Poradenství pro pozůstalé od Naděždy Špatenkové vychází již ve 3., aktualizovaném vydání, a to je moc dobře, protože předchozí dvě vydání jsou v knihkupectvích vyprodána. Ač je smrt nedílnou součástí života, publikací, které se věnují tématu poradenství pro pozůstalé a vyrovnávání se se smrtí blízkého je na knižním trhu stále spíše pomálu. Snad je to i tím, že málokdo sebere dost odvahy, zkušenosti, citu, moudrosti a síly psát o tématu smrti blízkého člověka, která v sobě nese kus bolesti pro každého, kdo takové ztrátě v životě čelil respektive čelí.
“Podstatou poradenství je společné naslouchání jeden druhému, společné přemýšlení a společné hledání.”
Poprvé jsem se s texty Naděždy Špatenkové setkala zhruba před 15lety, když jsem dostala příležitost doprovázet pozůstalé. Tehdy jsem byla studentkou katedry psychologie a hledala jsem odpovědi na otázky jako: Jakou podporu můžu ze své pozice nabídnout lidem, kteří vlivem tragické události přišli o někoho blízkého? Jak neškodit planě znějícími slovy útěchy? Jak pečovat o sebe sama při setkání s příběhy, které se mne samé hluboce dotýkají? Tehdy se mi dostala do rukou poměrně tenká brožurka autorky, už tehdy nabitá spoustou užitečných informací. A dnes, v roce 2024 jsem moc ráda, že postupem času vznikla tato unikátní kniha, která nabízí cenné informace o poradenství pro pozůstalé, určené nejen psychologům a psychoterapeutům, ale i komukoliv dalšímu, kdo chce být pozůstalým ve svém okolí oporou a hledá inspiraci, jak na to.
Jak již podtitul knihy Poradenství pro pozůstalé: Principy, proces, metody trefně naznačuje, obsahově je publikace členěna do několika částí od informativního přehledu institucí, které poradenství nabízí, přes popis principů poradenství pro pozůstalé, až po zcela konkrétní možnosti, jak poradenství pro pozůstalé probíhat může, o jaké metody a techniky se lze opřít, a čemu se naopak vyhnout. Z popisu potenciálně problematických okruhů jako je například používání eufemismů ve snaze “odlehčit” tíhu dopadů smrti na pozůstalé, poskytování planých útěch, podléhání mýtům o truchlení, hraní si na spasitele, překračování hranic, rozpačitá práce s pláčem ad., je znát mnohaletá zkušenost autorky z terénu.
Osobně obzvlášť oceňuji náměty konkrétních technik, které mohou usnadnit ventilaci toho, co pozůstalí prožívají, uvědomění si ztráty a jejích dopadů a následnou katarzi včetně herních metod pro děti (problematice truchlení u dětí se pak zevrubněji věnuje další kniha N.Špatenkové Zármutek dětí a dospívajících, která se dočkala vydání taktéž v letošním roce a recenzi si bude možné přečíst na webu Časopisu agora) Vítaným přínosem pro mě byla též kapitola věnovaná možnostem a limitům distanční péče, která je, obzvlášť v dnešní době, vítaným rozšířenám možností, jak nabízet péči.
Od pozůstalých a přeživších v terapii někdy slýchám, jak těžké je vidět, kterak se od nich okolí odtahuje. Přátelé, známí, širší rodina, se mnohdy ze strachu, aby neřekli pozůstalému něco nevhodného, raději kontaktu s truchlícím začnou vyhýbat. Případně, ve snaze vyhnout se vlastním pocitům bezmoci, nabízí nejrůznější nevyžádané rady mnohdy z kategorie “už je to dlouho, už musíš začít žít” apod. Přitom i smutek potřebuje dostat prostor vyjádřit se, být žitý, snesitelný.
V knize čtenář nalezne srozumitelné informace o tom, jak z pozice poradenského pracovníka podpořit pozůstalé v procesu truchlení, jak vytvořit bezpečný prostor, ve kterém mohou pozůstalí ventilovat nahromaděné emoce, mluvit o problémech a sdílet těžkost. Text knihy je protkán příběhy pozůstalých, což četbě dodává na prožitku významu lidskosti při doprovázení procesem ztráty.
Zkušenosti a moudrost autorky předané knihou Poradenství pro pozůstalé představují cenný a obsahově ucelený podpůrný nástroj jak v teoretické, tak i praktické rovině. Smrt je nedílnou součást života. Ať už jsme pomáhající profesí zařazeni ve zdravotnictví, soukromé terapeutické poradně nebo třeba ve školství, dříve nebo později se někdo z našich klientů s dopady ztráty milovaného člověka velmi pravděpodobně setká a my (psychologové, sociální pracovnicí, poradenští pracovníci, lékaři aj) můžeme být připraveni nabídnout pomocnou ruku v procesu truchlení tak, aby jeho dopad nebyl devastační, ale transformační a tahle kniha na cestě rozhodně může pomoci.