Zřejmě hned ze začátku naštvu všechny ostatní ročníky, minulé i budoucí, když řeknu, že počasí nám na Albeři opravdu přálo, což se prý stává tak jednou za patnáct let. Celý pobyt bylo horko a svítilo slunce, což napomohlo uvolněné atmosféře.

Každý určitě měl nějaká očekávání i obavy ohledně toho, co se bude na seznamováku dít. Já mám třeba vždy trochu pocity tísně z organizované zábavy, ale musím uznat, že v počtu 58 lidí je to to nejlepší, co se dá udělat, abychom poznali co nejvíce spolužáků. Jinak se v takovém množství může snadno stát, že se vytvoří skupinky lidí, kteří se seznámí hned na začátku a obtížněji pak hledají cestu k ostatním.Tomu zabránil kreativně sestavený program, který byl bohatý a různorodý a nedovoloval nám se ani na chvíli se nudit. Vzácné chvíle volna každý trávil podle své chuti – procházkami po okolí, koupáním se nebo aspoň smáčením nohou v úžasně teplé vodě rybníku Osika, sportováním či dalším socializováním se ve večerních hodinách při lahodném moku.

Hned první večer nám začal tajemně, protože jsme dostali možnost noční prohlídky nedalekého kostela s největším oltářem v České republice, a dokonce jsme jen za svitu svíček mohli prozkoumat tamější katakomby. Vrcholem bylo pár kostí pohozených na čemsi připomínajícím oltář… Ale určitě to byly jen pozůstatky nějaké pečínky.

V úterý po obědě se část z nás vydala na průzkum okolí s nadějí na návštěvu nedalekého zámečku Terezín. Ten nás sice trochu zklamal, protože vypadal spíš jako taková starodávnější vilka, nicméně procházka dále do vesnice Albeř skýtala nečekaná překvapení, jako například samoobslužný výčep. Z něj sice při naší návštěvě tekla jen malinovka, ale je fajn vědět o pokrokových vynálezech.

Po večerech nám k popíjení hráli muzikálně nadaní studenti vyšších ročníků, kteří nám za dne organizovali seznamovací hry. Osobně jsem nikdy dlouho nevydržela, zmožená aktivitami na čerstvém vzduchu, ale kolovaly informace, že někteří ze spolužáků dokázali slavit až do brzkých ranních hodin. Ráda bych věděla, jak to dělají, protože ve dne vždy působili naprosto čerstvě.

Mile mě překvapilo, že se na soustředění objevily snad všechny důležité osobnosti katedry. Vyučující tak dali najevo zájem o studenty a předznamenali osobní atmosféru na katedře. Dalším vstřícným krokem od katedry pak byly dopolední přednášky seznamující se základy studijních plánů a organizací studia.

Jako liché se ukázaly obavy o stravování – ze spojení slov škola a stravování nejednomu z nás vstávají vlasy na hlavě. Nicméně se variace na školní jídelny tak, jak je známe, bohudík nekonala. Kuchařky na Albeři si nás vykrmovaly naprosto luxusními pokrmy a navíc byly moc milé.

Myslím, že můžu klidně mluvit za všechny, když poděkuji všem zúčastněným za skvěle strávené čtyři dny, vlastně takové prodloužené prázdniny!