Archiv štítku: láska

Držme se pevně – párová terapie zaměřená na emoce

 „V reakci na bolest svých rodičů jsem se zapřísahala, že se nikdy nevdám. Rozhodla jsem se, že romantická láska je iluze a past. Udělám lépe, když zůstanu sama, svobodná a volná. Pak jsem se ale samozřejmě zamilovala a vdala. Láska mě vtáhla do svých tenat, i když jsem ji od sebe odháněla,“ píše Sue Johnson, kanadská psycholožka, psychoterapeutka a autorka knihy Držme se pevně – párová terapie zaměřená na emoce.

Johnson_přebal

Vztahy a láska jsou témata, která zřejmě nikdy nezestárnou. Sue Johnson nabízí osvěžující pohled na párovou terapii skrz terapii zaměřenou na emoce (EFT čili emotion focused therapy) pocházející od Lese Greenberga. EFT je v Americe uznaná jako empiricky osvědčená metoda párové terapie, kdy až 75 % párů absolvujících EFT se zotaví z distresu a vykazují větší míru dlouhodobé spokojenosti. EFT tak sklízí lepší výsledky než třeba behaviorální terapie.

Základní myšlenky autorky je, že vztahy jsou citová pouta, v nichž jedinec hledá bezpečí. Silné emoce objevující se na sezení tak nejsou iracionální, naopak vychází z hlubokých a základních potřeb. Johnson vychází z Bowlbyho teorie vazby a říká, že milostný vztah je svou hloubkou a intenzitou obdobou attachmentu. Stejně jako děti v raném vývoji potřebují zejména pevnou a bezpečnou vazbu se svojí matkou, lidé ve vztazích potřebují citovou blízkost se svým partnerem. Máme-li pevnou vazbu, pevný vztah, je snadné se na druhého obrátit a lidé mohou být nezávislí. Cítíme-li nejistotu či úzkost, hněváme se a snažíme se jeden druhého kontrolovat nebo se naopak kontaktu vyhnout a být odtažití, stejně jako se chovají děti s nejistou vazbou ke svým matkám (viz studie Johna Bowlbyho a Mary Ainsworth).

Dokud nezaměříme svou pozornost na základní potřebu spojení a strach z jeho ztráty, pak nám standardní techniky (jako nácvik řešení problému, komunikační dovednosti, sexuální techniky aj.) nebudou moc platné. EFT se proto zaměřuje na vytvoření a posílení citového pouta tím, že identifikuje a transformuje klíčové momenty. Jejím základem je dostupnost (mám tě na dosah?), schopnost reagovat (mohu se spolehnout, že na mě budeš emočně reagovat?) a emoční angažovanost (vím, že mi zůstaneš na blízku?).

Kniha je rozdělena do tří částí, z nichž první se zabývá otázkou, co je to láska. V druhé části podává autorka zjednodušenou verzi EFT a předkládá čtenářovi 7 rozhovorů zachycujících klíčové momenty milostného vztahu, závěrečná část je věnována síle lásky, která se může ve vztahu znovu-objevit. Právě druhá část nám ukazuje, že čím déle mají partneři pocit ztraceného kontaktu s druhým, tím negativnější jsou jejich interakce. Třem základním autorka přezdívá „ďábelské dialogy“. Zde se hodí říct, proč název knihy Držme se pevně – Johnson vnímá pohyb ve vztahu jako tanec, a je na partnerech, jestli tančí v synchronicitě, či ne. Pak je potřeba odhalit, jaké kroky každý z partnerů tančí.

