Archiv štítku: psychologie

Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi

Široký název knihy napovídá, že by se mohlo jednat o mnohasetstránkovou publikaci, kde jsou rozebrány jednotlivé části do nejmenších podrobností. Pravda je to částečná. Jde skutečně o zevrubný náhled na tak komplikovanou oblast, jako jsou poruchy osobnosti, ovšem mýlkou je velikost. Autoři na 240 stranách dostáli všemu, co v nadpisu oznamovali.

Doktor Karel D. Riegel se zabývá poruchami osobnosti a závislostními poruchami. Působí jako terapeut s výcvikem v TFP a zároveň jako vysokoškolský pedagog a výzkumník. Docent Kamil Kalina je psychiatr se specializací na závislostní poruchy a je rovněž lékařským ředitelem sdružení SANIM. Posledním autorem je doktor Ondřej Peč, psychiatr, psychoanalytik a ředitel Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky ESET.

V úvodu se seznámíme s teoretickými východisky diagnostiky poruch osobnosti. Vše je bráno z gruntu – tedy i psychologického. Autoři neopomínají zmínit Freuda a jeho vývojová stádia, ale také Bowlbyho a jeho citovou vazbu. Uvědomují si, že jejich patologie je jednou z možných prvních příčin vzniku poruch osobnosti. V druhé části se zaměří na vztah poruch osobnosti a poruch příjmu potravy a závislostní poruchy – tedy tzv. duální poruchy. V posledním oddíle se autoři zaobírají praxí, dimenzionální diagnostikou a způsobem, jak sdělit klientovi jeho diagnózu. Vše je doplněné kazuistikou, na které jsou představené kroky, jakým způsobem je směřováno vyšetření a odůvodnění použitých metod, což považuji jako krásné vypointování celé knihy.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je čtivá i přesto, že je napsána odborným jazykem. Díky dělení do podrobných kapitol je přehledná a snadněji uchopitelná. Autoři v knize odkazují na bohatou literaturu a užívají množství zkratek. Jakožto čtenář jsem ocenila hned na počátku knihy přehledný seznam. Text je doplněn množstvím obrázků, tabulek, ale i citací.

Jako velkou nevýhodu považuji poznámky, které jsou pro změnu až na konci knihy. Pro souvislé čtení textu a udržení myšlenky to považuji za poněkud náročnější. Osobně bych volila častější verzi užití poznámek pod čarou. Nicméně i tento nápad je zajímavý a spíše je to o zvyku, než nějaký hrubý nedostatek ze strany vydavatelství.

Vcelku je to vydařené dílo, které se v knihovně bude hodit každému psychologovi, psychiatrovi, terapeutovi, ale i zapálenému laikovi. Ukazuje náhled, jakým způsobem postupuje diagnostika nejen u nás v Evropě, ale také v USA, kde se na rozdíl od MKN užívá DSM. Čtenář tak má příležitost nahlédnout pod pokličku, jakým směrem se ubírala diagnostika poruch osobnosti v průběhu času. Rozhodně není na škodu mít vlastní výtisk knihy, neboť se jedná o zdařilý návrat ke kořenům, doplněný porovnáním se současným náhledem.

Zbláznění: Obrázkový průvodce bipolární myslí

Pokud vás někdy zajímalo, jak vypadá život na horské dráze a jak se dá zpomalit a přetvořit na klidnou jízdu po „okresce“, pak sáhněte po této komiksové knize. Ellen Forney se toho rozhodně nebojí a ukazuje všechny stránky života s bipolární poruchou a pomocí kreseb nechává čtenáře proniknout hluboko do své mysli i světa.

Kniha Zbláznění vás seznámí s tím, jak se bipolární porucha mění v čase, jak se diagnostikuje a jak se léčí. Autorka sama vystudovala psychologii, a i když se nakonec rozhodla věnovat umění, je vidět, že se k psychologii i psychiatrii staví kladně. Ilustrace ukazují, jak se nemoc mění v průběhu let, jak ovlivňuje vnímání a jak se s ní dá vypořádat. Autorka svou cestu popisuje od doby krátce po svých 30. narozeninách, kdy ji byla porucha diagnostikována, až po dobu kdy po nekonečných peripetiích s léky našla balanc.

