Komunikace definovaná především jako předávání významů zahrnuje komunikaci verbální i neverbální a komunikaci mezi jednotlivci, státy a celými kulturami. S takto definovaným pojmem si kolektiv autorů z FF UK dal za cíl čtenáře do této oblasti uvést, a především vybrat dobře podložené a aplikačně vhodné poznatky, které pomou v orientaci a rozšíření poznatků jak laikům, tak i lidem z řad odborné populace.

Obsahem kniha pokrývá velmi širokou oblast výzkumu psychologických aspektů komunikace. Jednotlivé kapitoly postupně vymezují komunikaci jako takovou s její definicí, funkcí a vázaností na psychiku jednotlivce a situační a kulturní kontext. Zhruba první třetina knihy představuje nejdříve neverbální a poté verbální komunikaci, tak jak ji znají studenti a absolventi psychologie. První 3 kapitoly autoři zamýšleli jako obecný úvod do oblasti studia, ale v úvodu také slíbili zdůraznění nových poznatků a musím říct, že v tomto tkví mé největší zklamání z první poloviny knihy, jelikož jsem si v ní všiml poměrně malého množství nových poznatků či zmínek o replikaci/nereplikaci těch starých. Avšak v případech, kdy se takový poznatek objeví, autoři, dle mého názoru, vybrali zajímavé střípky informací. 

Zbytek knihy se věnuje již specifickým a aplikačním oblastem. Čtvrtá a pátá kapitola se v tomto pořadí zabývají interpersonální komunikací a konfliktem v komunikaci. Obě kapitoly stále působí obecnějším dojmem poskytujíc výčty a dělení do jednotlivých témat těchto oblastí, jsou stručné, ale na rozdíl od prvních třech kapitol nabízejí více aplikačních postřehů. Zbylé kapitoly se zabývají persvazivní komunikací, psychologií lži, komunikací v rodině a masovou a kulturní komunikací. V rámci jedné podkapitoly zaměřené na sebeklam bych ocenil, kdyby byl zahrnut i pohled zdůrazňující pozitiva klamáni sebe sama než pouze negativa; zahrnout by bylo možné např. fakt, že muži obecně přehnaně interpretují neutrální chování žen jako projev sexuální náklonosti, zatímco u žen nacházíme opačný efekt, zjištění dobře podložené výzkumem v oboru evoluční psychologie.  

Kniha je po technické stránce skvěle čitelná a přehledná. Od začátku je text psán učebnicovou formou, avšak populárně naučnějším jazykem a proložena tučnými pasážemi a stejným způsobem zvýrazněnými pojmy. Zpětně vyhledat některé pasáže je tak velmi snadné. Na druhou stranu fakt, že je text napsaný kolektivem autorů a jednotlivé kapitoly jsou psány vždy jedním z nich, je stejně tak silnou stránkou knihy jako jejím prokletím. Sice tak bylo možné obsáhnout větší množství témat, zato alespoň mnou pociťovaná kvalita jednotlivých kapitol je velmi nekonzistentní. Zatímco první polovina textu působí jednodušeji, méně „akademickým“ dojmem, tak ta druhá, a především kapitoly o masové a kulturní komunikaci, nechávají zbytek knihy v tomto ohledu v prachu za sebou (kapitola o rodinné komunikaci je však předčí svojí aplikační hodnotou). 

Poslední 2 zmíněné kapitoly jsou zkrátka skvělé. Kapitola o masové komunikaci je členěna z hlediska času a provází čtenáře historicky přes vznik a vliv nových komunikačních forem (knihy-noviny-rádio-televize-sociální sítě…) a teoriemi, kterým daly vzniknout. Autor nezapomene zmínit pro čtenáře užitečný přehled mediálních technik a nakonec uvádí střízlivý pohled na nově vznikající formy komunikace a strach z jejich dopadů. 

Kapitola o kulturní komunikaci mě příjemně překvapila tím, jak nestranně diskutovala problematiku jazykového universalismu a kulturního relativismu. V prvním případě je probírán například (neo)darwinistický pohled na evoluci jazyka spojeného např. se jménem Stevena Pinkera, zatímco z pohledu kulturního relativismu jsou zmíněni autoři Shapir-Whorfovi hypotézy. Druhá polovina kapitoly je věnována různým koncepcím interkulturní komunikace, s nimiž si dal autor práci a přehledně je seřadil do poměrně podrobné tabulky na základě kritérií představených v textu. Po přečtení této kapitoly jsem měl opravdu pocit, že jsem se v problematice zorientoval a dozvěděl nové a aktuální poznatky. 

Celkově publikace nabízí úvod do studia psychologie komunikace a hlubší ponor do řady zřídka probíraných dílčích témat. Přestože široký záběr je výrazným plusem a většina lidí si v ní najde to své, kniha je tak poněkud nekonzistentní ve svém psaném stylu, aktuálností a praktičností obsahu jednotlivých kapitol. Čtenáře neznalého tématu tento neduh nemusí znepokojovat, zatímco ten obeznámený může zvážit přeskočení některých úvodních kapitol (nebo je díky zvýrazněným pasážím rychle prolistovat), avšak už jen díky posledním dvěma kapitolám i pro ně publikace stojí za přečtení. Mohu jí tedy doporučit všem se zájmem o téma komunikace.