První ďábelský rozhovor nese jméno Najít padoucha, což je většinou bludný kruh obviňování, jehož účelem je např. sebeobrana. Terapeut zde může být pro pár jako pevný bod, kdo je upozorní na opakující se vzorec a kdo je přiměje se podívat na motivy jejich hádek. Druhým rozhovorem je Protestní polka, kdy jde zejména o vyvolání reakce, partneři se v tomto tanci často kritizují a brání či se stahují. Jeden z partnerů se pak domáhá jakékoli reakce, o které se domnívá, že bude lepší než partnerovo mlčení. Okamžiky blízkosti slábnou. A co s tímto tancem? Jak vypadá? Co vypovídá o vztahu? A jak moje kroky vtahují toho druhého? Třetím rozhovorem je Zamrznout a utéct, což je stav, kdy nikdo netancuje. Partneři mlčí, oba jsou stažení a snaží se chovat, jakoby nic nepotřebovali a nic necítili.

Kniha je pro mne volání po upřímné a intimní komunikaci mezi partnery. O tom, že každý si neseme nějaké bolavé místo, vůči kterému jsme hypersenzitivní a které, když je zasaženo, bráníme útokem či se stáhneme. Autorka kritizuje klasická řešení, která se domnívají, že spory v partnerství jsou spory o moc. Podle autorky jsou to často tahle bolavá místa, která mohou být spouštěčem ďábelských dialogů.

V knize se kanadská autorka zabývá i tím, jak vyhlásit v konfliktu mír, jak sladit své snahy o omezení negativních dialogů a rozptýlit pocit nejistoty. Je potřeba se naučit pozitivním vzorcům, aby partneři mohli navázat ztracené spojení, a vědět, že někdy i malé události mají velké následky a to, že se partneři hádají, nevadí. Žádný pár není imunní vůči zraněním, důležité je umět se o ně postarat a odpustit si je. Johnson se také zabývá tím, jakou roli hraje sex v dlouhodobém partnerském vztahu a v závěru se zamýšlí nad trvanlivostí lásky. Sama ji vnímá jako kontinuální proces a živý organismus.

Knihu považuji za velmi komplexní, doprovází desítky příkladů, kazuistik a přepsaných rozhovorů. Kniha díky tomu není zahlcující příručkou teorie, ale velmi praktickým pomocníkem. V každé kapitole nalezneme sekci „Nácvik a praxe“, kde jsou obsaženy návodné otázky. Terapeuti stojící na prahu párové terapie zde najdou řadu scénářů, jak své klienty mohou na této cestě doprovázet a být jim oporou v těžkých a odhalujících chvílích a jak je podpořit v jejich angažovanosti. Partneři zde mohou najít prostor k zamyšlení, reflexi vztahu. Knihu bych jednoznačně doporučila všem párovým terapeutům a díky lehkosti, s jakou je kniha psaná, i široké veřejnosti. Nevhodná je podle autorky jen pro lidi s těžší formou závislosti, v násilných vztazích a pro lidi s mimomanželskými vztahy, které narušují pozitivní atmosféru vztahu.

Tak, a jak tancujete ve vztahu vy…?

M. Scott Peck: Lidé lži

Morgan Scott Peck byl americký psychiatr, jenž ve světové literatuře proslul především svým dílem Nevyšlapanou cestou. Peckovy úvahy jsou ovlivněny jak jeho dlouholetou praxí psychoanalytického terapeuta, tak studiem psychiatrie a psychologie, ale i křesťanským vyznáním, které knihám propůjčuje nedílnou součást jeho úvah. Kniha Lidé lži, psychologie lidského zla předkládá bezpochyby další dílo hodné pozornosti nejen odborníkům, ale i lidem, kteří chtějí blíže pochopit, co se skrývá za stinnou stránkou lidské osobnosti.

lidélži

Autor v začátku své knihy upozorňuje na úskalí tohoto díla spojené s nebezpečností uplatnění poznatků proti dalším lidem. Samotné čtení není pro čtenáře jednoduchou záležitostí, jelikož se seznamujeme s těmi nejstinnějšími stránkami lidské psychiky, se kterými se autor za svoji dlouholetou terapeutickou praxi setkal. Z jednotlivých stránek čtenář postupuje společně autorem spletitou cestou lidského zla, aniž by získal jasnou a přesnou odpověď na otázky po jeho původu a projevech. Autor knihy se především zamýšlí nad tím, co doposud sám objevil, a vše podrobuje kritickým úvahám. S mnoha vyjádřeními je možné souhlasit, u dalších nás budou napadat kritické otázky. Jelikož ale sám autor zpochybňuje, že by existovala vědecky podložená základna psychologie zla, je na nás samotných, jak budeme o tématu uvažovat a k jakým závěrům sami dospějeme. Autor knihy se snaží upozornit především na to, že lidské zlo je přítomné a měla by mu být věnována pozornost, abychom s ním uměli co nejlépe zacházet.

