Problematice transgeneračního přenosu traumatu není v česky dostupné literatuře věnováno zrovna příliš mnoho pozornosti. Je to vlastně vcelku překvapivé. Vždyť samotná psychoanalýza se zrodila ze zájmu Sigmunda Freuda v reakci na snahu porozumět tomu, jak některé události dokáží zasáhnout lidskou mysl a konstruovat (a rekonstruovat) vnitřní realitu jedince. Freudovy počátky se nesly v duchu léčby traumatického uskřinutí afektu za pomocí navození hypnotického stavu u svých pacientů. A události počátku 20.století dokonce dokázaly generovat traumata napříč celými národy. A ačkoliv se zdá, že se terapeuti ve svých pracovnách setkávali (a možná častěji než si myslíme) s příběhy klientů, kteří trpěli traumatem předávaným z generace na generaci, jakoby nás toto téma v literatuře míjelo. Jakoby se nedařilo jej zachytit a předat dále. A tak události, které kolem nás nyní, začátkem 21. století, plynou, znovu oživují otázky traumatu. A také otázky jeho dopadů na jednotlivce, na celou společnost ale také na budoucí generace, které přijdou po nás. Byla jsem proto vcelku logicky zvědavá, jak bude tato kniha pojata a jaký bude její přínos. No, nebudu vás dlouho napínat.

Kniha, kterou držím v ruce, dalekosáhle předčila má očekávání. Již od samotné předmluvy Heleny Klímové se dalo očekávat, že se bude jednat o velmi kvalitně zpracovanou publikaci. Zpočátku jsem byla možná trochu zklamaná, protože se mi zdálo, že je kniha vcelku útlá na to, jak široké pole (dle obsahu) měla obsáhnout. Po jejím přečtení však musím konstatovat, že rozsahem i množstvím informací, které lze v knize načerpat, je více než dostačující.

Kniha je členěna celkem do 8 kapitol. 

První 4 kapitoly by se daly pojmout jako kapitoly věnující se mechanismům přenosu (včetně epigenetické dědičnosti) traumatu, dosavadním teoretickým úvahám a vědeckým poznatkům, které jsou na tomto poli dostupné (včetně možností kvantitativního a kvalitativního měření transgeneračního přenosu).

Následují 2 kapitoly se věnují konkrétním formám traumatu, se kterými se terapeuti setkávají u svých klientů a která jsou ve společnosti aktuální v kontextu mezigeneračního přenosu. A sice traumata spojená s holocaustem (příspěvek z pohledu psychoanalýzy) a traumata spojená s migrací a uprchlictvím.

Předposlední kapitola je věnována jednotlivým psychoterapeutickým směrům (mimo jiné KBT, PBSP), jejich pojetí traumatu a jejich formě práce s mezigeneračním traumatem. Poslední kapitola je pak věnována praktickým zkušenostem, je to takové nakouknutí do práce a pojetí transgeneračního traumatu očima biosyntetického terapeuta. Právě tuto kapitolu vnímám za sebe jako nejzajímavější a z celé knihy nejpřínosnější. Jsem si však vědoma toho, že mé zaujetí může plynout z prostého faktu, že například kapitola věnující se holocaustu byla psána z psychoanalytického pohledu, a jelikož jsem psychodynamický terapeut, nebyly myšlenky a poznatky o práci s traumatem v psychoanalytickém módu pro mě ničím novým a neznámým. Naproti tomu je biosyntetický přístup něčím, co je mi sympatické a v mnohém neznámé a přirozeně tak poutající mou pozornost (a jistě jsem také ovlivněna zážitkem z biosyntetického workshopu na téma traumatu, který jsem měla možnost navštívit v listopadu uplynulého roku). Jsem však toho názoru, že kniha je natolik rozmanitá, že dokáže upoutat pozornost každého, koho jen trochu téma mezigeneračního přenosu zajímá.

Určitě bych knihu doporučila terapeutům, kteří se zajímají o oblast traumatu a doporučila bych jí i těm, kteří mají pocit, že moc netuší, jak může vypadat mezigenerační přenos, jaké může mít podoby a jak se může podepisovat na příbězích našich klientů. Rozhodně se však jedná o odbornou literaturu věnovanou spíše odborníkům z praxe.