Archiv autora: Gabriela Míková

Pedagogická psychologie pro učitele: Psychologie ve výchově a vzdělávání

Interakce mezi učiteli a žáky, výchovný a vzdělávací proces působící na rozvoj celé osobnosti dítěte patří mezi předmět pedagogické psychologie. Teoretické poznatky tohoto oboru mohou sloužit v praxi odborníkům, kteří se věnují pedagogické činnosti.

Předkládaná kniha obsahuje hluboký teoretický vhled do problematiky pedagogicko-výchovného působení z hlediska psychologie. Text je přehledně členěn, je doplněn medailonky významných teoretiků, kteří měli vliv na myšlenkové proudy v této oblasti. Významným přínosem knihy je ocenění a představení jak zahraničních, tak především českých odborníků, kteří obohatili svými příspěvky a vlastním aktivním působením podobu našeho vzdělávacího systému.

Úvodní část knihy patří historicko-kulturnímu vymezení pedagogické psychologie a seznámení se se základními sociálně-psychologickými teoriemi, které jsou platné v pedagogické praxi. Samostatná kapitola je věnována základním druhům učení. Celému procesu vyučování (zahrnujícího účastníky výuky, nastavování a hodnocení cílů, metody výuky, formy a prostředky výuky, plánování a reflexi vzdělávacího procesu) je věnována podrobná kapitola věnující se novým teoretickým modelům s dopadem pro praxi.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Psychologické aspekty výchovného působení v rámci výuky a možnosti jeho přínosu jsou zpracovány v samostatné kapitole. Tato kapitola poskytuje i teoretický vhled pedagogickým pracovníkům na působení výchovy v primární rodině a možné dopady na pozdější chování dítěte.

Závěrečná kapitola se věnuje podrobně výzkumným metodám a diagnostické činnosti uplatňované v pedagogické psychologii, přínosem je uvedení speciálních diagnostických metod vyžadující hlubší přípravu pedagogického pracovníka.

Kniha je vystavěna na odborných publikacích, jejichž soupis je k dispozici na konci knihy společně s přehledným rejstříkem. Knihu ocení především ti, kteří se ve výchovně-pedagogické praxi chtějí opírat o vědecky podložená fakta a svoji praxi rozvíjet na podkladu kvalitního teoretického zázemí. Publikace vedle vymezení základních pojmů a teorií přináší také vhled na možná úskalí jednotlivých oblastí pedagogické praxe. Text je příkladem učebnicového výkladu, avšak přehledně graficky členěn, součástí kapitol je souhrn klíčových slov a shrnutí. Text je doplněn odlehčujícími ilustracemi a zajímavými poznámkami k životopisným charakteristikám teoretiků tohoto oboru.

Aktivity pro starší děti s PAS aneb Jak budovat sebevědomí, vnitřní klid a vztahy

Nabízená kniha vychází z několikaletých zkušeností dvou psycholožek, které se věnují dětem s poruchami autistického spektra. Ve své praxi staví na principech mindfulness, které se snaží představit i v útlé praktické knížce věnované především dospívajícím dětem s poruchami autistického spektra. Kniha je psaná jednoduchou a přehlednou formou, nabízí krátký úvod, jak knihu efektivně využít, ale především množství konkrétních a jednoduchých cvičení na obtíže, se kterými se nejen děti s poruchami autistického spektra mohou setkat.

Kniha je členěna do tří částí. Kapitoly jsou uvedeny konkrétními příběhy, které popisují obtíže, se kterými se dospívající může potýkat. Příběh je velmi názorný a slouží jako dobrý prostředek pro přiblížení, v čem mohou dále uvedené techniky dítěti pomoci.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

První část knihy se věnuje zklidnění těla a mysli, zaměřuje se především na práci s dechem, která stojí v základu všech cvičení mindfulness. Postupuje se od základních cvičení pozorování dechu, až ke složitějším cvičením pracujícím s uvolněním těla pomocí imaginace.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Druhá část knihy se věnuje hlubšímu sebepoznání hlavně z hlediska rozpoznání a práce s vlastními pocity. Konkrétní cvičení přináší návod, co dělat při pocitech smutku či návalech vzteku. Hlouběji se věnuje práci s vlastními myšlenkami, jak se vypořádat s těmi negativními a zlepšovat tak i své sebepojetí.

