Recenze

Bázeň a chvění / Nemoc k smrti

Søren Kierkegaard (1813 – 1855), významný dánský filosof, teolog, ale i předchůdce existenciální psychologie nyní ožívá ve znovu-vydaných spisech Bázeň a chvění a Nemoc ke smrti, které vychází pospolu v jedné knize. Ač Kierkegaard své myšlenky vložil do těchto spisů již ve čtyřicátých letech devatenáctého století, jejich hloubka a snaha o podnícení dalších úvah je i přes uplynutí více než půl druhého století nepopiratelná.

Kierkegaardovy filosofické úvahy mají zjevný přesah do oblasti (nejen existenciální) psychologie, jelikož se dotýkají významných témat hlubokého emočního prožívání člověka čelícího svému osudu. I přes vysoce odbornou šíři a jistou složitost úvah autora zůstává text pro čtenáře v mnohém srozumitelný. Autor čtenáře provází na cestě úvahami o lidském prožívání, předkládá složitost lidského jednání pomocí kladení rozporuplných otázek, na které se následně hledá odpověď. Kierkegaard se nevyhýbá kritice povrchního uvažování ani zrádnosti sebeklamu, zvýrazňuje naopak upřímnost a odvahu člověka, které jsou spjaty s jeho vírou. Při čtení knihy nelze ponechat stranou hlubší hledání významu našich činů, důležitost sebereflexe i morálního jednání. Je patrné, že se autor zaměřuje na konkrétní lidské činy, které určují význam života a rozebírá hloubku takového jednání s pokorou a uznáním sobě vlastním.

Zdroj: Nakladatelství Portál

První část knihy – Bázeň a chvění – je protknuta myšlenkou obdivu k Abrahamovi, příběhu, na kterém autor přibližuje úzkost, bolest a utrpení člověka čelícího vlastnímu osamělému osudu. Pro Kierkegaarda je ústřední myšlenkou víra, jakožto nejvyšší možné zaujetí (v pojetí Kierkegaarda je v překladu použito slovo vášeň) člověka, ke které není snadné se dostat. Je tomu možné pouze skrze nekonečnou rezignaci a ochotu vzdát se všeho mimo víry.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Druhá část knihy – Nemoc ke smrti – se věnuje tématu zoufalství, které se vztahuje k lidskému já. Úvahy jsou rozděleny do dvou částí, z nichž první se vztahuje k uvedení tématu zoufalství, jeho přítomností u každého jedince a rozboru jednotlivých forem zoufalství. Nemoc ke smrti Kierkegaard vnímá jako: „… totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt.“ (cit. s. 152). Druhá část tohoto pojednání rozebírá pojetí zoufalství v kontextu víry.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je vhodná pro všechny, kterým je blízký existencialismus či existenciální psychologie. Význam prožívání úzkosti a zoufalství v širším kontextu podněcuje k úvahám o uchopení tématu utrpení v každém lidském životě. Ač kniha není odpočinkovým čtením, v mnohém naopak vyžaduje čas ke vstřebání jednotlivých myšlenek, může být významnou inspirací a podnětem k dalšímu rozvoji vlastních úvah. I osobitý způsob psaní Kierkegaarda v metaforických, zároveň až půvabných vyjádření zachycujících jemné nuance lidského života, se může stát příjemným čtením pro vlastní rozvoj.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.