Kniha keltské moudrosti byla napsána rukou irského spisovatele a filozofa Johna O’Donohue již před pětadvaceti lety a pro celosvětovou oblibu se knize dostalo i v českém překladu již druhého vydání. Přečtení knihy doporučuje mezi jinými i prezident Irska. A čím že je kniha tak ceněná?

Přiznám se, že jsem po knize sáhla bez jakékoliv hlubší znalosti autorova díla či keltské kultury. Získal si mě název knihy. Kdo by nechtěl přístup k moudrosti dávných kultur? Očekávala jsem vpravdě spíše něco jako výkladový slovník ve stylu knih Shirley Toulson, popis keltských rituálů, legend, tradic. V knize Johna O’Donohue jsem našla něco jiného, cennějšího.

V Knize keltské moudrosti autor propojuje vlastní hluboké úvahy a žité zkušenosti s keltskou tradicí, motlitbou a světovou poezií. Zavnímala jsem čtyři stěžejní pilíře, o které se autor opírá:

• Keltská moudrost – ve smyslu konceptu keltské spirituality, tradic a hodnot;
• Anam Cara – gaelský výraz pro “duševního přítele”, význam hlubokých vztahů, porozumění a propojení se sebou a svou duší a s druhými;
• Spojení s přírodou – vztah mezi člověkem a přírodou, vzájemná závislost, cykličnost;
• Spiritualita – zkoumání smyslu a poslání v životě, reflexe duchovního hledání

Kniha se skládá z šesti hlavních kapitol, které zkoumají různé aspekty lidské existence a spirituality. Jednotlivé kapitoly sestávají z řady menších oddílů plných filozofických úvah, příběhů, podobenství, ale i meditativních pasáží. Každou z šesti kapitol uzavírá autor požehnáním. Čtení jednotlivých kapitol knihy tak ve mě vzbuzovalo prožitky obdobné těm po účasti na liturgii. 

“Nemůžeme mimo sebe hledat to, co potřebujeme nalézt v sobě.”

Pro mě osobně představuje text vroucnou pozvánku k zabývání se celou řadou životně zásadních témat jako je přátelství a potřeba sounáležitosti, téma samoty a osamělosti, význam smysluplnosti v pracovním životě a v neposlední řadě také postoj ke stáří a smrti.

Oslovovalo mne zejména autorovo pojetí duše jako nehmotné schránky, která nás vždy objímá, a sounáležitosti s živými i mrtvými, kteří jsou vždy s námi a kolem nás, pokud se rozhodneme jejich oporu vnímat. Umím si představit, že by mohla oslovit čtenáře, kteří se chtějí (a mají odvahu) věnovat introspekci k tématům lásky, sounáležitosti a osamělosti, plnosti a nicoty, produktivity a poklidného stáří, významu života a smrti. Čtenářům, kterým sedí poetické a hloubavé texty se Kniha keltské moudrosti může stát laskavým průvodcem vlastní reflexí nad velkými tématy. 

Na druhé straně pro ty, kteří hledají konkrétní postupy, rady a doporučení může autorovo dílo působit až příliš lyricky či abstraktně. Určitě považuji za vhodnější pročítat knihu postupně a dát si čas na vstřebávání myšlenek, jinak zasetá moudrost nestihne vyklíčit.