Jak moc iracionální je obava, že po lécích ztratí svou kreativitu? A je vůbec pravda, že jako stabilizovaná pacientka možná nikdy nebude už tak dobrou ilustrátorkou? O kolika umělcích jste možná nevěděli, že byli více či méně „šílení“? A byla jejich genialita způsobena právě tím, že byli blázni? Co když léky změní to, co ji právě činilo jí? Co když po nich už nikdy nebude ta samá Ellen? Autorka sama sobě i čtenáři předkládá otázky, na něž se špatně hledá odpověď. Tak jako se těžko píše recenze na knihu, která je tak osobní. Mimo bipolární poruchu totiž postihuje i téma rodiny, sexuality a drog.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je rozdělena do kapitol, které na sebe sice chronologicky navazují, ve všech se ale vyskytuje i popis části života a osobnosti autorky, které do kapitol časově nezapadají. Do ruky se vám tak dostane hodně intimní dílo o věcech, které jsou pro některé osoby dost tabu. Autorka představuje kontroverzní knihu, která upoutá čtenáře nejen názvem, ale i stylem kresby. Komiksově vyprávěný příběh doplňují deníkové ilustrace, které autorka kreslila při prodělávání jednotlivých epizod nemoci. Obrázky umožňují čtenáři přiblížit se k poruše tak blízko, jako by ji sami trpěli. Nebudu přehánět, když řeknu, že při prohlížení některých mi nejednou přeběhl mráz po zádech.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ellen vám chce prostě ukázat všechno. A dokázat, že to jde zvládnout. Všem. Laikům, příbuzným nemocných, nemocným samotným, lékařům, všem zvědavcům, i těm, co jsou líní číst víc jak 100 slov na straně… Tahle kniha si čtenáře nevybírá. Spíše naopak, téma jistě značně omezí okruh, který osloví. Má ale co nabídnout komukoli, kdo se rozhodne do obrázkového světa Ellen Forney ponořit. Je to jedno z těch mála děl, které bude dělit lidi na dva tábory – ty, kterým se líbila a budou ji doporučovat dál a ty, kterým její obsah přišel až moc. Rozhodně ale nepatří mezi ty, na které hned po přečtení zapomenete. Pokud by snad byla jedna kniha málo, máte štěstí, Ellen jich má ještě několik. A jestliže je i 100 slov na stranu moc nebo nejste fandové komiksů, její vyprávění o vlastní nemoci najdete i ve video formě.

Psychopat v mém mozku: Neurovědcova cesta k odhalení jeho temného já

Psychopatie je tradičně oblíbené téma, detektivky a thrillery se objevují mezi nejčtenějšími knihami a v programu televizí to není jiné. Temná stránka našeho světa je fascinující a zároveň  frustrující a lze na ní pohlížet různými způsoby. Kniha Jamese Fallona se na psychopatii dívá pohledem neurovědce, který má tak trochu psychopatický mozek. V tomto případě nás ale nečekají žádné vraždy. I když vlastně…

James Fallon je, jak o sobě sám píše, narcistický neurovědec. O mozku toho ví hodně a rád o něm vypráví. A mnohem rád však vypráví o svém vlastním mozku, u kterého zjistil, že vykazuje znaky, které se objevují v mozcích psychopatických jedinců. Je tedy James Fallon psychopat? Jak se to projevuje? A lze to změnit?

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

 

Čtenář této knihy se musí připravit na detailnější popis fungování různých mozkových částí a na různorodé historky z autorova života, které se mi mnohdy zdály až neuvěřitelné. Řekněte sami, vydali byste se do jeskyně v Keni, ve které se předtím nakazil jiný muž marburskou krvácivou horečkou, na kterou následně zemřel? A vzali byste tam svého kamaráda, kterému byste tuto skutečnost záměrně zatajili? To asi může opravdu jen psychopat.

 

 

 

 

 

V první části knihy se toho dozvíme hodně o tom, co dělá psychopata psychopatem na úrovni jeho genů a činnosti mozku. V další části se pak dostaneme do rodiny Jamese Fallona, kde se to vrahy jen hemží a přečteme si o tom, jak se sám Fallon v průběhu svého života choval a příkladné to zrovna nebylo. Je zajímavé číst, jak se autor svěřuje se svými činy, které mnohdy ubližovaly ostatním lidem (ať už přímo nebo jejich důsledky) a vysvětluje je bez emocí prostřednictvím svého biologického nastavení.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Než Fallon zjistil, že má mozek psychopata, byl přesvědčen o tom, že nás utvářejí biologické predispozice. Po důkladném zkoumání vlastního mozku a života však došel k závěru, že v utváření zločince může hrát zásadní roli výchova.

Na knize mě bavilo, že sama částečně působí jako detektivka, u které víte, kdo je vrah a postupně odkrýváte celý příběh. Od začátku knihy víte, že má autorův mozek abnormální prvky, zjišťujete, že se ten uznávaný profesor neurověd za mlada rád vysmíval právu a nakonec odhalíte, proč nikoho nezavraždil, ačkoliv k tomu měl silné predispozice.