Třetí část publikace staví na předchozích získaných kompetencích a využívá je při navazování kontaktu s druhými lidmi. Přináší konkrétní možnosti, jak se nebát navazovat vztahy s druhými i přes obtíže, které s sebou mohou poruchy autistického spektra přinášet. Povzbuzuje dospívající v tom, aby se nebáli navazovat vztahy a nabízí provázení po celou dobu této snahy.

Kniha se velmi dobře čte, je přehledně členěná, jednotlivá cvičení jsou jasně popsána. Název knihy působí lehce zavádějícím dojmem, jelikož cílí na skupinu dětí s poruchami autistického spektra. Avšak vzhledem k zaměření na úzkostné pocity, budování sebevědomí a vztahů s druhými, může být přínosná i pro další dospívající, kteří si v těchto oblastech nejsou sami jistí. S knihou mohou pracovat jak rodiče či učitelé, tak samotné děti a dospívající. Velmi užitečná může být pro všechny v pomáhajících profesích, kteří ocení rychlá a efektivní cvičení pro děti a dospívající se zmíněnými obtížemi nejen z oblasti poruch autistického spektra.

Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci?

Samotný titulek knihy Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci? by sám o sobě stačil pro vysvětlení, s čím se skrze příběh jedné dánské rodiny rozhodnuté pro život v souladu s přírodou můžeme seznámit. Autorka knihy Andrea Hejlskov předkládá na jednotlivých stránkách svoji zkušenost od samotného počátku vznikaní rozhodnutí o životě mimo civilizaci až ke všem praktickým i filosofickým otázkám samotného světa v divočině.

Na konci recenze si můžete přečíst rozhovor s autorkou knihy.

 Hejlskov_přebal

Andrea Hejlskov je autorkou blogu a tento styl psaní je vlastní i předkládané beletristicky psané knize. Vyjádření autorky je nutně spjaté s tím, že jejím bývalým povoláním zůstává psychologie, i díky tomu knize nechybí především zaměření se na reflexi prožitků jednotlivých členů rodiny, než návod na přežití. Čtenáři ocení jednoduchou strukturu textu společně s napětím, zda rodina svoje rozhodnutí ustojí a zvládne dosáhnout vytyčeného cíle. A tak možná na mysli vytanou stejné sázky pro či proti, jako probíhaly v nejbližší vesnici mezi domorodými osadníky na to, zda šestičlenná rodina krutý boj navzdory přírodě zvládne.

Kniha přímo vybízí k diskuzi, otevírá obrovský prostor pro polemiku nad současným konzumním světem a možnostmi, jak se proti tomuto světu vymezit. V knize se seznamujeme s tím, jak autorka se svým mužem společnost hodnotí, chtějí se vůči ní vymezit, nechtějí být svázáni nastavenými pravidly a chováním. Jedná se o jistý paradox vymezení se vůči společnosti jako masy lidí a zároveň jsou to členové té samé společnosti, které si knihu čtou. Na druhou stranu, jak jinak společnosti nastavit zrcadlo než v přímém kontrastu? Autorka pojímá svoji zkušenost jako obohacující a i takovým způsobem ji předává dále.

Vlastní příběh knihy je prostý. Rodina se přestěhovala do švédských lesů, ve kterých se snaží co nejvíce respektovat přírodu a žít s ní v souladu. I technické vymoženosti naší doby jsou začleněny do běžného života v lese tak, aby byly využívány s rozmyslem a neškodily. I to je vysvětlení, jak si autorka udržuje kontakt se společností skrze blog. Velmi zajímavou část tvoří prožívání čtyř dětí, je registrován posun v jejich chování díky životu v přírodě, ale i vymezování se vůči tomuto způsobu života.  Možná může přijít až pošetilé, že střet jednoho dítěte s vlkem je popsán jako jeden z normálních příběhů na pár řádcích – kolik reportáží by asi bylo natočeno a shlédnuto o takové příhodě v běžné civilizaci?