Jak již bylo naznačeno, kniha není jednoduchým čtením. Čtenáři se vynořují značné emoce při setkávání se s konkrétními příklady z praxe. Zpočátku jsou příběhy zaměřené na jedince, nenápadné osoby ve světě, které projevují chování na první pohled možná logické a pochopitelné. Při bližším seznámení však dospíváme k závěru, že jednají proti lidské přirozenosti vůle k osobnímu růstu. Od příběhů jednotlivců autor knihy pokračuje dále ke kolektivním projevům zla a diskutuje nad otázkou důležitosti boje proti lenosti a narcismu, které mohou být jedním z možných vysvětlení přítomnosti tohoto fenoménu.

Mimo vlastní terapeutickou praxi se autor dále zabývá otázkou exorcismu, uvádí své vlastní zážitky z přítomnosti u tohoto procesu a nastiňuje možné vysvobození lidí od posedlosti zlým duchem. V danou chvíli se však snaží udržet i vědeckou stránku poznání, a jeho úvahy tak nejsou pouze subjektivní zkušeností.

Jistou životní moudrostí autora zůstává poslední kapitola, ve které spatřuje naději, že se zlem se dá bojovat. Naší šancí, jak se vypořádat se zlem, je dle autora láska. Díky velké otevřenosti závěrů autora, zůstává především na čtenáři, jak pojem lásky uchopí a naloží s ním v rámci svého osobního života.

Kniha stojí za povšimnutí mimo jiné terapeutům, kteří se setkávají s lidmi, u nichž pociťují velký odpor. Je možnost připuštění lidského zla jako samostatné diagnózy tím možným náhledem na práci s těmito klienty? Kniha Lidé lži může v těchto úvahách poodkrýt nový pohled, který můžeme dále podroboval vědeckému zkoumání, jak to i sám autor zamýšlel.

Deprese, panické ataky, PPP: XX. část

Láska

landscapes manly unitedstatesKdyž jsem se rozhodla psát tento článek, zaplavil mě nepopsatelný pocit vděčnosti.
Vděčnosti za to, že jsem nikdy nepřestala milovat. Ani v těch nejhorších chvílích, ani v sebetěžší situaci. Poznala jsem, co je to skutečná vděčnost. Za to, co mám. Za to, že můžeme milovat. Proč této schopnosti nevyužíváme více?

Ačkoliv jsem se dotkla nejhlubšího dna vlastní existence, nikdy jsem nepřestala věřit v to, že láska je silnější než kterékoliv trápení a starost. Netvrdím, že je to lehká a bezbolestná cesta. Je plná pádů a zakopnutí. Cesta, která vede k životu. Jste však o něco bohatší než ostatní. Poznali jste, jaké to je, když člověk netouží po ničem jiném, než po klidu. Klidu od života. V neposlední řadě mě to naučilo milovat. Mít, jak se říká, „srdce na dlani“, protože věřím, že to má smysl. Věřím, že milovat je to nejkrásnější, co člověk dokáže. Nemyslím pouze lásku partnerskou. Myslím tím také lásku k rodičům, známým a přátelům.

