Kniha Zygmunta Baumana Umění života láká svým názvem a sympatickou délkou 144 stran. Samotná kniha je rozdělena na úvod, 3 hlavní kapitoly a doslov. Autor si klade za cíl předložit popis toho, jakým způsobem vedeme a utváříme naše životy v tekuté moderní a konzumní společnosti a jak se z nás stávají umělci našeho života. Jinými slovy, jak a proč žijeme tak  jak žijeme v dnešní společnosti a jak se vyrovnáváme s její nestálou, konzumní formou. Byla jsem velmi zvědavá, jak se autor vyrovná s obsáhlostí tématu na velmi malém prostoru.

Kniha začíná slibně, úvahami o štěstí a o samotném pojetí štěstí v různých historických filozofických směrech. Brzy jsem se však ztratila v útržcích textu, které na sebe navazují jen okrajově, a které sestávají z neobvykle dlouhých a větvených souvětí, který běžný čtenář, neznalý hlouběji sociologie a filozofie, nejspíš nemůže pojmout.

Bohužel v tomto druhém vydání knihy jsem objevila i celou řadu pravopisných chyb, zaměněných písmen, diakritiky a podobně, což nepomáhá i tak velmi obtížnému textu. Kniha Umění života tedy předkládá mnoho mimořádně zajímavých myšlenek, jen je také mimořádně těžké s ní udržet krok a neztratit orientaci a také vůli pokračovat. Zhruba po půlce knihy už jsem cítila pouze rezignaci z množství nesourodých informací a extrémně složitých vět plných závorek a významů ve významech.

 Autor často načrtne neotřelou definici pojmu, např. tekutá moderní společnost. V dalších řádcích ukáže její klady a funkčnost, jen aby v několika příštích stránkách stejné myšlenky popřel a ukázal úplně opačný pohled. Jde o ukázku skvělé schopnosti kriticky myslet a dávat do souvislosti velké množství informací, přijde mi však, že text postrádá pointu, jasný závěrečný názor autora na danou problematiku. Význam textu si tedy každý může, ale i musí vyložit sám, což je v tomto případě dvousečná zbraň, protože já osobně si často neodnáším žádné rozzuzlení. Jen kompendium různě zajímavých a obohacujících myšlenek, které ve mně mohou časem zrát, ale také mohou zapadnout v úplné zapomnění. Což je velká škoda, protože kniha má velký potenciál a dokáže předkládat trefné otázky jako: 

Jak poznáme štěstí? Kde se bere zodpovědnost za náš život? Může vedle sebe existovat svoboda a jistota? Co je umění? Můžeme být trvale šťastní? Jak? A mnoho, mnoho dalších.

Kniha je plná citátu nejrůznějších velkých filozofů, které autor porovnává, hodnotí a užívá k odpovědím na své otázky. Pasáže s citáty pro mě paradoxně byly nejvíce obohacující a umím si představit, že se k nim budu i nadále vracet. Můžeme zde najít výroky filozofů od Seneky až po Nietscheho, ale i vše možné mezi tím. Škoda jen, že autor od jejich interpretace rychle odchází a pokračuje v proudu stále nových úvah.

Knihu Umění života od sociologa Zygmunta Baumana bych doporučila čist lidem, kteří se sociologii nebo filozofii intenzivněji věnují, případně jsou v ní vzdělaní. Dále velmi trpělivým a po poznání lačnícím duším, které mají čas a chuť číst knihu po drobných částech klidně i měsíce či roky a zabývat se podrobněji složitostí myšlenek v ní obsažených.