Síla nevysloveného: Příběhy z psychoterapie dětí a dospívajících

Po knížce s názvem Síla nevysloveného – Příběhy z psychoterapie dětí a dospívajících jsem sáhla ve snaze rozšířit si jako psycholožka obzory v oblasti dětské psychoterapie. Publikace mě však k mému překvapení oslovila na několika úrovních. Prakticky hned po přečtení prvních stránek jsem si začala uvědomovat, že její četbu nebudu řadit pouze do kolonky “profesionální růst”, ale vrátím se k ní i v čase vyčleněném na zábavu. Příběhy, které autor otevírá, rozmotává a proplétá jako pět různě barevných vláken, mě totiž pohltily a dojaly i (nebo možná především) na osobní úrovni.

Autorem publikace je Mudr. Peter Pöthe, psychiatr a psychoterapeut působící v Praze. Je autorem mnoha odborných článků a monografií. Mezi nimi jsou například: Dítě v ohrožení nebo Emoční poruchy v dětství a dospívání. Věnuje se psychoterapii dětí a dospívajících, jezdí pomáhat traumatizovaným dětem a rodičům do uprchlických táborů, přednáší na konferencích, organizuje a vede výcvik dětské psychoterapie atd.

V této knize se mu podařilo docílit zdařilého spojení poutavého a poučného. Vyprávění jednotlivých osudů je takřka beletristické. Čtenář se zřídkakdy dozví o jednom charakteru více informací najednou, podobně jako v psychoterapii, hodilo by se možná dodat. S koncem popisu každého sezení se vyprávění přesune k dalšímu příběhu, a tak čtenář napjatě otáčí stránku za stránkou v očekávání, jestli se dozví, jak bude osud jednoho hrdiny pokračovat, jenomže mezitím se začte do dál, a brzy je úplně ponořený do textu, od kterého se nemůže odtrhnout.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Jako psycholožka jsem velmi ocenila možnost nahlédnout “do dílny” zkušeného odborníka a seznámit se s tím, jak používá psychoterapeutické techniky, staví se k procesu psychoterapie, udržování hranic ve spolupráci s klienty, komunikaci s rodiči, ale i jak nakládá s praktickými záležitostmi jako je zacházení s místem, časem, prostorem i vybavením.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ačkoli se v anotaci píše o pěti protagonistech: Honzíkovi, Sandře, Oliverovi, Romanovi a Alici, já osobně jich napočítala šest. Vzhledem k tomu, že je kniha psaná v první osobě z pohledu odborníka, je totiž šestým hlavním hrdinou autor sám, když nám skrz příběhy svých klientů přináší i střípky svého vlastního. Jedním z největších přínosů knihy je dle mého názoru právě autorova ochota sdílet se čtenářem svůj vnitřní svět, ukázat tu tenkou hranici mezi profesionálním a osobním, jenž snad každý pracovník v pomáhajícím oboru hledá jako Svatý grál.

Publikace Síla nevysloveného je velmi pěkně zpracovaná po všech stránkách. Čtenářovu pozornost na první pohled upoutá už barevná obálka, na níž je použitý obraz s názvem Kouzelník malířky Veroniky Holcové. Za sebe musím říci, že nechat se nalákat a zvednout knížku z regálu rozhodně stojí za to. Má potenciál zaujmout, a to jak profesionály z oboru, tak širokou veřejnost. Poskytuje vhledy do procesu psychoterapie a cesty k uzdravení, které, troufám si tvrdit, přijdou k užitku úplně každému.

Zbavte se stresu pomocí všímavosti: Program na 8 týdnů pro zvýšení zdraví a vitality

Všímavost, anglicky mindfulness, je schopnost zaměřit svou pozornost na současný okamžik, na to, co se děje právě tady a teď. V posledních letech se stává téma rozvíjení všímavosti velmi populárním jak mezi laickou veřejností, tak jako téma zkoumané odborníky napříč různými profesemi. Kniha Zbavte se stresu pomocí všímavosti je jednou z mnoha knih na toto téma, které v českém prostředí v posledních letech vyšly.

Autorky se v knize zaměřují na představení jednoho z předních programů v oblasti rozvoje všímavosti, MBSR – Mindfulness based stress reduction (na všímavosti založeném snižování stresu). Jedná se o osmitýdenní program, jehož cílem je pomocí různých technik trénujících schopnost všímavosti a reflexe vlastních prožitků dosahovat snížení vnímaného stresu.

V první části knihy nás autorky velmi srozumitelnou formou seznamují s konceptem všímavosti, programu MBSR a jeho souvislosti se stresem. Vysvětlují, v čem může být absolvování programu prospěšné a na jakém principu trénink všímavosti funguje. Již v úvodních kapitolách nás seznamují se základními cvičeními všímavosti, která jsou součástí programu a na jejich příkladě názorně objasňují, co lze od tréninku všímavosti očekávat.