Naučila jsem se ukazovat, jak moc miluji blízké. Ráda o sobě říkám, že jsem takový „věrný pes“. Neumím ani popsat, jak moc takové lidi miluji. Cítím obrovskou vděčnost, že tu se mnou jsou. Přesně okamžiky jako jsou ty, kdy je vám ouvej, vám ukážou, kdo stojí za vaši lásku. Možná jsem naivní, ale já věřím, že se vyplatí být na sebe hodní a milí. Vždy, když jsem se k někomu chovala hezky, tak se mi také stejné chování vrátilo. Je mi neskutečně líto lidí, kteří jsou nešťastní z vlastního života a nejsou schopni lásky. Dělá jim potěšení urážet druhé jen proto, aby si mohli říct, že někdo jiný má také problémy. Jsem vděčná za to, že nejsem a nikdy nebudu jedním z nich.

Je jedna věc, kterou nenahradí žádné peníze ani úspěch světa. Když vidím, že jsou lidé, které mám ráda, šťastní, usmívají se, mají radost ze života. K čemu je úspěch, pokud nemáme kolem sebe lidi, kteří by nás neměli rádi? K čemu se pachtíme za úspěchem? Proto, abychom se cítili šťastní? I když žijeme ve společnosti, kde se lidé dívají spíše na sebe, než na ostatní, nepřestala jsem věřit, že hodní lidé existují. Nepřestala jsem věřit, že k sobě lidé dokážou být hodní a vstřícní. Nepřestala jsem věřit, že zázraky se dějí.

Daydreamer

Moje rodina a přátelé mi každým dnem dokazují, že všechno to, co jsem napsala, má smysl. Má smysl se ohlížet na druhé, protože právě oni jsou ti, kteří tu pro vás vždycky jsou. Nezáleží na pomluvách a jedovatých poznámkách okolí, které si tím chce jen ulevit svému vlastnímu trápení. Nezáleží na hádkách a závisti. Nezáleží na tom, co lidé říkají o společnosti. Jediné, na čem opravdu záleží, je věřit. Věřit a chovat se tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám, protože jsem na vlastní kůži pocítila, že se vám to vrátí jedině v dobrém. Zažila jsem i situaci, kdy jsem špatně odhadla lidi, kterým jsem důvěřovala a zranili mě takovým způsobem jako ještě nikdo. Dali mi neskutečnou lekci do života. Tenkrát jsem uvěřila, že mají pravdu. Že bych se měla stydět za to, co jsem prožila. Za to, co prožívám a pravděpodobně ještě prožiji. Ublížilo mi to takovým způsobem, že pokaždé když na to pomyslím, tak mě bolí u srdce. Po čase jsem si ale díky svým skutečným přátelům uvědomila, že tohle nebyl můj problém, ale jejich.

Všechny špatné i dobré zkušenosti mě v životě obrovsky posunuly a ovlivnily. Pomohlo mi to k tomu, abych si uvědomila, že úspěch, peníze a ostatní povrchní věci nejsou to, co by mi přineslo štěstí. Štěstí mi přinese jedině láska. Láska k druhým. Srdci na dlani a dobré skutky, za které nic neočekávám. Jsem vlastně ten nejšťastnější člověk, protože cítím lásku. A nikdy se jí nevzdám, ať se děje cokoliv. Nebojte se milovat, stojí to za to.

Brad Blanton: Radikální upřímnost

„Jsem v pořádku, děkuji.“

„Rád bych přišel, bohužel už ale mám na víkend plány.“

„Kdepak, vypadáš v těch šatech skvěle!“

Žijeme v době, kdy je říkání lží či polopravd naší každodenní součástí. Kolikrát si ani neuvědomíme, že jsme nebyli tak zcela upřímní. Lhaní se stalo životním stylem. Zalžeme ze strachu, zalžeme z pohodlnosti, zalžeme z milosrdnosti, zalžeme záměrně. Společnost nás k tomuto vychovává. Dělají to tak všichni. A současně i všichni tyto drobné lži od druhých očekávají, a tedy se nad nimi ani nepozastaví. Znamená to však, že je to tak v pořádku?

radikalni-uprimnost-jpg

Sami upřímnost a pravdu vyžadujeme. Chceme slyšet upřímné názory druhých, proto přeci otázky pokládáme. Uvědomujeme si, že upřímná komunikace je základem kvalitních mezilidských vztahů a intimity, že by bez ní nemohly existovat. Pokud však sami stojíme před rozhodnutím, zda říct pravdu, nebo si skutečnost mírně poupravit, snadno sklouzneme k druhé z možností.