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ač se jedná o subjektivní vnímání autorky, navíc jako matky dětí, která své rozhodnutí musí ustát, na knize lze ocenit především snahu předat nezkreslený příběh ve smyslu nezatajování stinných stránek tohoto rozhodnutí. Předně jde o neshody rodiny, které jsou běžnou součástí a které bychom předpokládali, že by mohly zmizet s tím, jak zmizí stres z hektického způsobu života. Nezmizí. Naopak. Problémy, konflikty, zrady, pocity viny se musí řešit, jelikož není kam jinam utéci, ať už do jiného pokoje či k technice. Obohacující je však proces řešení těchto neshod a odnášení si zkušenosti do dalšího života. Jde o příběhy, které se nutně pojí s tím, co je pro člověka bazálně důležité.

Nechybí ani popis běžných dnů naplněné prací, stavbou, odpočinkem nebo kontaktem s dalšími lidmi. Důležitý moment je provázanost lidí, kteří jsou nějak spjatí s rodinou tím, že volí stejný nebo podobný způsob života. V knize je patrná určitá závislost na společnosti a širších příbuzných, bez kterých by rodina fungovat pravděpodobně nemohla. Nicméně ani to nesnižuje váhu vyjádření orientovaných na život s větším ohledem na přírodu.

Kniha se může stát inspirací v dnešním světě pro citlivější vnímání přírody, kritickému hodnocení konzumního způsobu života či zamyšlení se nad vztahy mezi lidmi.

Rozhovor s autorkou knihy:

Vymanit se ze škatulek a prožít život až na dřeň

Alfred Adler: Člověk, jaký je – základy individuální psychologie

Píše se listopad roku 1926 a Alfred Adler dopisuje svoji předmluvu ke knize Člověk, jaký je – základy individuální psychologie, aby mohla být následujícího roku představena širokému publiku. Od doby prvního publikování uplynulo přes devadesát let, ve kterých kniha prošla řadou revizí, aby nakonec byla znovu vydána v českém překladu.

 Adler_přebal

Individuální psychologie Alfreda Adlera je založena na jeho brilantním pozorování okolního světa a lidí v něm. Autor v začátku své knihy představuje toto dílo jako souhrn proběhnutých přednášek k teorii individuální psychologie a nabádá k obezřetnosti v poznávání lidí, které může hlubší a přesnější pochopení psychiky člověka napomoci. Adler velmi obratně pracuje s jazykem, jeho vyjádření nepostrádají hloubku a řadu metafor. Ač mu bývá právem přisuzována schopnost vládnout písemnému projevu, čtenář se k některým myšlenkám pravděpodobně bude vracet i opakovaně, aby plně pochopil šíři sdělení. Významnou součástí celé knihy jsou i konkrétní příběhy pacientů, na kterých Adler demonstruje své závěry.

Předložený titul je členěn do dvou hlavních částí. První z nich se nazývá všeobecnou, poskytuje nám seznámení se s Adlerovým pojetím lidské duše a důležitosti pochopení cíle jedince. Nevynechán není ani pohled autora na společenské působení na člověka, nechybí podrobné vysvětlení pocitu méněcennosti ani příspěvek k roli sourozeneckého pořadí. Zajímavým pohledem na tehdejší společnost mohou být poznatky o vnímání ne-rovnosti mužů a žen a z nich plynoucích důsledků pro psychiku člověka.

Druhá část knihy obrací pozornost k charakteru a jednotlivým typům povahy člověka. Zevrubně je zde popsáno široké spektrum povahových rysů, se kterými se můžeme setkat v běžném životě. Závěrečná kapitola je doplněna o část věnující se afektům, které autor člení na spojující a rozlučující.

Závěr knihy je obohacen komentářem pana profesora Zbyňka Vybírala, který přináší zhodnocení některých názorů, se kterými se v knize seznamujeme, s ohledem na pokračující výzkum a vývoj teorií v oblasti psychologie osobnosti.

