Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik otázek denně vyslovíme? A především jakým způsobem je pokládáme? Otázky jsou neodmyslitelnou součástí každodenního života snad všech lidí na naší planetě. Někdo bádá nad otázkami smyslu života, jiný chce jen vědět, co bude k obědu. Autoři se zaměřili na otázky, jimiž je vhodné prokládat průběh workshopů, seminářů a tréninků.
„Otázka patří k nejmocnějším nástrojům. Otázka může věc podpořit – nebo také poškodit.“
Jak už název napovídá otázky a otazníky v této knize najdeme na každém rohu, tedy na každé stránce. Proto je důležité počáteční vysvětlení, proč právě otázky. Autoři jsou přesvědčeni, že otázky mají bezprostřední poselství, ale i obsáhlejší podtext, že jsou ústředním nástrojem působení na druhé lidi i vnější situace, rovněž věří, že otázky jsou projevem procesu hledání. Vzpomeňme například na tříleté děti, jejich nejčastější slova jsou „A proč..?“. Zkrátka:
„Na počátku je vždy otázka – na konci stojí nějaké VÍC: víc poznatků, víc jasnosti, víc jistoty, víc životní kvality, víc štěstí.“
Otázka je v podstatě aktivní výzva. Je těžké zůstat pasivní, když se nás někdo ptá. A jedna dobře položená otázka může nastalou situaci posunout kupředu daleko snáz než duchaplný, leč zdlouhavý proslov. Z toho důvodu nám autoři předkládají celou řadu tipů, jak klást otázky a učí nás, že při kladení otázek je nejdůležitější mít neustále na paměti cíl, resp. co si přejeme jejím položením vyvolat.
První část knihy se zaměřuje na konkrétní situace a k nim přikládá vždy jednu vhodnou otázku. U každé otázky pak zodpovídají několik bodů: kam otázka patří; cíl otázky; půvab otázky; tipy jak zacházet s odpověďmi; co otázka nedokáže. Díky této struktuře je publikace velmi přehledná. Na druhou stranu každá otázka je rozepsána přibližně na stránku a malý kousek k tomu, čímž dochází k tomu, že zbytek stránky je prázdný a nevyužitý. To znamená, že platíte za 199 stran, ale ve skutečnosti si jich přečtete o něco méně.
Zdroj: Nakladatelství Portál
Druhá část knihy je v podstatě takové shrnutí a zopakování první části, protože se jedná o „otázkové kombinace“ pro různé příležitosti. Autoři chtějí sdělit, že jiné otázky se používají na rozjezd, jiné na zakončení a další třeba s cílem překvapit či rozbít zajeté struktury. Třetí část je potom vyhrazena komunikačním a sociálním hrám vhodných pro oživení workshopů a seminářů. Tyto hry se zaměřují například na to, jak otázky fungují či na nácvik kladení otázek.
Za mě je sympatické, že se autoři řídí praxí a jsou si vědomi, že je mnoho dalších efektivních otázek. Upozorňují na to, že o účinnosti otázky rozhodují nepatrné drobnosti (odlišná formulace, tón otázky, apod.). Vhodně položená otázka podle nich dveře otevírá, nevhodná je přibouchává. Nicméně za sebe podotýkám, že jsem občas nad vhodností formulace otázek autorů poměrně dost přemýšlela. Na můj vkus byly některé příliš vyzývavé (např. „Co mi tím chcete říci?“) a u mě by se dveře docela jistě zaklaply. Interpretace však může být zkreslena nekvalitním, občas nelogickým překladem a množstvím překlepů.