Druhá část knihy pak popisuje průběh osmitýdenního programu MBSR dle jednotlivých lekcí tak, jak jdou v programu za sebou. V každé kapitole tak najdeme popis jedné lekce včetně cvičení, která jsou během ní praktikována, i příkladů zkušeností, o které se účastníci kurzu podělili s autorkami knihy. Tyto příklady jsou užitečným zdrojem typických myšlenek a zážitků osob, které se s tréninkem všímavosti setkávají prvně.

Ačkoliv si myslím, že kniha nemá potenciál nahradit osobní účast na kurzu všímavosti, jedná se o velmi dobrý zdroj informací pro všechny, které trénink všímavosti zajímá, chtěli by se o něm dozvědět více, nebo váhají, zda investovat čas a peníze do účasti v programu.

Užitečná může být i pro ty, kteří již zkušenosti s různými formami rozvoje všímavosti mají, ale chtěli by se blíže seznámit s programem MBSR a jeho specifiky. Věřím, že knihu ale ocení i ti, kdo již kurzem prošli a rádi by si osvěžili některé techniky, které v rámci programu vyzkoušeli. Kniha je velmi čtivá a dá se přečíst jedním dechem, ale větší užitek přinese, pokud se k ní čtenář bude všímavě vracet v průběhu delšího času.

Pedagogická psychologie pro učitele: Psychologie ve výchově a vzdělávání

Interakce mezi učiteli a žáky, výchovný a vzdělávací proces působící na rozvoj celé osobnosti dítěte patří mezi předmět pedagogické psychologie. Teoretické poznatky tohoto oboru mohou sloužit v praxi odborníkům, kteří se věnují pedagogické činnosti.

Předkládaná kniha obsahuje hluboký teoretický vhled do problematiky pedagogicko-výchovného působení z hlediska psychologie. Text je přehledně členěn, je doplněn medailonky významných teoretiků, kteří měli vliv na myšlenkové proudy v této oblasti. Významným přínosem knihy je ocenění a představení jak zahraničních, tak především českých odborníků, kteří obohatili svými příspěvky a vlastním aktivním působením podobu našeho vzdělávacího systému.

Úvodní část knihy patří historicko-kulturnímu vymezení pedagogické psychologie a seznámení se se základními sociálně-psychologickými teoriemi, které jsou platné v pedagogické praxi. Samostatná kapitola je věnována základním druhům učení. Celému procesu vyučování (zahrnujícího účastníky výuky, nastavování a hodnocení cílů, metody výuky, formy a prostředky výuky, plánování a reflexi vzdělávacího procesu) je věnována podrobná kapitola věnující se novým teoretickým modelům s dopadem pro praxi.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Psychologické aspekty výchovného působení v rámci výuky a možnosti jeho přínosu jsou zpracovány v samostatné kapitole. Tato kapitola poskytuje i teoretický vhled pedagogickým pracovníkům na působení výchovy v primární rodině a možné dopady na pozdější chování dítěte.

Závěrečná kapitola se věnuje podrobně výzkumným metodám a diagnostické činnosti uplatňované v pedagogické psychologii, přínosem je uvedení speciálních diagnostických metod vyžadující hlubší přípravu pedagogického pracovníka.

Kniha je vystavěna na odborných publikacích, jejichž soupis je k dispozici na konci knihy společně s přehledným rejstříkem. Knihu ocení především ti, kteří se ve výchovně-pedagogické praxi chtějí opírat o vědecky podložená fakta a svoji praxi rozvíjet na podkladu kvalitního teoretického zázemí. Publikace vedle vymezení základních pojmů a teorií přináší také vhled na možná úskalí jednotlivých oblastí pedagogické praxe. Text je příkladem učebnicového výkladu, avšak přehledně graficky členěn, součástí kapitol je souhrn klíčových slov a shrnutí. Text je doplněn odlehčujícími ilustracemi a zajímavými poznámkami k životopisným charakteristikám teoretiků tohoto oboru.

Aktivity pro starší děti s PAS aneb Jak budovat sebevědomí, vnitřní klid a vztahy

Nabízená kniha vychází z několikaletých zkušeností dvou psycholožek, které se věnují dětem s poruchami autistického spektra. Ve své praxi staví na principech mindfulness, které se snaží představit i v útlé praktické knížce věnované především dospívajícím dětem s poruchami autistického spektra. Kniha je psaná jednoduchou a přehlednou formou, nabízí krátký úvod, jak knihu efektivně využít, ale především množství konkrétních a jednoduchých cvičení na obtíže, se kterými se nejen děti s poruchami autistického spektra mohou setkat.