Předložená kniha patří ke klasickým dílům psychologie počátků dvacátého století. Psychodynamické zaměření poznání člověka u Adlera nelze pominout, ač v řadě myšlenek bychom již mohli spatřovat i humanistický pohled na duševní život jedince. I v dnešní době Adlerovo dílo může předkládat poznatky, které s jistou mírou obezřetnosti, mohou přinést obohacení pro lepší pochopení některých jevů člověčenstva.

Deprese, odkaz předků: Transgenerační proces

Sylvie Tanenbaum ve své knize Deprese, odkaz předků zaměřuje pozornost k tématu transgeneračního přenosu. Při psaní vychází především ze své dlouholeté psychoterapeutické praxe, ve které se s daným tématem setkala a měla příležitost s ním odborně pracovat. Samotný název knihy odkazuje na téma deprese, kterému se podrobně autorka věnuje v první části knihy. Seznamuje čtenáře s vymezením pojmu deprese a aktuální prevalencí tohoto duševního onemocnění. Pozornosti neunikají jednotlivé obrazy deprese a její možné příčiny. Důležitou zmínkou je i fakt, že v případě diagnostikované deprese je důležitá psychoterapeutická pomoc a podpora odborníků.

        Deprese, odkaz

Druhá část knihy se věnuje jedné z možných příčin deprese, kterou autorka spatřuje v transgeneračním přenosu. Vysvětluje tím tak možnost výskytu deprese u lidí, jejichž předkové sami prošli traumatickými událostmi, které nebyly dostatečně zpracovány. Na další generace tak mohla být přenesena neodžitá truchlení či tajemství, která se v psychice nynější generace mohou projevit.

Téma transgeneračního přenosu se v psychologické praxi objevuje již v jejích počátcích. V současné době však toto téma znovu ožívá, je mu věnována větší pozornost a jsou přinášeny nové poznatky. Teoretické zázemí se prozatím opírá především o kvalitativní šetření a zkušenosti z praxe. I autorka ve své knize neuvádí žádný výzkum, který by dostatečně mohl uspokojit exaktně laděné čtenáře.

Naproti tomu v knize představuje mnoho příkladů ze své terapeutické praxe, které přibližují možnosti fungování transgeneračního přenosu a jeho dopadu na psychiku jedince. I sama autorka zmiňuje velkou důležitost opatrné práce s tímto tématem pod vedením zkušeného odborníka. Odhalování historie předků může napomoci k hlubšímu porozumění současného psychického obrazu jedince. Zároveň je důležité mít na paměti, že mnohé skutky předků zůstanou jen historií, kterou nelze změnit a je na člověku samotném, jaký postoj k ní zaujme.

K bližšímu pochopení historie jedince slouží tzv. sociogenogram. Ve zjednodušené formě by se mohl připodobnit stromu života, na kterém budou znázorněna všechna data důležitá z hlediska trangeneračního přenosu na psychiku jedince. Po zpracování tak můžeme nahlédnout na jednotlivé červené nitky spojující osudy jedinců v řadě generací. Ať se již jedná o dramatické události, traumata, tajemství, duševní onemocnění či nadání nebo přesvědčení, vše v rámci sociogenogramu má být v co největší míře zvědoměno. I prázdná místa mohou v mnohém naznačit možnosti pro psychoterapeutickou práci.

Ke konci knihy se autorka věnuje právě možným formám odborné psychoterapie, které mohou člověka osvobodit od událostí dávno minulých způsobujících nynější depresivní symptomy. Popisuje podrobně jednotlivé možnosti terapeutických nástrojů, u kterých uvádí i konkrétní příklady z praxe. Neopomíjí jak přínosy těchto nástrojů, tak také jejich omezení a úskalí.