Pravda nás přitom k druhým lidem přibližuje. Nemusí se jim vždy líbit, co jim říkáme. Vědí ale, že říkáme pravdu, a tedy že nám mohou důvěřovat a že se na nás mohou spolehnout. Pokud druhým lžeme, není to projevem lásky. Ani respektu.

Pokud jde o říkání pravdy, neexistují podle Brada Blantona žádné kompromisy. Pravdivě je potřeba říkat zcela všechno. Neexistují žádná tabu. Půjčili jste si v osmnácti bez dovolení od rodičů auto? Řekněte jim to! Podvedli jste před dvěma lety na večírku svého partnera? Řekněte mu to! A do detailů mu popište, co konkrétně jste dělali a jak se vám to líbilo.

Buďte upřímní k ostatním lidem.

Říkejte jim pravdu úplně o všem.

Buďte upřímní v každé situaci.

Kniha je jakýmsi přehledem toho, jak jsme se do kolotoče neustálého lhaní a zatajování dostali. A současně návodem, jak se z něho osvobodit. Pomůže převzít zodpovědnost za své myšlenky i činy.

Nemohu říci, že se ztotožňuji se všemi autorovými myšlenkami. Představa stoprocentní upřímnosti za všech okolností mi (alespoň v tuto chvíli) není zcela blízká. Je přeci jen nutné rozlišovat mezi okamžiky, kdy říkání pravdy na místě je, a okamžiky, kdy pravdou jen zcela zbytečně druhým ubližujeme. Podobně si nejsem jista, zda je možné neupřímnosti či lhaní přisuzovat tak velký vliv, jaký jim přisuzuje autor, tedy například tvrdit, že jsou zdrojem fyzické bolesti aj.

Přesto pro mě byla kniha velmi inspirativní a k přečtení (s otevřenou myslí) bych ji rozhodně doporučila téměř každému. Vhodná bude i pro jedince směřující k psychoterapii, neboť nabízí mnoho podnětných myšlenek. Ostatně sám Brad Blanton psychoterapeutem je. A právě radikální upřímnost ve vztahu ke svým klientům uplatňuje. A také ji od svých klientů vyžaduje. Jen je potřeba počítat s tím, že zřejmě někomu nesedne nejen pro velmi silné názory, ale také pro velmi silné výrazy. Autor si zkrátka nebere servítky a pro ostrá slova nechodí příliš daleko.

Kniha, která mi změnila život – Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku

Bylo to jako být znovlargeu poprvé zamilovaný. Hluboce a opravdově. Spadnete do toho, bezelstně. Necháváte se pohltit polibkem každé stránky, vtáhnout do děje, do myšlenek. Těšíte se a šetříte si každou stranu, která tak krásně voní tím starožitnictvím, vedle kterého bydlela babička. Nálada knihy objímá… A pak je tu ten strach – z toho, že svazek jednou skončí. Že otočíte poslední list a už Vás čekají jenom pevné desky. Zůstane ve Vaší mysli, i když už nebudete spolu?

Celý příspěvek

Recenze workshopu Mapy lásky

Jistě jste se již – minimálně v rámci výuky – setkali se jménem John M. Gottman. Zajímáte-li se více o vztahy, neunikla vám nejspíše ani jeho (prozatím jediná) do češtiny přeložená kniha Sedm principů spokojeného manželství: Praktický průvodce fungováním dlouhodobých vztahů.

Kniha však není jedinou možností, jak se o Gottmanově výzkumech a současně o jím zjištěných principech, které přispívají ke spokojenému manželství, dozvědět; s teorií i praktickými cvičeními máte možnost se aktivně seznámit na workshopech Mapy lásky, které pořádají Petr Koch a Lucie Němcová. Ti se mimo jiné podíleli na překladu již zmíněné publikace a také díky licenci od Gottman institutu přeložili workbook, který je plný cvičení, která si páry mohou pro zkvalitnění vztahu na workshopu i po něm společně procházet.