Kniha je členěna do tří částí. Kapitoly jsou uvedeny konkrétními příběhy, které popisují obtíže, se kterými se dospívající může potýkat. Příběh je velmi názorný a slouží jako dobrý prostředek pro přiblížení, v čem mohou dále uvedené techniky dítěti pomoci.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

První část knihy se věnuje zklidnění těla a mysli, zaměřuje se především na práci s dechem, která stojí v základu všech cvičení mindfulness. Postupuje se od základních cvičení pozorování dechu, až ke složitějším cvičením pracujícím s uvolněním těla pomocí imaginace.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Druhá část knihy se věnuje hlubšímu sebepoznání hlavně z hlediska rozpoznání a práce s vlastními pocity. Konkrétní cvičení přináší návod, co dělat při pocitech smutku či návalech vzteku. Hlouběji se věnuje práci s vlastními myšlenkami, jak se vypořádat s těmi negativními a zlepšovat tak i své sebepojetí.

Třetí část publikace staví na předchozích získaných kompetencích a využívá je při navazování kontaktu s druhými lidmi. Přináší konkrétní možnosti, jak se nebát navazovat vztahy s druhými i přes obtíže, které s sebou mohou poruchy autistického spektra přinášet. Povzbuzuje dospívající v tom, aby se nebáli navazovat vztahy a nabízí provázení po celou dobu této snahy.

Kniha se velmi dobře čte, je přehledně členěná, jednotlivá cvičení jsou jasně popsána. Název knihy působí lehce zavádějícím dojmem, jelikož cílí na skupinu dětí s poruchami autistického spektra. Avšak vzhledem k zaměření na úzkostné pocity, budování sebevědomí a vztahů s druhými, může být přínosná i pro další dospívající, kteří si v těchto oblastech nejsou sami jistí. S knihou mohou pracovat jak rodiče či učitelé, tak samotné děti a dospívající. Velmi užitečná může být pro všechny v pomáhajících profesích, kteří ocení rychlá a efektivní cvičení pro děti a dospívající se zmíněnými obtížemi nejen z oblasti poruch autistického spektra.

Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou

Manželé Cabyovi si zajistili přízeň čtenářů již po napsání knihy Příručka psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou. Na tento úspěch navazují nyní knihou Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou, která je rozšířením první knihy, je doplněna o další metody a způsoby, jak řešit problémové situace, nově se objevují také techniky vhodné pro práci se somaticky nemocnými (např. chronická tělesná onemocnění, bolesti). Při psaní obou knih vycházeli Cabyovi především z vlastní bohaté praxe s dětmi i jejich rodinami v pobytových a ambulantních podmínkách.

Dr. Andrea Caby vyučuje sociální pediatrii na několika univerzitách a zabývá se dětskou terapií, systemickou terapií a koučinkem. Její manžel, Dr. Filip Caby, pracuje jako psychiatr a vede psychiatrickou kliniku pro děti a dospívající v Papenburgu. Oba při své práci vycházejí ze systemické terapie (směr, který se soustředí na systém, tím může být rodina, pracovní skupina atd.) a jejich přístup je orientován na řešení a zdroje (silné stránky člověka).

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je rozdělena do pěti částí, přičemž nejvíce prostoru je věnováno prvním třem počátečním kapitolám. První je věnována obecným informacím a teoretickému zakotvení, druhá jednotlivým intervencím a konkrétním technikám, třetí kapitola přibližuje indikace, tedy to, kdy jaké techniky nejlépe využívat (např. specifika při diagnóze ADHD, adoptivní a pěstounské konstelace, krádeže, sebepoškozování apod.). Čtvrtá, nazvaná Pokud už to nejde dál… aneb Představte si, že existuje problém, a nikdo o něm nechce hovořit!, popisuje složitější situace, které se v každodenním terapeutickém životě často vyskytují a příliš se o nich nemluví, a možné návrhy, jak takové konkrétní případy řešit. A nakonec v páté, pouze třístránkové kapitolce, je vylíčena kazuistika jedné původně krátkodobé terapie, která se ale protáhla na šestnáct let. To ilustruje, jak těžké je stanovit potřebnou délku terapie. A i když k nějakému stanovení dospějeme, může být všechno jinak.

Za nejpřínosnější část považuji ‚Intervence‘, které nabízejí mnoho skvělých tipů pro každodenní užívání. U každé intervence je udržována stejná struktura, což usnadní orientaci a hledání. Vždy je popsána základní myšlenka, proč je vhodné intervenci použít, dále je popsán postup konkrétní metody, nějaké tipy, jak s metodou pracovat nebo pro koho se hodí, dále indikace, kdy metodu vhodně použít, ale také kontraindikace, např. ne všechny intervence lze užít v jakémkoliv věku klienta, kontraindikací mohou být také nějaké diagnózy jako je deprese či psychotická porucha.

Trochu obtížněji se mi četla počáteční část knihy, občas jsem se nevyznala v tom, jakou souvislost mají předkládané informace s následujícím obsahem, ale teoretické zakotvení je určitě na místě. Naštěstí i tato část, stejně jako zbytek knihy, je prokládána názornými příklady z praxe, které dotvářejí celkový obraz toho, jak jednotlivé „návody“ lze aplikovat do reálných situací.