Kniha je psána čtivou formou, doplněna o řadu citátů a konkrétních příběhů. V jednotlivých pasážích je na čtenáři, jak moc kritický bude k jednotlivým vyjádřením, jelikož ne všechna tvrzení jsou vědecky podložena. Velký přínos pro psychoterapeutickou praxi je však v možnosti využití transgeneračního přenosu jako jednoho z vysvětlení současných depresivních symptomů nynější generace. Kniha může sloužit i jako podpora tomu, že co uděláme nyní pro sebe a svoji psychiku, může se promítnout do dalších generací, které přijdou po nás.

Zanedbávání dětí: příčiny, důsledky a možnosti hodnocení

Téma zanedbávání dětí jako jedné z forem syndromu CAN (tzn. syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) je autory předkládáno ve snaze upozornit na aktuálnost této oblasti. Odborných publikací zaměřených pouze na téma zanedbávání dětí je v našem prostředí nedostatek. I sami autoři přiznávají, že vycházejí především z anglosaských výzkumů, jelikož zde chybí dostatečné zázemí zkoumající toto téma. Nicméně informace jsou přenositelné i do našeho prostředí v oblasti péče o zanedbávané děti.

Cílem knihy je nejen odbornou, ale i laickou veřejnost upozornit na důležitost věnované pozornosti tímto směrem. Protože čím větší je informovanost společnosti o projevech zanedbávání dětí, tím větší je i šance na poskytnutí adekvátní podpory zasaženým dětem.

Autoři se neobávají přistupovat k problematice zanedbávání dítěte v nejširším slova smyslu a upozorňují na všechny oblasti strádání dítěte. Zanedbávání dětí nemusí být vázáno pouze na primární rodinu, ve které dochází k opomíjení základních potřeb dítěte, případně jejich neadekvátní přemíře. Také v lékařské péči můžeme zaznamenat nedostatečnou péči o zdraví dítěte, v oblasti školství zase nedostatečnou podporu vzdělávacích aktivit. Pouze uvědomění si rozsahu možného výskytu, může vést odbornou veřejnost k významnější a cílené intervenci zasaženým dětem.

Publikace vychází z odborných výzkumů a seznam využitých bibliografických citací činí z knihy velmi informačně nabitý zdroj. Nechybí informace o výskytu zanedbávání dětí v České republice, na které je ukázáno, že tato problematika je považována za jeden z nejvýznamnějších sociálně-patologických jevů.

Kniha je přehledně rozčleněna do kapitol věnujících se definici zanedbávání dětí v různých kontextech práce s takto ohroženými dětmi. Dále je pozornost věnována příčinám a důsledkům zanedbávání, včetně jeho jednotlivých forem. Součástí jsou i diagnostická kritéria hodnocení zanedbávání dítěte a možné formy intervence. Informace jsou doplněny konkrétními kazuistikami detekovaných dětí, které problematiku zanedbaných dětí přibližují i v praktických souvislostech.

Předkládaná kniha slouží především k seznámení se s touto širokou problematikou. Přehledně strukturované informace a důraz na nejvýraznější specifika zanedbávání dětí činí z knihy velmi důležitou publikaci pro všechny pracovníky, kteří se ve své praxi setkávají s dětmi, zvlášť v souvislosti se sociálně-právní ochranou dítěte.

Citlivý pomocník: vysoká citlivost v pomáhajících profesích

Útlá kniha Citlivý pomocník dánské terapeutky a trenérky Ilse Sand navazuje na její předchozí publikace věnující se tématu vysoce citlivých a vnímavých lidí. Právě citlivost a vnímavost je autorkou představena jako přednost určitých lidí, která může být vhodně využita při kontaktu s druhými osobami. Citliví a vnímaví lidé mají dle autorky vhodné předpoklady stát se pomocníky pro druhé, a to ať již na profesionální úrovni, tak také v soukromém životě. Na druhé straně v knize není opomíjen ani fakt, že zvýšené vnímání vlastních i cizích pocitů a citlivost na podněty z okolí s sebou pro člověka může přinášet značný stres a přetížení. Jak tyto dvě strany jednoho člověka vyvážit, aby nedocházelo k přetížení, se skrze řádky může čtenář pokusit naučit.

