plzeňák nemohu říct proti druhé z variant ani popel (i kdybych chtěl!), rád bych se vás touto cestou pokusil pro tentokrát nalákat na první možnost, a sice formou četby kvalitní psychologické beletrie, kterou mám na mysli – jak možná už částečně napověděl název článku – román od francouzského romanopisce Émila Zoly, Nana. Pokud tak máte chvíli (čekáte na metro, vychutnáváte si luxus odpadlé hodiny statistiky, přemýšlíte nad vztahem barvy očí a znamením zvěrokruhu opodál sedícího spolužáka), neváhejte se pustit do tohoto textu, nastiňující v obrysech nejperverznější psychologickou pokladnici francouzské literatury…
Mravní pohroma na dvě doby
Román Nana je jedním z vrcholů tvorby francouzského autora Émila Zoly (1840-1902). Tento buřič a inovátor, naturalista par excellence, hlasitý kritik církve a společenských poměrů, ale zároveň i nejhlasitější odpůrce mašinérie spojené s tzv. Dreyfusovou aférou, zařadil toto dílo do svého rozsáhlého sborníku, celoživotního díla, románového cyklu „Les Rougons-Macquart. Histoire naturelle et sociale d’une famille sous le Second Empire“ (v překladu Rougon-Macquartové – přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za Druhého císařství). Není bez zajímavosti, že celý tento literární kolos velmi volně navazujících děl byl – vedle dalších Zolových děl – zařazen katolickou církví na seznam zakázané literatury, kde vydržel až do roku 1966.
Příběh nás zavádí do Paříže, již tehdy (a právě tehdy!) světové metropole umění, luxusu a přepychu, a sice v době tzv. Druhého císařství (1852-1870). Zářná doba prosperity a do nekonečna se táhnoucích mramorových bulvárů je nicméně ve světle všudypřítomných plynových lamp nasvícena z úplně jiné, odvrácené strany – strany prostitutek a kuplířů, alkoholiků a mravně se rozpouštějících paniček a jejich manželů z lepší společnosti.
Společným jmenovatelem této společenské masky a jejích trouchnivějících základů je Nana. Prosťoučké jméno (u nadšených čtenářů zarezonuje podobnost s Nabokovovou Lolitou) se všem dobře vyslovuje – chuďasům, studentům gymnázií, literárním kritikům, upjatým pánům ve skvělých fracích a redingotech – a Nana si tak i díky tomu rychle vydobývá přední postavení, nejprve coby herečka v zapadlém divadle, následně i v té nejvybranější společnosti, kterou vábí, jak se Zola bez obalu vyjadřuje, „silou svého ženství“.
Kyprá blondýnka, dcera dělníka a neúspěšné švadleny, kteří oba zemřeli na delirium, vzor krásy i toho nejpovážlivějšího pohoršení, dokáže získat kohokoliv. Je veřejným tajemstvím minimálně stovky elitářů bonapartovské Francie. V ovzduší stále rostoucího sebevědomí přivádí její rozmary na mizinu příslušníky starobylých šlechtických rodů, mimo jiné hraběte Muffata, jednu z nejzajímavějších postav knihy. Tento konzervativní staromilec a náboženský horlivec doslova zaprodá svoji duši ďáblu, a to v zdrcujících návalech výčitek svědomí a neukojitelné touhy po vášnivé lásce (a ponížení), kterou mu Nana – věčně v dobré náladě a neochvějné víře ve své mravní vítězství holky z ulice nad neprávem zbohatlými aristokraty – blahosklonně poskytuje.
Ve společnosti nejpochybnějších živlů, které dovádí někdy i k smrti, roste Nana ve skutečného anděla zkázy, majestátního ve svém ženství a jeho nejžádanějších přednostech. K rozuzlení celého dramatického příběhu dochází až v předvečer prusko-francouzské války, která je odrazem v křivém zrcadle vnitřnímu rozkladu – je jeho vnější, ještě mnohem tragičtější podobiznou…
Neřekl jsem toho mnoho. Vaše metro již pravděpodobně přijíždí na stanici, ve dveřích se nečekaně objevuje paní Hradcová se zprávou, že s tou statistikou je to nakonec úplně jinak… A mimoto vám nechci odhalit neskutečně vnitřně bohaté postavy, které jako gravitací pevně semknuté planety krouží kolem jednoho velkého, životodárného a zároveň i smrtícího ohniska – Nany. Mohu vás ale ujistit, že skuteční milovníci psychologie a trochu kontroverznější literatury si přijdou na své – román otevírá otázky víry a bázně z hříchu, prostituce, alkoholismu, lásky a nevěry, iluzí a přetvářek. A na zvídavou mysl pozorného čtenáře toho čeká ještě mnohem více.
u poprvé zamilovaný. Hluboce a opravdově. Spadnete do toho, bezelstně. Necháváte se pohltit polibkem každé stránky, vtáhnout do děje, do myšlenek. Těšíte se a šetříte si každou stranu, která tak krásně voní tím starožitnictvím, vedle kterého bydlela babička. Nálada knihy objímá… A pak je tu ten strach – z toho, že svazek jednou skončí. Že otočíte poslední list a už Vás čekají jenom pevné desky. Zůstane ve Vaší mysli, i když už nebudete spolu?
