Kniha Jak zvládat silné emoce a osedlat svůj hněv je dílem kolektivu autorů pod vedením Matthewa McKaye, zkušeného KBT terapeuta, který má na svědomí už několik publikací s podobnou filozofií. I v tomto případě je cílem přinášet laickému čtenáři jednoduché návody pro zvládání jinak náročných psychologických problémů.

 Pokaždé, když vezmu do ruky jednu ze self-help psychologických příruček, jsem skeptická. Jakmile název začíná “Jak zvládnout…/Jak na… /Jak dokázat… začínám být předpojatá a zejména u témata “zvládání emocí” jsem pak téměř hostilní. Je to zřejmě proto, že práce s emocemi se mnohým zdá banální a intuitivní, zatímco nám terapeutům je jasné, že náročnější úkol než regulování vlastních emocí, se už sotva najde.

Ke knize jsem proto přistupovala poměrně kriticky a ze začátku se soustředila na to, co mi vadilo. Moc abstraktní? Moc zjednodušené? Nepočítá se situačním kontextem? Nepočítá s rychlostí emoční reakce? Tohle přece nestačí! V polovině knihy mi konečně došlo, jak byl můj pseudotechnický přístup zbytečný. 

Žádná dobrá kniha o práci s emocemi nemá primárně plán naučit vás s nimi pracovat. To by bylo jako naučit vás pomocí knihy stojku na hlavě. Kniha vám může doporučit některá cvičení, na které svalové skupiny se zaměřit nebo jaké strategie pro posílení konkrétních dílčích schopností jsou vhodné. Ale dokud nebudete opakovaně zkoušet stát na hlavě a to ideálně za asistence trenéra, který se umí postavit na hlavu zdravě  a usměrní i vás, je velmi nepravděpodobné, že se jenom čtením k tomu cíli dopracujete sami. 

Skutečný cíl knihy je a mělo by být zvědomění. A to se této publikací daří dobře. 

Co vždy potěší, je to, že text je velmi přehledně organizovaný a víceméně stručný. Najdeme zde čtyři samostatné oddíly zaměřené na různé formy práce s emocemi.  V prvním se nabízejí rychlé techniky pro zmírnění reakce vyvolané vztekem. Ve druhé části autoři vedou k hlubšímu zamyšlení o podstatě hněvu a jeho obvyklých příčinách. Třetí část přináší systematičtější a dlouhodobý přístup k práci na regulaci emocí. Závěrečný oddíl jsem vnímala jako jakousi prevenci vzniku nezvladatelných emocí, a to péčí o sebe a svých potřeb, zejména motivací k laskavosti k sobě samému.

Plusové body bych udělila za několik kvalitních impulzů k zamyšlení. Líbilo se mi, že se věnovala pozornost ziskům z vzteku, které si uvědomujeme málokdy. Hezky popsané bylo i to, jak přisuzujeme různé obsahy a hodnoty svým vlastním emocím, a proto vztek neznamená pro dva lidi to samé a ne pro každého je vnímán jako zatraceníhodná emoce. Prioritou je ale v celém textu a u každého zadání porozumět a přijmout. Znát své emoce, znát své spouštěče, znát své reakce, a přijmout, že je mám právo mít.

S čistým svědomím můžu publikaci doporučit jako příjemný start v uvažování o vzteku a tom, jak nám ovlivňuje život. O tom, že je ve skutečnosti zdravý, užitečný a nevyhnutný a nebezpečný jen tehdy, když mu nerozumíme a neumíme ho použít správně. Po přečtení nebudete v cíli, stejně nás všechny čekají léta trénování, jak vztek osedlat. Ale někde se začít musí.