Nejedná se o knihu, která by měla být přečtena a odložena do knihovny. Její místo je bezpochyby na pracovním stole, kde bude stále po ruce, protože nabízí užitečné techniky a metody, využitelné v mnoha každodenních situacích. Kniha je primárně určena těm, kteří pracují s dětmi, ať už se jedná o pedagogického pracovníka, pracovníka v sociálních službách či psychologa/psychoterapeuta. Knihu však mohou prakticky využít všichni, kteří pracují s lidmi, některé techniky se hodí také do rodinné či párové terapie, jiné je možné použít i v pracovním kolektivu.

Psychodiagnostika v řízení lidských zdrojů

Spolupracujete ve vaší firmě s psychology v oblasti výběru zaměstnanců a chtěli byste lépe porozumět tomu, jak to vlastně je s těmi psychologickými testy? Chystáte se na přijímací pohovor a chcete se dozvědět více o tom, co vás tam možná potká? Studujete psychologii a zajímáte se o oblast personalistiky? Nebo už máte po studiu nějaký ten pátek a chcete si připomenout nejen specifika užití psychodiagnostiky v praxi personalistiky, ale také obecné zásady a principy psychodiagnostiky?

Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli kladně, troufám si tvrdit, že by vás kniha Psychodiagostika v řízení lidských zdrojů mohla zaujmout a být vám užitečným průvodcem světem psychologické diagnostiky v této oblasti.

Velmi přehledně vás kniha seznámí se základními zásadami a principy psychologického testování, dozvíte se, jak se pozná kvalitní psychologický test od méně kvalitního a jak mohou být testy konstruovány. Pro odborníky – psychology kniha přináší také velmi praktický přehled metod, které mohou být vhodné pro účely diagnostiky v praxi personalistiky, ale dočtou se zde i to, jak má vypadat a co má obsahovat zpráva z takové diagnostiky, aby byla co nejpřínosnější pro zadavatele testování. Dozvíte se například, které osobnostní charakteristiky jsou nejvíce vypovídající s ohledem na uplatnění člověka v organizaci, nebo jak zhodnotit, zda je v dané situaci konkrétní test užitečný a přínosný.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kromě psychologických testových metod zaměřených na hodnocení v oblasti výkonu nebo osobnostních charakteristik obsahuje kniha také kapitolu zabývající se tzv. klinickými metodami – tedy pozorováním, rozhovorem a referencemi a jejich specifiky – přínosy a limity vzhledem k výběru či rozvoji zaměstnanců.

Kniha je psána velmi srozumitelně a je přehledně členěná. Jedná se však spíše o odborný text, který by šlo využít i jako příručku, ke které se lze opakovaně vracet pro vyhledání konkrétních informací. Domnívám se, že by kniha mohla skvěle posloužit také studentům pro utřídění a rozšíření znalostí z oblasti psychodiagnostiky – ať už obecně nebo vzhledem k diagnostice v personální a organizační oblasti.

Zázrak tří květin – Terapie zaměřená na řešení s dětmi a dospívajícími

Na tuhle knihu jsem se těšila už dávno předtím, než vyšla. Vyhlédla jsem si ji v edičním plánu Portálu. Nezklamala, spíš naopak příjemně překvapila. Věnuje se přístupu zaměřenému na řešení (SFBT – solution focused brief therapy) v oblasti terapie s dětmi a dospívajícími. Se SFBT jste se mohli setkat již v knihách Steva de Shazera a Insoo Kim Berg, kteří patří k průkopníkům terapie zaměřené na řešení.

Leoš Zatloukal a Daniel Žákovský, autoři této knihy, zde navazují především na model práce s dětmi nazvaný Kids’ Skills Bena Furmana a Tapani Aholy (jejich kniha Nikdy není pozdě na spokojený tým vyšla také v Portálu a recenzi najdete zde).

Zázrak tří květin na model Kids’ Skills navazuje a obohacuje ho o další prvky. Tři květiny jsou metaforou základních principů práce s klientem – naděje v to, že změna je možná, spolupráce a tvořivost. Autoři na jednotlivých stránkách popisují způsob, jak se může terapeut ke klientům připojovat a rozvíjet s nim spolupráci, jak se domlouvat na tom, na čem budou společně spolupracovat, popisují nástroje, které mohou pomoci hledat zdroje klientů a aktivizovat jejich využívání, a jak může terapeut pomoci klientovi začít pracovat na změně a podporovat ho v jejím udržení.

Autoři zmiňují, že nepopisují do detailu přístup zaměřený na řešení, protože se mu věnuje již publikace Koučování zaměřené na řešení (Portál, 2016) od Leoše Zatloukala s Pavlem Vítkem. Pro ty, kteří by se chtěli dozvědět více, jsou tedy doplňující informace k dispozici tam. Zázrak tří květin je však kniha velmi srozumitelná a nepřítomnost některých informací v její použitelnosti a užitečnosti nevadí.

