Všichni zažijeme v životě chvíle, kdy se někdo dotkne našich citlivých míst na duši. Takové zranění sice není navenek vidět a nedokážeme ho objektivně změřit, i tak ale bývá zdrojem různě silné bolesti. A právě tomuto tématu se kniha Hojení vnitřních ran velmi citlivým způsobem věnuje.

Autor Rolf Sellin pracuje momentálně jako psychoterapeut, původní profesí je však architektem. Jeho kniha si tedy neklade nárok na to být odbornou publikací, ale spíše svépomocnou příručkou, která může sloužit jako průvodce komukoli, koho zajímají témata osobního růstu a rozvoje. Sám autor v knize zmiňuje, že pro něj psaní knihy bylo v podstatě jakousi terapií, upozorňuje však také na to, že postupy v knize uvedené jsou pouze doplňkové, zejména v případě vážnějších traumat. Autor poukazuje i na hrozící riziko retraumatizace a podporuje čtenáře v tom, aby našel adekvátní psychologickou či psychiatrickou pomoc v případě, že by se jeho potíže zhoršovaly, nebo by pro něj čtení knihy bylo příliš bolestivé a náročné. Tento pohled dle mého názoru v literatuře tohoto typu často chybí a moc oceňuji, že kniha Rolfa Sellina je v tomto výjimkou.

V úvodu knihy je popsáno, kde se psychická bolest vlastně bere. Autor velmi srozumitelným způsobem přirovnává tato zranění k tělesným úrazům, které vznikají nárazem do okolní hmoty, například když si pořežu prst o nůž. Duševní úrazy sice nejsou očím viditelná, ale mechanismus vzniku bývá podobný, protože k nim dochází ve chvíli, kdy jsou narušeny naše vnitřní hranice (někdo je více či méně záměrně překračuje), nebo se střetnou s hranicemi druhého člověka. Poznání vzniku takovýchto zranění může čtenáři poskytnout úlevu a také pocit, že není na světě jediný, kdo se neumí vyrovnat s kritickými poznámkami, přehlížením nebo jinými reakcemi okolí.

Podstatná část knihy je věnována různým technikám, jak se o svoji vnitřní bolest postarat, jak opečovat svá zranění a jak je dokonce i uzdravit. Autor ukazuje čtenáři zejména různé způsoby, jak si od svých duševních úrazů získat potřebný odstup a jak se na ně podívat z různé perspektivy. Mezi mnohými technikami mě například zaujala možnost převyprávět své životní žážitky včetně těžkostí, které člověk zakusil, jako pohádku. Formát pohádky je pro mnoho lidí známý a srozumitelný, hlavní postava obyvkle čelí nějaké výzvě, do cesty se mu staví různé překážky a protivníci, kteří mu cestu ztěžují, mnohdy jde i přímo o jeho vlastnosti či osobní rysy (např. hloupý Honza, rozmazlená princezna atd.). Zároveň se najdou i postavy, které ve správnou chvíli přijdou hrdinovi na pomoc, nebo objeví své charakterové vlastnosti, které mu do té doby bránily výzvu naplnit. Autor nabízí celou řadu inspirativních otázek, které mohou čtenáře při práci se svým osobním příběhem provést, například: Co jste se ve své pohádce museli naučit? K čemu jste se nenechali svést? Jaké dobré skutky, hodnoty nebo rysy osobnosti vám pomohly na vaší cestě? Sám Rolf Sellin uvádí, že pro něj tato technika byla velmi užitečná a věří, že na toho, kdo vypráví svou životní situaci jako pohádku, má tato forma velmi zklidňující a posilující efekt. A to nejlepší na tom je, že v pohádce vždy dobro vítězí nad zlem! Vybrala jsem na ukázku takovou metodu, která zaujala mě, nicméně techniky, které jsou v knize popsané, jsou kreativní a velmi různorodé a každý si mezi nimi jistě dokáže vybrat tu, která mu bude nejlépe sedět.

Kniha Hojení vnitřních ran se i přes tíhu, které s sebou téma již v názvu nese, moc hezky čte. Tempo lze navíc přizpůsobit tomu, s jakým záměrem čtenář knihu otevírá, může ji jen prolétnout s tím, že ho zaujal titulek, nebo může sám na sobě ihned zkoušet srozumitelně popsané metody a poznávat a léčit svá duševní zranění. Do určité míry lze knihu vnímat jako svépomocnou příručku, která může být zajímavá pro všechny, které téma práce s vlastní bolestí, se svým strachem a s odpuštěním oslovuje.