Já jsem se zúčastnila ochutnávky tohoto jejich kurzu, která se konala dne 10. dubna 2017 ve společnosti Maitrea.

logo-footer

Jak již bylo řečeno, kurzem provází Petr Koch a Lucie Němcová.

Petr se k tématu partnerských vztahů dostal přes obchodní branži a vedení lidí. V roce 2014 získal certifikát v Gottmanově institutu a následně začal Gottmanovy myšlenky rozvíjet i v České republice. Párům, se kterými na svých workshopech pracuje, se snaží poskytnout zejména bezpečný prostor, neboť právě tuto kvalitu považuje v partnerském vztahu za tu nejcennější.

Lucie vystudovala fakultu architektury na ČVUT, vztahy ji ovšem zajímaly prakticky odjakživa. Gottmanovo učení ji přišlo jako velmi cenné, i proto se rozhodla jeho myšlenky šířit ve společnosti dále. Oceňuje zejména otevření možností lépe porozumět vlastním emocím, způsobům komunikace i potřebám.

Na ochutnávce jsme se mimo sympatické dvojice lektorů sešli v celkem sedmi partnerských dvojicích. Již to samo o sobě bylo jedinečné, neboť se jednalo o Petrovo a Lucčino první ochutnávkové setkání, na které dorazily pouze páry. Měli-li byste tak zájem zúčastnit se ochutnávky také, ovšem pouze jako jednotlivci, určitě se proto nemusíte ničeho obávat – vyčnívat velmi pravděpodobně nebudete.

Po krátkém představení a sdělení našich očekávání jsme pro zklidnění a zpřítomnění začali krátkou skupinovou meditací. Poté již přišlo na řadu první partnerské cvičení, konkrétně vzpomínání na příjemné okamžiky v souvislosti se seznámením se s partnerem a jejich následné vzájemné sdílení. Ochutnávka tak začala velmi příjemně a pozitivně, a to i pro páry, které si primárně přišly pro rady, jak překonat současnou partnerskou krizi.

Po cvičení jsme již byli uvedeni do teorie sedmi principů pro spokojené manželství a současně také čtyř jezdců apokalypsy, tedy principů, které naopak vedou k nespokojenosti či dokonce rozpadu manželství. Samozřejmostí byl dostatek prostoru pro možné dotazy, čehož všichni účastníci hojně využívali. Lektoři reagovali pohotově, vzájemně se doplňovali a nám tak poskytli komplexní odborné odpovědi a vysvětlení, ze kterých bylo patrné, že jsou v daném tématu skutečně velmi vzdělaní.

Pro zpestření a zažití teorie v praxi jsme následně – nejprve individuálně, poté opět v partnerské dvojici – pracovali na prvním ze zmíněných principů, totiž mapování našeho partnera. Krom tohoto konkrétního cvičení jsme dostali také četné inspirace k dalším možným praktickým cvičení, která je možné s partnerem vyzkoušet.

Osobně jsem měla z ochutnávky i lektorské dvojice opravdu velmi dobrý dojem. Petr i Lucie působili velmi odborně a vzdělaně, současně však i skutečně lidsky. Nesetkávali se s námi na úrovni učitelů a žáků, ale spíše zkušených mentorů, kteří mohou poradit, a zejména pak provázet.

V závěrečném zhodnocení jsem si ověřila, že s tímto pocitem jsem neodcházela jediná. Všichni z účastníků si z ochutnávky odnášeli cenné rady i příjemné zkušenosti; dokonce i ti, kteří byli druhým z páru tak trochu „donuceni“ se kurzu zúčastnit.

Že nešlo jen o prázdné fráze bylo ostatně možné pozorovat v průběhu celého večera. I ty dvojice, které přicházely v aktuální partnerské krizi a tento kurz byl pro ně jednou z posledních možností, kterou chtěly vztah zachránit, se v průběhu ochutnávky na svých místech fyzicky přibližovaly jeden k druhému; v obětí a držení za ruce končilo pět z párů.