citlivý pomocník

Kniha je určena jak lidem, kteří se profesionálně uplatňují v pomáhajících profesích, tak také těm, kteří by měli rádi po ruce praktické informace a konkrétní návody, jak přistupovat k člověku, který aktuálně potřebuje pomoc. Zpočátku je čtenář seznámen s technikami, které může využít při kontaktu s druhými lidmi. Představení jednotlivých možností je velmi názorné a obsahuje řadu replik, které je možné v určitých situacích využívat. Od konkrétních technik, se autorka obrací k postavě citlivého pomocníka a jeho motivům, potřebám a možnostem práce se sebou samým. Jedná se o postupnou cestu odhalování cesty pomoci druhým lidem. V knize jsou probírána i další témata, která se k tématu citlivosti a vnímavosti vážou.

Celým textem je možné projít poměrně snadně a za krátký čas. Kniha svojí náplní je zajímavým čtením pro ty, kteří u sebe zvýšenou citlivost mohou vnímat. Dává jim pochopení pro jejich vnitřní svět a nabízí možnosti, jak být k sobě ohleduplným a myslet na vlastní kapacity. Jen tak je možné zachovat kapacity pro pomoc druhým. Dále může být velmi přínosným čtením i pro další osoby, které se s citlivými osobami setkávají, jelikož skrze sdílené rady a zkušenosti autorky, je možné lépe na toto téma nahlédnout z více úhlů pohledu a porozumět tomu, jak citlivější lidé reagují.

M. Scott Peck: Lidé lži

Morgan Scott Peck byl americký psychiatr, jenž ve světové literatuře proslul především svým dílem Nevyšlapanou cestou. Peckovy úvahy jsou ovlivněny jak jeho dlouholetou praxí psychoanalytického terapeuta, tak studiem psychiatrie a psychologie, ale i křesťanským vyznáním, které knihám propůjčuje nedílnou součást jeho úvah. Kniha Lidé lži, psychologie lidského zla předkládá bezpochyby další dílo hodné pozornosti nejen odborníkům, ale i lidem, kteří chtějí blíže pochopit, co se skrývá za stinnou stránkou lidské osobnosti.

lidélži

Autor v začátku své knihy upozorňuje na úskalí tohoto díla spojené s nebezpečností uplatnění poznatků proti dalším lidem. Samotné čtení není pro čtenáře jednoduchou záležitostí, jelikož se seznamujeme s těmi nejstinnějšími stránkami lidské psychiky, se kterými se autor za svoji dlouholetou terapeutickou praxi setkal. Z jednotlivých stránek čtenář postupuje společně autorem spletitou cestou lidského zla, aniž by získal jasnou a přesnou odpověď na otázky po jeho původu a projevech. Autor knihy se především zamýšlí nad tím, co doposud sám objevil, a vše podrobuje kritickým úvahám. S mnoha vyjádřeními je možné souhlasit, u dalších nás budou napadat kritické otázky. Jelikož ale sám autor zpochybňuje, že by existovala vědecky podložená základna psychologie zla, je na nás samotných, jak budeme o tématu uvažovat a k jakým závěrům sami dospějeme. Autor knihy se snaží upozornit především na to, že lidské zlo je přítomné a měla by mu být věnována pozornost, abychom s ním uměli co nejlépe zacházet.

Jak již bylo naznačeno, kniha není jednoduchým čtením. Čtenáři se vynořují značné emoce při setkávání se s konkrétními příklady z praxe. Zpočátku jsou příběhy zaměřené na jedince, nenápadné osoby ve světě, které projevují chování na první pohled možná logické a pochopitelné. Při bližším seznámení však dospíváme k závěru, že jednají proti lidské přirozenosti vůle k osobnímu růstu. Od příběhů jednotlivců autor knihy pokračuje dále ke kolektivním projevům zla a diskutuje nad otázkou důležitosti boje proti lenosti a narcismu, které mohou být jedním z možných vysvětlení přítomnosti tohoto fenoménu.