Na knize se mi líbí, že je jasná, stručná, občas zmíní nějaký výzkum, ale nezabíhá do odboček, které nejsou důležité (což vlastně odráží celý přístup zaměřený na řešení). Je přehledná a dalo by se říci, že poskytuje kroky, kterých se může terapeut v procesu držet. Nicméně nelze se jich držet otrocky, a ač se zdají velmi jasné, ne vždy jednotlivými fázemi snadno projdeme (nebo alespoň já ne..:-)). Pro mě osobně je zásadní, že autoři mluví konkrétně – uvádí konkrétní příklady vět, úryvků z konzultací, případů. Kapitoly jsou doplněny i o techniky, které je možné s klienty využít.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Jedná se o užitečnou publikaci pro ty, kteří pracují s dětmi, a to nejen z pozice terapeutů, ale i z pozice školních psychologů a pedagogických pracovníků. Může být nápomocná i těm, kteří třeba ještě nemají výcvik, protože alespoň trošku budou tušit, co se dá dělat – zároveň si myslím, že kniha není samospásná a je potřeba mít širší rozhled a zázemí.

Chcete-li se dozvědět více o autorech, jejich práci, výcviku v přístupu zaměřeném na řešení a hlavně výcviku Kids Skills, pak navštivte stránky Kids skills a výcvikového institutu  Daletu.

Umění dostat v každé debatě za pravdu podle Schopenhauera

Artur Schopenhauer je nejznámější pro své dílo „Svět jako vůle a představa“, ale v jeho celoživotní práci se dá najít něco, čemu se říká „Eristická dialektika“. Jedná se o počin, který byl sepsán roku 1822 a ačkoliv se nejedná o Schopenhauerovu ústřední myšlenku, tak je i tato kniha prostoupena jeho pesimistickou spolu s voluntaristickou filosofií. Hlavní zde rozvíjenou myšlenkou jsou Schopenhauerem vypozorované a promyšlené principy a úskoky používané v dialektice.

Samotný název by mohl být matoucí pro ty, co nejsou seznámeni se jménem či dílem Artura Schopenhauera. Sám jsem – než jsem si přečetl jméno autora – myslel, že se bude jednat o příručku k vedení diskuse, o tu zde však vůbec nejde, ač by se z ní i pro tento účel dalo leccos vyčíst a zužitkovat.

Začátek knihy je věnovaný pojmům logika, diskuse a dialektika. Schopenhauer začíná s logikou, poukazuje na její rozdílná pojetí spolu s jejím zaměňováním s dialektikou u některých starých filosofů (Aristoteles, Seneca…) a dobírá se k jádru celé knihy, jíž je Eristická dialektika. Úvod pokračuje vysvětlením, proč tato praktika mezi lidmi funguje, co je nutné míti na paměti pro její pochopení a končí určením, jak by měla být dialektika definována.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Druhá část nazvaná „Základ veškeré dialektiky“, začíná určením dvou módů možného vyvrácení – ať protivníkem či námi a pokračuje určením přímého/nepřímého vyvrácení, přičemž v rámci nepřímého určuje dva poddruhy. Toto nazývá „kostrou“ každé debaty načež se pouští do zbytku věnovanému jednotlivým „úskokům“, jichž je celkem 38. Jsou to principy, jak dostat za pravdu v debatě, a to bez ohledu na objektivní pravdu. Jsou zde uvedeny situace, které pozná každý, kdo kdy sledoval prezidentskou – nebo jakoukoliv jinou – debatu; útok na osobu protivníka, jelikož zdiskreditováním oponentova charakteru je zdiskreditován i jeho argument; představovat svůj argument zpřeházeně aby soupeř nemohl předpovídat naše další kroky; přílišné zobecnění oponentova argumentu, aby se zařadil pod nějakou nelichotivou kategorii (Horlivost ve víře = fanatismus…).

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Na úplném konci jsou Schopenhauerovy poznámky k tématu a velice povedený doslov, který krátce pojednává o okolnostech napsání tohoto textu a posunu autorova myšlení v pozdějším věku spolu se shrnutím jeho reflexe právě na tuto práci.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o krátkou útlou knížečku, což je pravda, ale její obsah je velice složitý, přesto bych jí nehodnotil jako něco, co se špatně čte. Autor používá mnoho cizích pojmů, většinou z latiny, a tak se nejednou stane, že poznámky pod čarou jsou obsáhlejší nežli text na oné straně. A nakonec je nutno přiznat, že ač se čte dobře, tak pochopit jejích sto stran se mi zdá složitější nežli u jiných knih o rozsahu tří set stran.