Kurz tedy nedoporučuji jen zájemcům o vztahy z hlediska profesionálního zaměření; mnoho pozitivního a nového přinese i do vztahů vlastních. Ačkoli si to mnohdy neuvědomujeme, často operujeme s četnými domněnkami o našem partnerovi. Skutečnost, kterou tento kurz zprostředkovává, nás pak dokáže velmi překvapit.

Současně je workshop velkým přesahem samotné Gottmanovy knihy. Přestože i ta četná cvičení nabízí, víkend věnovaný partnerovi i celému vztahu je přínosem daleko větším. Krom zažití a vyzkoušení všech principů je cenným i pro skupinovou práci a setkávání se s druhými a jejich příběhy i možnými problémy.

Zaujala-li vás recenze ochutnávky partnerského workshopu Mapy lásky, určitě si nenechte utéct další z ochutnávek, která se bude konat již 17. května, či přímo víkendový workshop, na kterém se krom s teorií seznámíte také s četnými cvičeními, které se svým partnerem budete moci rovnou vyzkoušet. Workshop se uskuteční poslední květnový víkend, tedy 27.-28. května.

V obou případech se připravte na intimní setkání jen v několika párech (na ochutnávce pak i jednotlivců) a lektory. Přístup na každé z ochutnávek či víkendových workshopů je vždy individuální a plně se přizpůsobuje skupinové dynamice. Vždy je nicméně potřeba jistá míra otevřenosti – ostatně právě pouze tehdy, budete-li otevřeni novým poznatkům, zkušenostem i sdílení, odnesete si z workshopů do partnerského soužití maximum. Netýká se to jen otevřenosti v rámci celé skupiny, ale také „pouze“ v rámci sdílení v páru: hovořit otevřeně o vztahu před partnerem i s ním je přeci jen pro mnohé velmi křehkou záležitostí.

Více se o workshopu, lektorech a také Gottmanovi můžete dočíst na webových stránkách Mapy lásky.

Robert J. Sternberg: Láska je příběh

Adam a Eva, Romeo a Julie, Henry Higginpictureproviders a Lízu Doolittleová, Brad a Angelina, Alexandr Veliký a Roxana, Alexandr Veliký a Héfaistión,… Tyto a mnoho jiných dvojic cosi spojuje – zamilujeme-li se, začínáme tvořit vlastní dějovou linku. Jedinečnou, osobitou, naší. Takovou, ve které se zas a znova bude vyjevovat (ne)jedna skutečnost, a sice, že: Láska je příběh.

Celý příspěvek

Verena Kast: Závist, žárlivost a jejich smysl

Proč je důležité dopictureprovider-11zvědět se něco o závisti, žárlivosti a jejich smyslu? Jsme těmito přirozenými emocemi obklopeni po celý život, ať už z naší strany, nebo od druhých. Nejedna závist přiměla naše předky k revoluci volající po společenské změně. Nejedna žárlivost už zničila vztah, důvěru, lásku. Jedná se o cyklické procesy, tyto pocity nás neopouštějí, a proto není od věci nad nimi zapřemýšlet a pokusit se najít smysl ve zdánlivě zcela negativních emocích. Nová kniha Vereny Kast je pro vykročení tímto směrem velmi vhodná.

Celý příspěvek

Martin Buber: Já a Ty

Svět je pro člověka dvojí, neboť i jepictureprovider0ho postoj je dvojí. Tak začíná knihu Já a Ty Martin Buber, židovský filosof ovlivněný Feuerbachem, Kierkegaardem a chasidskými příběhy. Jeho koncepce patří do oblasti filosofie dialogu, filosofie individuálního vztahu s druhou osobou. Takové setkávání se podle něj děje ve dvou modech, jimž zasvětil právě tuto knihou. Nakladatelství Portál vydává její 4., přepracované a doplněné vydání.

Celý příspěvek