Mimo vlastní terapeutickou praxi se autor dále zabývá otázkou exorcismu, uvádí své vlastní zážitky z přítomnosti u tohoto procesu a nastiňuje možné vysvobození lidí od posedlosti zlým duchem. V danou chvíli se však snaží udržet i vědeckou stránku poznání, a jeho úvahy tak nejsou pouze subjektivní zkušeností.

Jistou životní moudrostí autora zůstává poslední kapitola, ve které spatřuje naději, že se zlem se dá bojovat. Naší šancí, jak se vypořádat se zlem, je dle autora láska. Díky velké otevřenosti závěrů autora, zůstává především na čtenáři, jak pojem lásky uchopí a naloží s ním v rámci svého osobního života.

Kniha stojí za povšimnutí mimo jiné terapeutům, kteří se setkávají s lidmi, u nichž pociťují velký odpor. Je možnost připuštění lidského zla jako samostatné diagnózy tím možným náhledem na práci s těmito klienty? Kniha Lidé lži může v těchto úvahách poodkrýt nový pohled, který můžeme dále podroboval vědeckému zkoumání, jak to i sám autor zamýšlel.

Jana Peclová: To je ono! Praktická psychologie pro manažery

Autorka knihy To je Ono! MUDr. Jana Peclová se ve své individuální praxi zajímá o možnosti aplikace psychologických poznatků v oblasti vedení a řízení lidí. Svoji pozornost zaměřuje především na zkoumání chování a myšleni lidí z hlediska pracovního prostředí. Ve své praktické knize se snaží přiblížit psychologické poznatky, které čtenářům mohou poskytnout nový náhled na jejich schopnost vést tým lidí.

ono

Kniha zaujme především neobvyklým grafickým zpracováním, které odpovídá dynamice samotného tématu. Čtenář není zahlcen množstvím textu; informace jsou stručně a jasně uvedeny včetně barevného odlišení nejdůležitějších myšlenek. Odstavce jednotlivých kapitol na sebe pevně nenavazují a umožňují tak náhled na provázanost jednotlivých doporučení i jejich proměnlivost.

Je na čtenáři, jak se získanými poznatky z knihy naloží. Nejedná se o konkrétní návody od A po Z, díky nimž bychom přicházeli do praxe vybaveni jasnými instrukcemi jak vést a řídit svůj tým. Naopak kniha podporuje nové pohledy při zamýšlení se nad vedením lidí, přivádí k novým možnostem komunikace s lidmi v pracovním prostředí a snaží se podpořit vlastní kompetence v kontaktu s dalšími spolupracovníky.

Autorka knihy v předmluvě zdůrazňuje, že jde o knihu, kterou píše „přímočaře a provokativně“, což má za následek omezení teoretických pasáží, ve kterých bychom mohli nacházet hluboké odpovědi na otázky ohledně vedení lidí. Kniha se drží stručnosti a demonstrováním základních obecných poznatků psychologie a vysvětlením teorií v jejich základních charakteristikách. Tyto teorie jsou právem označeny za „důležité a užitečné“ přímo na obálce knihy, nicméně v současném expanzivním vývoji poznatků v oblasti personální psychologie, jsou považovány spíše za základní. Předkládané teorie pocházejí z pera psychologů z období, které bychom si mohli dovolit označit za klasické spíše než za moderní. Autorka nicméně teorie psychoanalýzy, kognitivně-behaviorální terapie či transakční analýzy převádí do možností praktické aplikace v praxi vedení lidí s ohledem na současnost.

Zjednodušené představení psychologických teorií je možné nahlížet ze dvou hledisek. Z jednoho úhlu pohledu je kniha pro manažery základním průvodcem poznatků psychologie a jejich možností aplikace v praxi. Ve chvíli prvotní orientace v základních psychologických poznatcích ve vedení lidí tedy kniha představuje vhodnou příručku. Z druhého úhlu pohledu budou (nejen) studenty psychologie jistě napadat kritické poznámky k možným zjednodušením teorií a typologií či uváděným interpretacím, které mohou být v praxi zavádějící. Neopominutelným omezením knihy je práce se zdroji, jelikož kniha nijak po celou dobu neodkazuje na odbornou literaturu, na které autorka staví. S ohledem na záměr autorky vytvořit přehledovou knihu je to sice částečně pochopitelné, je ovšem vhodné mít tato omezení jak při čtení, tak především při případné aplikaci do praxe neustále na paměti.

