V každém historickém období existuje nějaká populární diagnóza, která vyniká nad ostatními. Skoro, jako by se zdálo, že i psychiatrie podléhá módě. Proč tomu tak je? A jaká diagnóza je příznačná pro naši dobu? Jak už z názvu vyplívá, autor považuje současnost za období hraniční poruchy osobnosti a v knize se čtenář dozví, proč tomu tak je.

Psychiatrická onemocnění, jak je chápeme v dnešní době, jsou jedny z vůbec prvních popsaných nemocí již od dob starověku a antiky. Náš svět se však velmi výrazně změnil, z psychiatrie se stal uznávaný vědní obor a čím dál více se přibližujeme také destigmatizaci pacientů. V knize Hraniční doba se autor zamýšlí nad tím, co je charakteristické pro dnešní dobu a jak se tyto trendy, které k nám přicházejí ze západních zemí, promítají do diagnostiky duševních poruch. Vychází přitom z myšlenky, že diagnózy mají vztah k tomu, co se ve společnosti děje, jaké jsou její hodnoty a způsoby řešení potíží. 

Autorem knihy je belgický psychiatr a psychoterapeut Prof. Dr. Dirk de Wachter, který působí v Univerzitním psychiatrickém centru na Katolické univerzitě v Lovani. Přestože kniha v původním nizozemském vydání byla publikována už v roce 2012, opakovaně jsem se během četby zamýšlela nad tím, že trendy, které autor popisuje, jsou pro naši republiku právě teď aktuální. Lidé mnohem častěji vyhledávají psychology a terapeuty s problémy ve vztazích, s výraznými propady nálady a pro pocity odcizení a osamělosti. Běželo mi hlavou, že možná to, co považujeme za důsledek covidové pandemie a probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině, je projevem mnohem hlubších společensko-politických tahů a protitahů, které nám do života vnáší postupné přibližování se tzv. západním hodnotám. 

V úvodu knihy autor pro čtenáře opakuje základní diagnostická kritéria pro hraniční poruchu osobnosti, která jsou v knize uvedena již podle aktuální DSM V. Pro připomenutí jde o snahu vyhnout se opuštění, nestabilní mezilidské vztahy, poruchu identity, impulzivitu, sebepoškozování, afektivní nestabilitu, nepřiměřený vztek, chronické pocity prázdnoty a přechodné paranoické a disociativní projevy v reakci na stres. V jednotlivých kapitolách, psaných ve filosofickém duchu, rozebírá, jak se uvedená kritéria pro diagnostiku této psychiatrické diagnózy týkají naší společnosti. Vychází přitom z četných zdrojů, nejen výzkumných, ale i literárních či zpravodajských, ocenit bych také chtěla grafické a obrázkové ilustrace, které daný problém jednoduše předkládají i těm, kteří se občas v dlouhých textech ztrácejí. 

Četba této knihy pro mě byla zajímavou zkušeností plnou různých aha zážitků a pochopení toho, jak může být svoboda v určitém smyslu omezující a jak nás přehnaný tlak na seberealizaci může dovést na práh osamění, které však těžko snášíme. Autor hledá odpovědi na nelehké otázky. Do jaké míry nás charakterizují nestabilní vztahy? Může s vysokým výskytem této diagnózy souviset honba za uspokojením, svobodou a úspěchem? V některých chvílích možná až zachází do extrému, ale mně při čtení neustále vrtalo v hlavě, co když na tom něco bude. Spolu s tím narůstal také můj pocit znepokojení. Možná proto jsem se již od poloviny knihy těšila na kapitolu, kterou se autor příhodně rozhodl zařadit na konec knihy a nazval ji Naděje, kde alespoň krátce popisuje své myšlenky o tom, jak z tohoto zdánlivě začarovaného kruhu ven. Může nám pomoci umění, hledání vztahů s druhými a každodenní drobné laskavosti?

Přestože se nejedná o zrovna jednoduché čtení, ať už kvůli množství informací, filosofickému nádechu, nebo emocím, které kniha provokuje, doporučuji její přečtení všem, kteří se rádi zamýšlejí nad souvislostí psychiatrie a našeho každodenního života. Zájemci z řad odborníků si zase mohou díky knize připomenout, že ne všechno, co náš klient popisuje, musí být nutně odrazem patologie, ale možná jen přirozeným vývojem a reakcí na svět okolo nás. I po přečtení zůstává sice mnoho dojmů a otázek, ale také naděje, že každý sám za sebe můžeme přispět tomu, že minimálně pro sebe a své blízké můžeme udělat svět o něco lepším místem k životu. A možná se v takovém světě nebude tolik dařit příznakům typickým pro hraniční poruchu osobnosti. A nebo dospějeme do doby, kdy se stane módní nějaká další diagnóza.