Píše se rok 1996 a David Pelzer je jedním z nosičů olympijské pochodně. Jedná se o významnou poctu, které se mu vedle jiných dostalo za jeho celoživotní úsilí v oblasti šíření osvěty o týraných a zanedbávaných dětech. Jeho strastiplný příběh vedoucí k tomuto životnímu bodu však začal mnohem dříve ještě před nástupem do školy. Stinná stránka Davidova dětství je obsahem knihy Dítě zvané „To“.

V příběhu se postupně seznamujeme s malým pohublým chlapcem, jehož jediným cílem je přežít ve světě plném ohrožení ze strany nejbližšího okolí. První autorovy vzpomínky sahají až do jeho raného dětství, které s sebou nese obrazy spojené se starostlivou a pečující matkou vytvářející bezpečný a spokojený prostor pro život všech svých dětí. Ačkoli se toto období radikálně pro Davida změní, možná tyto rané zážitky poskytují pevný základ jeho pozdějšího vnitřního odhodlání a nezdolné snahy překonávat nesnáze osudu. Pocity bezpečí a lásky jsou postupně měněny na zážitky napětí, neustálého strachu a boje o vlastní život. Matka se malému chlapci mění před očima, propadá alkoholu a chlapec čelí jak hrubým fyzickým útokům, tak emocionálnímu strádání. Ani vlastní otec, který přihlíží týrání chlapce, mu nedokáže poskytnout dostatečnou oporu a ochranu před násilnou matkou. Sledujeme tak vnitřní boj chlapce, který musí spoléhat pouze sám na sebe, předvídat každou další vteřinu a bez protestů plnit matčiny příkazy. Výhružky a ponižování se stupňují, neexistuje žádné bezpečné místo, na kterém by si chlapec mohl alespoň na chvíli odpočinout a načerpat síly, které ubývají i nedostatkem potravy. Postupně se přidávají vážná zranění a prohlubuje se pocit bezmoci. Současně se u sourozenců a spolužáků začnou vyskytovat stejné vzorce chování jako ze strany matky. Chlapec se tak propadá, nenávidí ostatní, ale především nenávidí sám sebe a přeje si zemřít. Liknavost okolí k osudu chlapce společně s jeho trýznivým strachem nedává šanci po několik let se z tohoto bludného kruhu dostat. Avšak i přesto se najdou jednotliví lidé, kteří si všímají a osud chlapce jim není zcela lhostejný.

Smutný a ponurý příběh plný nesnadno uvěřitelných situací nás přivádí do světa dětí, které si procházejí zkušeností týrání v rodinném prostředí. Významným upozorněním celé knihy je zachycení dětského niterního prožívání, které je plné svazujícího strachu, a které nedovoluje říci si o pomoc. Doslov knihy patří Torey L. Hayden, autorce známých publikací o terapeutické práci s dětmi, která shrnuje důležitost citlivosti k příběhům malých dětí následovně: “Teprve když připustíme existenci zneužívání dětí, můžeme začít vidět malé chlapce a dívky mezi námi, kteří potřebují být vyslyšeni způsobem, jehož se Daveu Pelzerovi nedostalo.”

Kniha je vhodná pro pracovníky všech pomáhajících profesí, kteří se setkávají s dětmi ohroženými týráním, významná však může být i pro samotné oběti, které mohou v hlavní postavě nalézt naději v někom, kdo si prochází podobným životním údělem jako ony samy.