Stephen Joseph: Co nás nezabije… Možnosti posttraumatického růstu

Traumatické zkušenosti byly po mnohá staletí vnímány psychology pouze z hlediska negativních dopadů na psychiku člověka. V dnešní době nám již nepřipadá nezvyklé, pokud se především rozvojem pozitivní psychologie začneme věnovat i kladným dopadům, které trauma může člověku přinést. Právě možnostem osobnostního růstu, na jehož počátku bylo trauma, se věnuje kniha Stephena Josepha, který s lidmi postihnutými traumatem pracuje ve své psychoterapeutické praxi.

big_co-nas-nezabije-Aay-348866

V prvním momentu nelze opominout náročnost prožívání traumatu pro kteréhokoli člověka na zemi. Trauma může pro každého představovat jiná událost; ať se již bude jednat o ztrátu blízké osoby, autonehodu či vážnou diagnózu, vždy jde o stav, který otřese dosavadním způsobem života. Existují různé způsoby vyrovnávání se s traumatickou zkušeností, z nichž některé mohou člověku přinášet obohacení a podněcují jeho osobní růst. A právě tomuto možnému přínosu pro člověka po prožitém traumatu se autor věnuje na stránkách své knihy.

Autor pracuje s mnoha myšlenkami, které si při čtení můžeme pro sebe odnášet, zamýšlet se nad nimi a kriticky je posuzovat. Především svoji teorii osobního posttraumatického růstu staví na základním postulátu Carla Rogerse o tom, že jako lidé máme přirozenou schopnost růstu. Ač v době traumatu nemusíme vidět cesty naděje, existují způsoby, jak se s traumatem vyrovnávat a nalézat cestu k vytvoření smyslu celé události. Možné cesty podpory s konkrétními návody podloženými výzkumy jsou součástí jednotlivých kapitol knihy.

Pokud se zaměříme na formální stránku, je kniha psaná čtivou formou; čtenáři jsou teoretické znalosti o traumatu přibližovány na základě příběhů jednotlivých lidí procházejících náročnými zkušenostmi. Autor podporuje svoji teorii jednotlivými výzkumy, které byly uskutečněny v této oblasti. Pro čtenáře bude jistě také přínosem, že jejich bohatý seznam je uvedený na konci knihy společně s poznámkami autora. Vedle teoretického přístupu k traumatu jako zdroji osobního růstu je v knize zařazen také oddíl, který přináší praktická cvičení pro všechny, kteří traumatem prošli a hledají nyní pomoc.

Předkládaný titul může být součástí ozdravného terapeutického procesu a  přinášet klientům náhled na to, co nyní prožívají jako následek traumatické zkušenosti. Samotným psychoterapeutům může přinést zejména teoretickou základnu o traumatickém prožívání. Ač kniha k tématu traumatu přistupuje pozitivně a zvýrazňuje jeho možný přínos pro člověka, vždy bychom měli mít na paměti, že posttraumatický růst není samozřejmostí. Trauma je jedinečná a náročná životní situace, ve které člověk potřebuje především pochopení a dostatek času pro sebe, aby sám mohl ke svému případnému osobnímu růstu najít cestu. Ač kniha může být v tomto ohledu podpůrná, je i autor velmi opatrný a odkazuje na případnou odbornou pomoc, kterou si lidé zasaženi traumatem zaslouží.

Harold S. Kushner: Aby měl život smysl

Spisovatel a rabín Harolpictureprovider (15)d S. Kushner přináší čtenářům skrze řádky své knihy podnětné myšlenky směřující k otázce, kterou si klade každý z nás – jak dojít k naplnění našeho života, jak dát našemu životu smysl, který nás ujistí o tom, že jsme byli pro svět významní.

Celý příspěvek