Každý z úskoků nabídnutých Schopenhauerem postrádá název či jakékoliv zařazení do podkategorie a všech třicet osm je prostě dáno hned za sebou s občasnou referencí jednoho k druhému, s nímž sdílí nějakou podobnost. Toto rozložení spolu se stručností jednotlivých úskoků působí matoucím dojmem a úskoky často splývají; při pátém se mi zdálo, že první jsem ani nečetl.

Eristická dialektika je obtížné čtení, ale užitek v ní najde každý, kdo se našel v debatě poražen, nikoliv na základě faktických informací představených protivníkem, ale jeho uměním vést debatu k vítězství za použití všech prostředků, jenž byly k dispozici – Schopenhauer předkládá i možnost obrany proti jím popsaným úskokům; znát protivníkovy zbraně je stejně důležité, jako mít své vlastní.

Tak takhle ne! Úspěšná sebeobrana proti manipulaci

Už zase s vámi šéf manipuluje? Už zase se po setkání s kamarádkou cítíte, jak vymačkaný citrón? Už zase máte knedlík v puse namísto trefných slov, kterými byste zarazili kolegu v jeho nepříjemnostech? Už zase vás rozhodil stejný typ lidí, byť jste byli nejpřipravenější, jak jen to šlo? TAK TAKHLE NE! To si řekly i dvě německé koučky, které nám předkládají nejen typologii lidí, kteří nám berou řeč, ale i účinný návod, jak v takových situacích jednat efektivněji.

„Hlavní je nepřítele identifikovat a pohlédnout mu do očí.“

Kniha je svým způsobem rozdělena do třech částí. Úkolem první části je seznámit čtenáře s tajuplným pozadím, v němž se skrývá odpověď na otázku: „Jak je možné, že mě zrovna tenhle člověk dokáže pokaždé tolik vyvést z míry?“ Představuje nám situace, ve kterých ke ztrátě naší suverenity dochází. Co přesně v nás vyvolává bezmoc, proč tomu tak je, co se v nás odehrává na emoční úrovni, z čeho naše reakce pramení a mnoho dalšího.

Druhá část je v zásadě výčet nejběžnějších typů lidí, kteří spolehlivě vyvedou druhého člověka z konceptu.

Poslední (třetí) úsek knihy je zaměřen čistě prakticky a je věnován konkrétním podnětům pro zvýšení mentální síly, odolnosti a pružnosti.

„Teprve když člověk pochopí smysl svého způsobu chování a akceptuje ho, může z toho povstat něco použitelného“

Na knize oceňuji, že jde opravdu do hloubky (podstaty problému) a neklouže po povrchu. Autorky se nesnaží o instantní rady (rychlá, snadná, ale málokdy účinná řešení), kterých je plný internet, ani v čtenáři nevzbuzují dojem, že změna bude jednoduchá. Naopak upozorňují, že změna je dlouhá cesta, avšak nabízejí nám, že nás na této cestě povedou, abychom se neshrbili a zachovali si sílu i tváří tvář manipulátorovi. Vedou nás krok za krokem k trvalému přenastavení reakcí. Vše probíhá pod drobnohledem (v širších souvislostech) a vede především k pochopení a poznání sebe sama.

„Pomocí příkladů směřujeme vaši pozornost k vnitřním prožitkům, abychom vám nabídly podněty pro vaši vlastní průzkumnou cestu.“

Celkově z textu čiší zkušenost, obzvlášť z typologie manipulátorů. Po několika málo stránkách se k autorkám připojují další postavy (bývalí klienti a klientky), na jejichž příkladech jsou vysvětlovány právě nejrůznější typy osob se sklony k manipulativnímu jednání. Samotnou typologii lze číst od začátku do konce nebo se nechat inspirovat názvy kapitolek a přečíst si zkrátka to, co nás oslovuje nejvíc (Např. Primadona, Pirát silnic, Guerillový bojovník, Ledová kněžna, apod.). Příklady jsou úmyslně vylíčeny dramaticky, nebezpečně a někdy až groteskně (přehnaně), aby odráželi prožitek osob, které se cítí vydány napospas manipulátorovi.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Co jde autorkám nadmíru dobře, je umění promlouvat k čtenáři skrze osobní otázky a drobná cvičení. Za mě by mohla být poslední část rozsáhlejší a obohacena o další techniky, ale to jen drobnost, nad kterou lze přimhouřit oko. Moc se mi líbí, že kniha je laskavá ke svému čtenáři. Nikdo nikam nikoho netlačí. Naopak poslední řádky knihy přímo vybízejí k tomu, abychom sami na sebe byli hodní, nechali si dostatek času na vstřebání nových informací a nevyvíjeli na sebe zbytečný nátlak spojený s aplikací návodů do běžného života.

„A jaký typ lidí funguje jako spouštěč u vás? Jakmile tohle zjistíte, máte z velké části vyhráno.“